Deap Vally: Nové jméno, které udělá na Rock for People kravál

Deap Vally jsou dvě. Mladé, divoké holky z L.A., co si před třemi lety založily kapelu.
Ta kapela zní jako něco, co by mělo udělat radost Robertovi Plantovi, Jackovi Whiteovi a Patti Smith. Neni v ní nikdo další, obě slečny zpívaji, jedna hraje na kytaru a jedna na bicí. Je vlastně trochu zvláštní, že hrají muziku ovlivněnou 70. lety, během kterých byly ještě na houbách, ale ona jim dokonale sedí. 
Lindsey Troy a Julie Edwards si právě začínají sahat na mezinárodní slávu. Koncertují v Evropě - zatím v klubech, ale docela plných: Vypravily jsme se na ně do Belrína co podniku jménem Comet, a vzdor tomu, že hned vedle hráli mnohem slavnější Caspian a národ koukal na fotbal, bylo slušně plno.
Jak to vylezlo live? Velmi slušně. Holky v sobě mají něco nakažlivě uvolněného. Žádný mindráček, žádné fiflenovské manýry. Opírají se do toho s divokostí, razancí a nelíčenou radostí. Zajímavé je, že i když během koncertu na pódiu nepřibyla ani noha, zvuku nic nechybělo, písničky působily kompletně a kompaktně, i když tu nebyla žádná basa nebo jiné nástroje.
 
Ostré a naštvané kousky jako Walk of Shame ze zatím jediného alba Sistrionix i novější věci, které ještě nevyšly, působí zcela přesvědčivě. Svobodné, nevyumělkované (i když samože vystajlované) rockerky si to fakt užívaly. Mají prá hitovek, pár normálních věcí - a před sebou možná zářnou budoucnost. Možná taky ne, ono ej v jejich případě beztak docela důležité to "tady a teď": Nemusíte jejich styl vzít za svůj, ale nakazí vás tím, díky čemu je tak okouzlující právě ta Patti: dělají si, co chtějí, a vy si to prosimpěkně dělejte taky. Život je krátký na blbosti a žabomyší války. Tahle meocionální rovina a schopnost předat svůj drajv dál je na nich asi to nejcennější.
 
Deap Vally hrají na Rock for People v sobotu 5. července. 
Další fotky najdete na našem facebooku.