view counter
Share |

Padesát odstínů ohlédnutí - díl první

I v roce 2017 vyšlo slušné množství skvělé hudby. Mapovat ji všechnu je téměř nemožné a všude kolem se to navíc hemží žebříčky a přehledy s víceméně opakujícími se jmény.
Pokud vás nezajímá jen mainstream, nemáte žánrové předsudky a rádi objevujete věci pod povrchem, třeba se vám moje rekapitulace bude hodit. Je pochopitelně bez pořadí, i když z komentářů lehce pochopíte, co by asi tak bylo moje řekněme ‘top ten’.
Ale to není podstatné. Pokud budete mít pocit, že převážnou část tvoří hudba nehezká, dekadentní a zlá, je to možná tím, že přesně v takové době žijeme a je třeba ji pojmenovávat.
Tady je prvních 25 alb loňského roku Kaye Buriánka. 
 
 
 
 
All Pigs Must Die - Hostage Animal 
Proč: 
Už kvůli názvu, protože kdo by si nepřál, aby všechny hnusný prasata konečně pochcípaly. Hostage Animal je ultimátní hardcore/metal/punk album bez brzd. Literárně i doslova. 
 
Bell Witch - Mirror Reaper 
Proč: 
Drone-metalové duo Bell Witch ze Seattlu na ploše pouhých 83 minut naprosto smázne vaše obvyklé vnímání času. Mirror Reaper je album primárně o dichotomii života a smrti. Je lehké se v něm ztratit a zapomenout na klasické hudební struktury, vlivy i žánry, a v tom je jeho krása. 
 
Chelsea Wolfe - Hiss Spun 
Proč: 
U Chelsea Wolfe jsme si zvykli na ledacos, od temného folku a lo-fi až po elektronickou magii. Hiss Spun je masterpiece a společně s kolegy, multi-instrumentalistou Benem Chisholmem a producentem Kurtem Ballou, se Chelsea Wolfe podařilo přivést k dokonalosti léta experimentování s nejrůznějšími netypickými elementy. Je to těžkotonážní texturovaná krása. 
 
Code Orange - Forever 
Proč: 
Jestli vám chybí drzá a zároveň sofistikovaná elektronika Nine Inch Nails z dob The Downward Spiral a thrash-punkové vrcholy Ministry, Forever bude váš nový ‘eargasm‘. Průnik metalu, industrialu a elektroniky neměl letos lepší koitus, než je tohle. 
 
Converge - The Dusk In Us 
Proč: 
Šestnáct let od prvního alba a pět od posledního vydaného pionýři metalcore Converge opět dokázali, že a) umějí vzít za pořádně šťavnatý riff a b) stále mají chuť do svého ukotveného soundu inkorporovat nové elementy, jako je třeba jejich vlastní interpretace shoegaze. Možná to není jejich nejlepší album, ale máte-li pro ně slabost, stejně vás znovu dostanou. 
 
Dead Cross - Dead Cross
Proč: 
Protože Dave Lombardo, Michael Crain, Justin Pearson a Mike Patton. Protože metal, co není metal, hardcore, co není hardcore a punk, co je víc punk než všechny punkové desky, co letos vyšly, dohromady. Protože urgence, krátká stopáž a zvrácený smysl pro humor. A v neposlední řadě protože skvělý cover klasiky Bauhaus Bela Lugosi’s Dead. Tohle album je rafinovaný grower a pokud přistoupíte na pravidla hry, spatříte jedno z nejlepších alb 2017 a dost možná kapelu roku. 
 
Death of Lovers - The Acrobat 
Proč: 
Po smrti nic neexistuje. Ani pro milence. Je lákavé si představovat, že nějak takhle by zněli Joy Division, kdyby Ian Curtis nezemřel a nebyl důvod zakládat New Order. Death of Lovers mají slabost pro pop, gotiku, post punk, new wave i synthpop. Přimíchejte trochu smutné teatrálnosti Pulp a chlad syntezátorových arpeggií a The Acrobat je na světě.
 
Employed To Serve - The Warmth Of A Dying Sun 
Proč: 
Fanoušci Botch a Converge potřebují i nové infuze. Employed To Serve se na nové desce podařilo doručit brilantně devastující chaos, který skrz celou stopáž udržuje napětí díky nespočtu zvratů i instrumentální genialitě. Jedno z těch alb, které vás rozsekají a nakopnou k tomu dělat šílené věci. 
 
Exploded View - Exploded View / Summer Came Early EP
Proč: 
Je to především ‘haunted’ vokál Anniky Henderson, co z Exploded View dělá jednu z nejdivnějších kapel současnosti. Ale nejen on. To, co načrtli na eponymním albu dotáhli na EP Summer Came Early k esenciální dokonalosti – sonickému výletu do psychedelické pouště s futuristickou paranoiou za krkem.  
 
Full of Hell - Trumpeting Ecstasy 
Proč: 
Oficiálně třetí řadovka Full of Hell kompiluje všechno, co předtím nacvičovali na svých vlastních albech nebo v rámci odvážných projektů s Merzbow, Nails nebo dvakrát s The Body, k čemuž se také ještě dostaneme. Jejich šílená kombinace punku, sludge, grindcore, powerviolence, noise i elektronických experimentů z nich dělá jednu z nejoriginálnějších kapel, které současná hardcore scéna může vůbec nabídnout. 
 
Gnaw - Cutting Pieces 
Proč: 
Není obvyklé, aby veskrze metalová kapela kromě bicích, kytar a baskytary používala takové nástroje, jako je čínské cello, steel kytara, altsaxofon a další roztodivnosti. Jenže Gnaw jsou taky všechno možné a jiné než ‘jenom’ klasický metal. Na Cutting Pieces se vracejí k tomu, co jim jde ze všeho nejlíp – dostávat posluchače svými kompozicemi opakovaně a soustavně, psychicky i fyzicky, až na samou hranu snesitelnosti. Temná meditace v nekonečném a sužujícím hluku. 
 
Impalers - Cellar Dweller 
Proč: 
Straight as fuck punk. Impalers nejsou nic víc než vztek a vzdor, D-Beat a nekonečné množství chytlavých, byť jednoduchých kytar. Máte kocovinu, nemáte prachy na nájem, auto nechce startovat a Donald Trump (v našem případě Miloš Zeman) je pořád ještě prezident? Pak je tohle soundtrack vašeho života. Nic komplikovaného, přesto je Cellar Dweller jedno z nejpůsobivějších loňských alb, přesně takové, které v době svojí největší aktivity Discharge nikdy nenatočili. Škoda a díky. 
 
Injury Reserve - Drive It Like It's Stolen EP 
Proč: 
V záplavě generického bezpohlavního hiphopu jsou Injury Reserve jako oáza. Jsou divní, ale pořád ještě stravitelní. Jestli hledáte čerstvá jména rapu, na hony vzdálená současným šablonám, trochu underground, ale stále ‘catchy’, je Drive It Like It's Stolen perfektní volba. 
 
Krallice - Go Be Forgotten 
Proč: 
Black metal? A proč ne? Už pohled na obal Go Be Forgotten s fontem a černobílým vizuálem akcentuje skutečnost, že Krallice se vrací ke svým kořenům, nicméně jejich letošní deska je amalgámem osmileté práce, která ústí v tohle ve všech směrech tradiční a zároveň nepředvídatelné album. Je temné, neurvalé, atmosférické, nese v sobě stopy ložnicového lo-fi dema i hipsterského black metalu, což v jejich případě není ironie a už vůbec ne na škodu. 
 
Sect - No Cure For Death
Proč: 
Prý žádná pózerská elitářská namachrovaná mrdka, ale poctivý HC kus (facebookový citát). Něco na tom je. Mazáci a veteráni z kapel Cursed, Racetraitor, Catharsis, Burning Love a Earth Crisis, 17 minut a 10 krátkých úderných songů podle osvědčené receptury. Nic víc, nic míň. Zlá hudba pro zlé časy. 
 
Show Me The Body - Corpus I 
Proč: 
Debut SMTB byla tak silná deska, že jsem si nechal vytetovat jejich logo. Corpus I je v podstatě mixtape v duchu hiphopových mixtapes. Kombinuje klasické punkové SMTB postupy s extrémními sonickými experimenty a vlivem industriálního pojetí hiphopu à la Death Grips versus až překvapivě klidné elektronické kompozice. Ve výsledku je to ale velmi znepokojivá kolekce nakažených songů, přesně pro ty, kteří se dívají mnohem dál za mantinely konvenčního pojetí jakéhokoliv žánru. 
 
Succumb - Succumb (2017)
Proč: 
Extrémní a disonantní krása. Pokud nejdete po hitech a snadno zapamatovatelných motivech a máte slabost pro hudbu, která je jako škrabka na brambory, kterou si podrbete uši, Succumb stejnojmenný debut by vám měl udělat dobře. Album pro všechny fans neortodoxního black i death metalu a avantgardního metalcoru. 
 
The Body & Full of Hell - Ascending a Mountain of Heavy Light 
Proč: 
1. Spojení The Body a Full of Hell musí vždycky fungovat, je to ověřené. 2. To nejlepší z arzenálu obou dělá z Mountain of Heavy Light halucinogenní jízdu na ocasu zdrogovaného pterodaktyla, který se pokouší o sebevraždu střemhlavým pádem do chřtánu lávu ejakulující sopky. 3. Zažijete to jednou, budete to chtít zažívat pořád. 
 
The Bug & Earth - Concrete Desert 
Proč: 
Kevin Martin spolupracoval s celou řadou lidí od Justina K. Broadricka až po reggae a grime zpěváky. Projekt The Bug & Earth je on a Dylan Carlson, zakladatel kultovních Earth, kteří jako jedni z prvních definovali experimentální instrumentální drone metal v kombinaci s téměř ambientním post rockem. Tihle dva plus vydávající label Ninja Tune, to je téměř jistá sázka na kvalitu. Minimalistické, ale emocionálně fungující kytarové riffy plus vkusně texturovaná elektronika. Něco jako zvuk paralelního prostoru, evokujícího skličující předobraz blízké budoucnosti. 
 
Trapped Under Ice - Heatwave 
Proč: 
Po dvou vydaných albech se Trapped Under Ice rozhodli pro hiatus a rozprskli se do víceméně úspěšných formací Turnstile a Angel Du$t. V roce 2017 se po dlouhých šesti letech dali znovu dohromady a vydali Heatwave. Jestli jejich předchozí tvorba měla svoje jasné kořeny v typickém NYHC, aktuální sound je injektován krví právě Turnstile a Angel Du$t a na ploše necelých dvaceti minut nabízí moderní groove punk rock s elementy klasického silového hardcore. 
 
XXXtentacion - 17 
Proč: 
Xxxtentacion na konci skoro minutového recitativu na začátku 17 říká, že dal do téhle desky všechno a doufá, že pomůže vyléčit, nebo aspoň utlumit deprese posluchačů. Nevím, deprese nemám, ale pokud bych měl, 17 by je nejspíš ještě víc akcelerovala. Ale – zapomeňte na masivní hit kontroverzního mladíka z Floridy Look at Me, protože 17 je všechno, jen ne rap a trap. Hudebně skvělá multižánrová emo deska, obsahem obnažené emoce a náhled do xanaxového pekla generace, která podle všeho nerozumí ani sama sobě. Oba úhly pohledu stojí za prozkoumání. 
 
Yellow Days - Harmless Melodies EP / Is Everything Okay In Your World 
Proč: 
Je Paolo Nutini moc pop a King Krule zas moc hype? Je čas si pro sebe objevit teprve osmnáctiletou vycházející hvězdu George van den Broeka aka Yellow Days. Popové písničkářství, rockový drive, neo soul, jazz, funk... představte si klon Davida Bowieho z období poblouznění podobnými elementy cirka Let’s Dance a Modern Love, lo-fi pop s jazzovým stylem rapování s hodstujícím fella Rejjie Snowem, trochu Marvina Gaye i Milese Davise. Nechápu, kam na to tenhle mladíček chodí, ale dlouho jsem neslyšel takhle dobré EP i následující album. 
 
Metz – Strange Peace 
Proč:
Produkující guru Steve Albini, chaos a nekonečné distortion orgie. Ano, to všechno známe ze dvou předchozích desek hlukařů z Toronta, ale na Strange Peace kapela kromě osvědčených triků zkouší i nové postupy jako je garage rock a silné refrény. Jestli lze Metz kategorizovat jako de facto punkovou kapelu, zaslouží si ‘props’ za ignorování zavedených žánrových stereotypů a Strange Peace drží kontinuitu s rokem 2017 i co se týká komentování globálního politického marasmu. 
 
Ho99o9 – United States of Horror 
Proč:
Dva ufoni Eaddy a TheOGM, kterým se do pařátů dostaly desky Black Flag, Bad Brains a Big Black. Ho99o9 nejsou tak dekadentní a neposlouchatelní jako žánrem i expresí podobní Death Grips, jsou pudovější, strukturovaní a hlavně příšerně nasraní. A to tak, že z každého jejich tracku generační nasranost přímo cáká. Jejich koncerty jsou kolize, při kterých praskají kosti a teče krev. Musíte vidět naživo!
 
Liars – TFCF 
Proč:
Theme From Crying Fountain je první sólové album, které Angus Andrew vydal poté, co Liars rozpustil v roce 2014 po vydání Mess. Jeho dispozice nelámat si hlavu s žánrovým zařazením, ležérní talent neopakovat se a naprosto šílený smysl pro obskurní humor ho zavedl až sem. Utápí se v osamění, upbeatové elektronice a vrstvách všeho možného, aby nakonec vyšel ze všeho vítězně… ve svatebních šatech se závojem a vlečkou. Není to nejlepší deska Liars, ale v kontextu hudební geneze Anguse Andrewa dává perfektní potřeštěný smysl a my ho právě proto milujeme.  
 


jádu
view counter
Webové aplikace by iQuest s.r.o.