Laibach v Arše: Přízraky jako průvodci do drsných časů

Jen měsíc a pár dní navrch po březnovém vydání své nové desky Spectre se v Praze zastavila kapela Laibach. Upřímně řečeno, nikdy s ní nebyla vyslovená legrace, ale z písniček z alba o přízracích dnešních dní a neradostných vizích současného světa, které během dvouhodinového vystoupení přehrála prakticky celé, chvílemi až mrazilo. Už ta úvodní, The Whistleblowers s refrénem, který členové kapely v kontrastu s jejich zcela odosobněně znějícími syntezátory a dalšími elektronickými nástroji jen tak hvízdají pusou, má jistě šanci přiřadit se na příští léta k jejím velkým hitům.
 
Pětičlenný ansámbl zahájil koncert skladbou Eurovision z nové desky. Po ní se v sále zatmělo a do tmy kovově zazněl strojovým hlasem pozdrav a neméně mrazivé ujištění: „We are so happy to be here.“ Pak temnotu prořízly paprsky stroboskopů a následovaly další novinky Walk with me a Americana, We are Millions and Millions are one, Eat Liver! a Koran.  
 
Po zmíněných The Whistleblowers se opět ozval hlas „vypravěče“: „Are you frustrated?“. No co si budeme povídat – muzika skvělá, vyhlídky nic moc, musel nechtě v duchu přitakat dotazovaný pisálek. Po několika dalších skladbách si muzikanti střihli desetiminutovou pauzičku vyplněnou reprodukovanými vídeňskými valčíky.
 
Následoval skok o dobrá tři desetiletí do minulosti, neboť Laibach zahrál v rodné slovinštině písničky Brat Moj a Ti, Ki Izzivaš ze svých dřevních alb Laibach, respektive Nova Akropola. Z jazykového hlediska šlo o oživení, protože všechny předchozí skladby měly texty anglické. A teprve po následujících B Machines a Under the Iron Sky mělo ucho posluchačovo možnost zaplesat při lahodných tónech staré dobré němčiny v písničkách Warme Lederhaut a „spartakiádní“ Leben-Tod, při které publikum dle pokynů zpěvačky cvičilo s nataženými pažemi nad hlavou.
 
A máme tu finále: při Ballad of a Thin Man, při níž z projekce nad pódiem muzikantům pod prsty zezadu nahlížel černobílý obraz autora skladby Boba Dylana, a koncert i desku uzavírající coververze písničky Blind Lemon Jeffersona nazvané See That My Grave Is Kept Clean. Naštěstí kapela neutekla před přídavky, takže Love on the Beat, Tanz mit Laibach a Das Spiel ist aus, a tedy šmytec.
 
Je pravda, že se zejména v posledních letech se Laibach do Prahy vrací celkem často (naposledy zde hrál před dvěma lety v Akropoli) a možná se českému publiku i trochu „přejedl“. Archa totiž s prázdnotou zejícím horním patrem rozhodně nepůsobila zaplněným dojmem, na rozdíl od vzpomínky na zhruba čtyři roky starý koncert Laibachu v Lucerna Music Baru nacpaném od podlahy až po strop. Naši bratři z  jihu na nás možná oceňují, že si nepleteme Slovinsko se Slovenskem, snad jsme si u nich dobrou pověst pro tentokrát nepokazili. Co se atmosféry týče, rozhodně ne.
Další fotky ve facebookovém albu autora