Návrat Stromboli - legenda pokračuje

Akce „hrobové se otevírají“ pokračuje. Na vlně comebacků dávno rozpadlých nebo alespoň zmlklých českých kapel, jejichž členové po pauze trvající třeba i pár desítek let zjišťují, že pořád můžou být „kluci (a holky), co spolu mluví“, se po úspěšné Lucii či Pražském výběru rozjela další skupina – Stromboli. Otec zakladatel Michal Pavlíček a jeho věrní spoluhráči se na scénu vrátili po čtvrtstoletí ve čtvrtek koncertem v pražské O2 areně.
 
Zhruba dvě a půl hodiny trvající program zahájila kapela titulní písničkou svého dvojalba Stromboli, aby nikoho nenechala na pochybách, kde se octl. Ale posluchači, převážně ve věku mezi zhruba pětatřiceti a padesáti, tedy pamětníci jejího slavného období, to samozřejmě moc dobře věděli, což šlo vyčíst už předem z četných natěšených zmínek na facebooku. Pohodlně usazení na židličkách na ploše upravené na sezení byli očividně s programem po celý večer spokojeni, ale kapela je z nich zase na druhou stranu nezvedla. Vyslovená euforie se nekonala.
 
Nejvíc si večer užívala zpěvačka Bára Basiková, která ho pojala jako oslavu svého svátku, který připadal právě na tento den. „Všechno nejlepší, Báro,“ popřála si sama předtím, než postupně jmenovitě přivítala snad všechny své příbuzné, kamarády, ctitele a jejich děti sedící v auditoriu, kteří si s ní přišli večer užít.
 
A měli co, stejně jako zhruba deset tisíc dalších fanoušků kapely slyšeli zejména řadu hitů z debutového dvojalba i následující desky Shutdown. Mohli si s ní zabroukat pár slov ze zhudebněných básní Christiana Morgensterna jako Veliké lalulá, Houpací židle na opuštěné terase nebo Košilela a nechat se unášet kytarovými sóly Michala Pavlíčka v nejlepší formě. Šlapalo to i setsakra dobře sehrané kapele – bubeníkovi Klaudiovi Kryšpínovi, baskytaristovi Janu Veselému a klávesistce Vendule Kašpárkové, která dostala více prostoru než před lety.
 
Na hymnickou písničku Ó hory, ó hory základní sestavu posílili i hosté – baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek, klávesista Roman Dragoun a samozřejmě Vilém Čok, který si jako strašidelný permoník zakašpařil s vysokou čepicí vytvarovanou do podoby skaliska. Pohled do publika mohl být zejména pro něj povzbuzující - jen za pár dní se totiž hodlá rovněž vzkřísit starší projekt. Po více než 20 letech odmlky by v Roxy měla vystoupit jeho Nová růže. Pánové ještě v samém závěru večera posloužili jako kmotři novému právě vydanému albu pojmenovanému Fiat Lux, z něj zazněly písničky jako Katova pomocnice a Tetování.
 
Slušně zaplněné ochozy obří haly navzdory trochu vyšší ceně, než bývá na koncerty českých kapel zvykem, svědčily o tom, že na tuhle kapelu se nezapomnělo ani po tak dlouhé odmlce. Její smůla a brzda pro získání popularity u mladších bude asi v příliš širokém záběru její vůdčí postavy působící v různých projektech o filmové hudbě nemluvě. Kdyby si Pavlíček našel na Stromboli čas v minulých letech, třeba by kapela mohla oslovit i mladší publikum. Uvidíme, jestli se zase ponoří do hlubin vzpomínek, jestli bude vystupovat sporadicky nebo častěji. Je více než jasné, že má pro koho.