Kay Buriánek ze Sunshine recenzuje pro protišedi.cz: Zebra Katz - DRKLNG

Zebra fucking Katz… Jsem unešenej tím, jak plastický je naše podvědomí. Chutě i choutky. Asociace. Paralely.
Od pátku na cestách. Valmez, pak severní Morava. Bylo docela hezky. I když máte pocit, že jste v nějaký jiný zemi, možná i na jiným světě. Není to nepříjemný. Jenom jiný. Sudety, Jeseníky. Hluboký lesy, ticho a depresivní krása zelenejch temnot. Očištující a znepokojující zároveň. Tíseň, co sedí na prsou jako neviditelný divoký zvíře, dejchá  vám nervózně do tváře, jen čekáte, kdy zaútočí a vyrve vám kus obličeje. Zároveň je to nějakým zvláštním způsobem tribálně uhrančivý. Ten pocit je rozporuplná směska osamění a odosobnění. I když jsou kolem lidi. I když jsou všude kolem cítít Priessnitz, bratři Orffové (a to nezmiňuju jen tak náhodou), divnost nad divnost, umolousaná mystika a nihilismus kraje bez tváře. A co teprve, když se zatáhne, nepřetržitě prší a všechno se halí do mlhy, co na sebe bere podobu tváří, postav bez údů a zvířat, co na týhle planetě určitě nežijou. Dneska jsem si sednul do vlaku a s každným kilometrem blíž k Praze se viditelně rozjasňovalo a v pomyslnejch zpětnejch zrcátkách jsem viděl škleb toho pohlcujícího pekla. Jak se vzteká, protože se mě nechce vzdát, ale zároveň se nezvratně vzdaluje. Uvědomil jsem si, jak hluboce nás všechny tyhle hmatatelný i nehmatatelný věci ovlivňujou, formujou, nebo deformujou. Teď už bezpečně dřepím doma, poslouchám nový EP Zebra Katz DRKLNG a jak si třídím myšlenky a zážitky, mezi to všechno mi prosakujou sekvence z filmu Ďáblův advokát.
Satan. Antikrist. Halucinace. Rozpohybovaná plastika na zdi, animální sex, znásilnění, voodoo, peklo, co vypadá jako nebe, a nebe, co je rozhodně to nejspodnější patro pekla, ať vypadá, jak vypadá. Zebra Katz jsou stejně chlípný zlo v elegantním obleku na míru, jako je Al Pacino v Ďáblově advokátovi. Zebra Katz jsou stejně temný jako Jeseníky, jen jejich zaklínadla jsou víc zábavný, než nebezpečný. Čeho se bojíme, to nás zároveň i nepřekonatelně přitahuje, tohle pravidlo funguje téměř bez výjimek. Je to naše přirozenost, která nás pohání jít za hranice konvenční snesitelnosti.
DRKLNG je stejně jako předchozí věci toxickej, repetitivní, basama do přežrání nakrmenej mayhem obskurního rapu a ultra minimalistickejch beatů. Když si ujetej Rick Owens vybral lascivní mantru Ima Read jako motiv pro svojí módní přehlídku, věděl ten bastard moc dobře, co dělá. Sedmaosmdesátkát použitý slovo ‘bitch’ je nadmíru impresivní skóre na prestižním catwalku, no ne?
Jenže o to tak úplně nejde. Zebra není hejtr, Zí je jenom bíst. Nejde o to šokovat v prvním plánu. Jestli je Tyler, The Creator označovanej za novej movement v hip hopu, minimálně na jihu západního pobřeží, pak je Zebra Katz legitimní reprezentant intelektuální revoluce v hip hopu na východním pobřeží, navíc s globálním dopadem.
Dneska vyšlo další EP -  XXMII. Koupil jsem si ho na iTunes a všechny tracky (ICU, Sex Sellz, Hunter, D n S, Red River, Champagne Cocaine) jsou ještě dál. Něco jako xtý pokračování Vetřelce. Užasný samply, neodolatelný slow flow, bizarní kontexty... Jsem rád, že jsem doma, ale stejně se nechci dívat pod postel, protože mám z dětství vypěstovanou (neopodstatněnou) fobii. Ale... co kdyby, že jo...
Stream: soundcloud.com/zebrakatz/drklng