ChapiteauX: vidět, vidět, vidět

Určitě tenhle pocit znáte: vidíte něco tak dobrýho, že chcete, aby to ostatní viděli taky, abyste si o tom s nimi pak mohli nadšeně vyprávět a překřikovat se a řešit nejmenší detaily (kde se vlastně venčí anděl, když říká, že si hraje za barákem?) Přesně tohle je ten pocit, který mám, kdykoli odcházím z představení cirkusu La Putyka.

Viděla jsem je poprvé před dvěma lety a bylo to pro mě absolutní zjevení: fyzikální zákony neexistují, hraniční možnosti těla taky neexistují, humor a nadsázka fungují ve třech rozměrech.... zkrátka nový cirkus "podle Nováka" je přesně to, co může i zmlsanci, co už viděl všechno, přijít jako čirý zázrak.
Když jsem odcházela domů s padlou bradou, mimo jiné mi docházelo, že jsem dvě hodiny nevědomky zatínala i ty svaly, které nemám: podívaná na všechna ta akrobatická čísla je tak sugestivní, že kdykoli zrovna někdo letí někam ke stropu, vy letíte s ním (doufám, že jsem taky nemáchala rukama.) Do toho přidejte poměrně emotivní příběh, který, ač vyprávěn v hodně velké zkratce, každou chvíli zařídí šimrání v očích (dojetí maskujte pokašláním), a prakticky ze všech jakkoli dospělých dělá velké udivené děti, co ukazují ukazováčkem a křičí "jéé", i když dobře ví, že se to nedělá.

Stihněte je na Letné
Letos se La Putyka přestěhovala na dva měsíce na Letnou. Ačkoli nový cirkus v Čechách ještě zdaleka není fenoménem, který by vyprodával představení na několik měsíců dopředu, rozhodl se Rosťa Novák se svým týmem, že pro ně je teď ten pravý čas. Mají nazkoušená čtyři představení, která v současné době všechna hrají. Pražský magistrát jim vyšel vstříc stran prostoru na Špejcharu, z mezinárodního novocirkusového festivalu Winterfest sehnali parádní šapitó pro 500 lidí, a pak už společně se bratrem Vítkem hledali způsoby, jak to dotáhnout ke zdárnému konci, místo aby po česku dumali, proč to ještě neudělat. Když dneska vyprávějí o tom, jak je zaskočila první složenka za elektriku, protože chtějí mít šapitó dobře nasvícené, že brácha Vítek, který se stará o produkci, až manicky sbírá kolem stanu vajgly, protože jejich stan bude nejčistější na světě, nebo když Rosťa oohromně legračně vypráví, jak je po každém představení dává dohromady fyzioterapeutka.... máte pocit, že sice mluvíte s ekonomickými sebevrahy, ale že za tu vášeň a poctivost, s kterou všechno kolem dělají, si zaslouží skončit aspoň na nule.... A ke všem těm mým emotivně - obdivným projevům (jo, jsem fanynka a jsem na to pyšná) ještě připočtěte, že bratři tuhle legraci na Letné postavili na vlastní riziko. To oni jsou zodpovědní za to, jestli na ten skvělý program, co každý den servírují v parku uprostřed Prahy, se dostaví tolik lidí, aby ještě dalších pár let v zájmu plateb faktur nejedli suché rohlíky. Mluvím o partě lidí, která mohla mít hezký léto, žádný starosti, nulovou zodpovědnost, dál si měsíčně dávat dvě tři představení v La Fabrice a ukájet se tím, jak jsou pořád pěkně vyprodaní. Takže mazejte na Letnou. Nejenže dostanete něco hodně spešl, ale můžete se hrdě bít v prsa, že jste skutečně dokázali podpořit kulturu ve svém městě. Už ji tady pro vás někdo dělá.

A já děkuju za vaše parádní představení, chlapci a děvčata, velkej respekt. Doufám, že se uvidíme příští rok na stejném místě.