Jaromír 99: "Kafkův Zámek mě posouvá dál."

Franz Kafka je nepochybně spisovatel, kterého zná celý svět. Jeho román „Zámek“ je jedním z jeho nejznámějších děl. Jaromír Švejdík alias Jaromír 99, hudebník a umělec známý jako kreslíř komiksu „Alois Nebel“, dostal nabídku ztvárnit „Zámek“ jako komiks. Navzdory tomu, že vychází nejprve v britském nakladatelství, zůstal Jaromír věrný oblasti, ke které má vztah, a promítl do příběhu své oblíbené Jeseníky. Práci na Kafkovi bral jako výzvu, jelikož si moc dobře uvědomuje, že to byla nabídka, která se jen tak neodmítá.
 
Jaromíre, jak jste se ke komiksovému zpracování Zámku dostal?
Oslovilo mě britské nakladatelství Self Made Hero, jestli bych do toho nešel. Samozřejmě jsem o tom přemýšlel, ale v podstatě ani moc ne. Mám ambici, aby český komiks byl mezinárodní, a tohle byla ta cesta. Dokončili jsme film, nějaké muzikantské projekty, měl jsem najednou volno, takže to přišlo vhod. A když jsem si zjistil, co je nakladatelstvíem>Self Made Hero zač, tak jsem si říkal, že to bude dobrý. David Mairowitz [americký spisovatel, který mimo jiné vydal knihu „Introducing Kafka“ (1993), již ilustroval známý komiksový kreslíř Robert Crumb. Pozn. Redakce] mi pak vysvětloval, že žije v Německu a ve Francii – v Německu si koupil komiks Aloise Nebela a ve Francii viděl stejnojmenný film. Upozornil na mě majitelku nakladatelství Emmu Hayley, a ta mi napsala. Takže to bylo docela jednoduché.
 
Dá se říct, že Vám „Alois Nebel“ v tomto směru pomohl?
Co se týče komerčních nabídek, tak ani ne, to v Čechách moc nefunguje. Spíš si všichni myslí, že jsem tak drahý, že už mě nezaplatí. Možná i nějaké nabídky byly, ale já když něco dělám, většinou ostatní odmítám. Je pravda, že Alois Nebel otevírá cestu dál, protože je mezinárodně úspěšný - ať už kniha, nebo film. A Kafka? To je úplně globální trh. Navíc je celý v angličtině, což byl pro mě trochu problém, protože já jsem na jazyky hrozný dřevo.
 
Jak jste při tvorbě komiksu postupoval?
Nejdřív jsem dostal od Davida Mairowitze scénář. Přijel do Prahy, řekli jsme si, jak kdo Kafku chápeme, a shodli jsme se na tom, že to zase není tak veliká depka, jak se často vysvětluje. David říkal, že v němčině je mnohem vtipnější než v jiných jazycích, jelikož je to psané takovým německým úřednickým jazykem. Shodli jsme se, že by to mohla být taková skoro groteska. To byl první impuls, na jehož základě jsem začal hledat postavy a dělat casting jako u filmu. Ze začátku jsem si to nechával schvalovat, abych se nevydal špatným směrem. Nakreslil jsem si tedy hlavní postavy, jako jsou K. a Olga. A David mi říkal, jak by si je zase představoval on. Zpočátku jsme se hodně usměrňovali – já jsem K. viděl jako takového zemitého zeměměřiče a on spíš jako Kafku.
 
Podoba Vašeho K. s mladým Franzem Kafkou se opravdu nedá popřít. Je mezi nimi skutečně vazba?
Ano, já jsem udělal K. jako Kafku v letech, kterých se on nedožil - řekněme třicet pět nebo čtyřicet. Scénář byl psaný jako literární scénář, takže bylo dost možností adaptovat ho po svém, jak to cítím já. Vždycky, když jsem napsal deset nebo patnáct stran, poslal jsem to Davidovi, a většinou už jsme se pak shodli. Hodně postav jsem našel třeba na hřbitově u nás v Branné, což je takový sudetský hřbitov. A stejně jako se hledají lokace u filmu, tak i já jsem si je hledal v Jeseníkách, protože to tam trošku znám. Byly to převážně Branná, Javorník a javornický zámek, jen trošku předělaný. Pak jsem začal kreslit storyboard, naskenoval jsem ho do počítače a skoro už jsem na něm nic neměnil, takže to ve výsledku bylo celkem rychlé.

Jak dlouho Vám tedy práce na Kafkově Zámku trvala?
Takové té řemeslné, tvrdé práce na tom bylo asi sedm měsíců, od září do dubna. Ale už od léta 2012 jsem si četl, obeznamoval se se scénářem, hodně jsem skicoval a připravoval jsem si různé manuály, jak budou vypadat postavy. Díval jsem se na filmové adaptace a taky na to, jak se kreslilo v době, kdy to Kafka psal. Přece jen atmosféra jeho knih je specifická, tak abych se k tomu nějak přiblížil. Navíc jsem si vymyslel speciální techniku, a to je vystřihování do papíru. V komiksu je to nezvyklý způsob a špatně se s ním dělá detail, na což mě na začátku upozorňovali. Postupně jsem se tím tedy prolouskával a člověk nakonec zjistí, že je to skvělý příběh, sice ne jednoduchý, ale vlastně celkem vtipný.

Celý rozhovor, jehož autorkou je Alice Zoubková, si přečtete na já du - mladém česko-německém internetovém magazínu.