Normální nejsme, ale na léčebnu to není. PSH jedou Mezi ploty

 
Kdyby dnes žil Jack Kerouac, Charles Bukowski nebo takový Edgar Allan Poe, můžeme si docela dobře představit, že by dělali hiphop. Těžko totiž v jiné subkultuře najdeme takovou opravdovost a odhodlání dělat věci po svém – jít vlastní cestou mimo společenské normy a kašlat na hodnoty, které vyznávají součástky ekonomické mašiny. Těžko jinde najdeme takovou dravou energii a život, který balancuje na hraně.
 
Je mi jedno, co si o mně kdo myslí – hlavně, abych já měl jasno, o co mi jde. Underground není moje muzika, underground je můj lifestyle. Tohle nám svým životem říkají členové PSH, James Cole, Orion nebo kluci z Pio Squad, kteří se spolu s hromadou další rapperů a hiphoperů v poslední květnový víkend objeví v Bohnicích, aby na festivalu Mezi ploty vytvořili Street Art Zone.
 
Nabušená rapová a hiphopová scéna vyroste přímo ze syrového ducha ulice a squatů, ze života outsiderů, kteří jdou za svým sny a dělají jenom to, co pro ně má smysl. Přijedou na ni taky Refew, DJ Doemixxx, DJ Wich a LA4, Smack, Urban Robot… Úplně všichni jsou pečlivě vyjmenovaní na http://meziploty.cz/stage/street-music-stage/.
 
Světu hiphopu nejsou cizí divoké mejdany ani experimenty se substancemi, co mění vědomí. Někdy se z nich načerpá inspirace, někdy dovedou srazit do deprese. A může se stát, že už je přestaneme zvládat. Právě proto Street Art Zone poskytne prostor taky lidem ze střediska Drop In, kteří dovedou bez předsudků poradit, protože prostě vědí, o čem drogy jsou.
 
Headlineři hiphopové scény, terapeut Martin Titman z Drop In a ředitel celého festivalu Robert Kozler nám poskytli krátká interview:
 
James Cole
 
Měl jsi někdy pocit, že tě rapovej život pohltí – večírky, drogy a tak?
Rapovým životem jsem stále pohlcen. Takový druh života nutně nesplývá s večírky, drogami a tím.
Víme, že se zabýváš filozofií. Jak vidíš dnešní úžasný svět očima filozofa? Připadá ti snesitelný?
Necítím se být filosofem a nikdy bych se tak nenazval. Vidím ho svýma očima. Jak? Složitě, nepochopitelně. Hlavním znakem univerza je jeho složitost, jak napsal Borges. To, zdali je jakási exteriorita světa snesitelná, je otázka neoddělitelná od toho, jak a s čím člověk do světa vstupuje.
Jsi normální?
Více než norma mě zajímá zdraví. Zajímá mě, zdali jsem zdravý. To je něco, co je vykazatelné a nechává po sobě jasné stopy. Člověk by měl být schopen sám na sobě provést soud o svém zdraví. Cítím, zdali jsem nadměrně unavený, cítím, zdali mám hlubokou radost ze života, či zdali mě život tlačí, zdali zvládám stres, nebo chci všechno rozmlátit, zdali se dokážu vypořádat s nečekanými situacemi, zdali je v zrcadle někdo, kdo prospívá, nebo někdo, kdo umírá. Pokud nejsem schopen stmelit soud o sobě s určitou pravdou o sobě, která je na mém soudu nezávislá, nejsem zdravý.
Myslím si, že rozdíl mezi lidmi za plotem a lidmi před plotem je často pouze ten, že ti před plotem nejsou za plotem. Proto se rád vydám na chvíli za plot.
 
PSH (Orion)
 
Slyšeli jsme, že se vaše věci rodívají v konopné atmosféře nebo ve svěráku kocoviny. Můžete něco říct na téma „drogy a tvorba“?
Aha, jedna paní povídala. Pravda je taková, že už x let nehulíme a i alkohol se omezil na minimum, každopádně, občas se stávalo, že se text psal v kocovině, a to mně nikdy nešlo. Vladimír to ale miluje.
Chci se vyhnout klišé „legenda“, ale už jste udělali plno dobrý muziky. Jak těžký je bojovat o další inspiraci?
O inspiraci moc nebojuješ, buď je, nebo není. Za ty roky se naučíš, jak věci dělat. Máš témata, máš muziku a děláš s lidma, který ti něco přinášej. Obklopuješ se prostředím, který je inspirativní, žiješ tak, aby inspirace přicházela. Pak už musíš jen makat a mít i trochu štěstí.
Jste normální?
Zcela určitě ne, ale na léčebnu to ještě neni. Každopádně díky za optání, jsme rádi, že kdyby se cokoliv stalo, budeme v dobrých rukou.
 
Pio Squad
 
Pod hiphopem nebo rapem si leckdo představí chlapíka se zlatým řetězem a kufrem dolarů, co si v textech ventiluje ego. Jak vás teda napadlo pustit se do té bangladéšské charity?
My tuhle image, co popisuješ, zas tak moc nemusíme. Když moc nespekuluješ a radši se osobně přesvědčíš, jak lidi třeba v tom Bangladéši žijou, tak ti pomoc přijde dost přirozená. Divný je, že oni i v těch podmínkách často vypadaj o dost šťastněji než naši milí spoluobčané.
Prospěla vám delší pauza? Drží se vás psychická energie?
Určitě jo. Když na pár let víceméně vysadíš, zjistíš, že to dělat nemusíš – a proto to děláš s radostí, když se rozhodneš vrátit. Ale jak to vydrží, uvidíme. Budoucnost se předvídá blbě.
Jste normální?
Stoprocentně. Úplně normální magoři.
 
Terapeut Martin Titman z Nízkoprahového střediska Drop In
 
O jakých tématech se chystáte mluvit s návštěvníky festivalu Mezi ploty?
Hlavně chceme reagovat na podněty, otázky a nejistoty návštěvníků, protože v oblasti drog se do nás všech pořád z mnoha stran cpe spousta informací, o které často ani nestojíme, na což bychom neradi navazovali. Z naší strany tedy spíš nabídka: můžeme dát nějaké praktické informace o drogách, třeba o jejich vlivu na život, na vztahy, na naše fungování, také si můžeme popovídat o strachu, nejistotě a možnostech těch, kteří mají problémového uživatele drog v rodině. Samozřejmě také rádi popíšeme systém služeb pro uživatele a jejich blízké, neboli kam se s čím dá obrátit.
Ve své praxi vidíte, co drogy dovedou napáchat. Dokážete nejen vědecky, ale i lidsky pochopit, proč je tolik lidí užívá?
Pochopit užívání drog pro mě není problém, sám mám koníčky, na které nedám dopustit. Po lidské stránce je pro mě někdy ale těžké pochopit, proč někdo za drogy vymění rodinu, lásku, zdraví, pohled na východ slunce,… Tím bych za své koníčky nikdy neplatil.
Jste normální?
No jasně. Nebo ne? Ale jo. I když…
 
Robert Kozler
 
Proč jsi se rozhodl na Plotech vytvořit Street Art Zone a pozvat kluky z PSH, Pio Squad, Jamese Colea a další? Čím jsou ti tihle lidi blízcí?
Nerad bych, aby naše duše byla skloňovaná jen v souvislosti s láskou či ohleduplností, i když tyhle ctnosti jsou podle mě normální. Do programu Mezi ploty se hodí taky cosi, co nás definuje, totiž že je třeba mít sen, jít za ním, dokázat jej zrealizovat. Vyslechnout si nejprve rodiče: Co to děláš, nezbláznil ses? Ale jdeš dál, jdeš tam, kam se nikdo nevydal. Jdeš přesně směrem, kudy chceš ty sám pro sebe, s vědomím toho, že to prostě dokážeš. Takhle jsem přemýšlel ve dvaceti letech, když jsem zaťukal na dveře ředitele blázince s nápadem zorganizovat Mezi ploty. A z toho čerpám do teď. Proto jsou mi tyhle kluci, co si řekli „Zkusím to“, blízcí.
Jsi normální?
Já nevím. Vím jen, že chci pomoct vytvořit svět, kde je normální chtít si rozumět. Být blázen je to nejbáječnější, co si o sobě můžu chtít myslet. V tom jsem myslím úplně normální.
 
 
Street Art Zone festivalu Mezi ploty nenabídne čistě jen muziku – zapojí se tetovací a piercingová studia, návštěvníci si budou moct přinést skateboard a taky sprej, se kterým přímo na místě vytvoří originální graffiti. Svět hiphopové subkultury si zpřítomníme opravdu se vším všudy!
 
A co zbytek festivalu?
Při tom všem se nesmí zapomenout, že Street Art Zone je jenom jedna část mozaiky, které se říká Mezi ploty. Na půdě psychiatrické nemocnice návštěvníci najdou taky scénu „Central Park“ se jmény jako Divokej Bill, Vladimír Mišík, Michal Hrůza či Jaroslav Uhlíř, Alternativní zónu, kde vystoupí například Lenka Dusilová, Kapitán Demo, Květy a Never Sol, rozsáhlou Rodinnou zónu, plnou muziky pro všechny generace, divadla, loutek a cirkusu. V sále Divadla za plotem bude k vidění třeba Divadlo Bolka Polívky, Vršovické Divadlo MANA s Janem Potměšilem, Divadlo Letí s Annou Polívkovou a Komediograf s Tomášem Matonohou. V klidnější části areálu navíc vznikne zóna Oáza, která poskytne prostor pro hlubší komunikaci s odborníky nebo ukázky relaxačních technik pro zvládaní každodenního stresu.