AVU, nejstarší umělecká škola v ČR, slaví 215. výročí

Akademie výtvarných umění v Praze byla založena 10. září 1799 císařským dekretem na podnět šlechtické Společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž obrazárna sestala předchůdkyní dnešní Národní galerie. AVU je nejstarší uměleckou školou na našem území.
 
V souvislosti s tímto výročím zakládá Akademie Klub absolventů a přátel AVU, který bude sloužit především jako informační platforma sdílející vzájemně důležité informace.
 
K příležitosti výročí 215ti let vydala AVU dvojjazyčnou publikaci pod názvem „do, před, u, o, na, od, s, přes, pro, skrz, za, v, z AVU“, která zachycuje aktuální situaci a atmosféru Akademie, rozložení a nabídku jednotlivých ateliérů, kurzů pro veřejnost, struktury výuky a obrazově dokumentuje současnou Akademii.
 
V rámci zahájení nového akademického roku 2014/15 a oslavy výročí pořádá AVU 1. října 2014 pro akademickou obec i širší veřejnost:
1. slavnostní imatrikulaci prvních ročníků, přístupnou veřejnosti v aule AVU, křest publikace o AVU,
2. setkání s přáteli AVU na zahradní slavnosti za účasti několika hudebních uskupení (např. Obec, Lezok, KW a další),
3. vernisáž výstavy Spirála krajiny studentek Ateliéru grafiky I v Galerii AVU.
 
K výročí AVU byla pořízena binaurální nahrávka s názvem „Průchod zdola nahoru“, která je zdarma ke stažení na www.avu.cz a je určená pro poslech se sluchátky (zde).
 
Stručná historie Akademie
K zásadnímu přelomu v historii Akademie došlo v roce 1896, kdy z iniciativy několika předních mecenášů českého umění, hraběte Karla Buquoye, Josefa Hlávky, Vojtěcha Lanny a dalších, došlo k jejímu zestátnění. Nový školní statut rakouského Ministerstva kultu a vyučování z téhož roku definuje ve své úvodní preambuli pražskou Akademii jako školu vysokou, tedy jako první vysokou uměleckou školu v českých zemích. Spolu s vídeňskou a krakovskou akademií se stala jednou ze tří veřejných státních vysokých škol v Rakousku-Uhersku, které poskytovaly všeobecné vysokoškolské vzdělání v oboru malířství a sochařství, a zařadila se tak mezi přední instituce svého druhu v Evropě. Vedle již déle působícího Julia Mařáka posílily v 90. letech 19. století profesorský sbor další výrazné umělecké osobnosti jako Vojtěch Hynais nebo VáclavBrožík, od roku 1896 vedl nově založenou sochařskou školu Josef Václav Myslbek. Vysokoškolský statut byl Akademii potvrzen v roce 1915 a po vzniku Československa opět i v roce 1926. Spektrum výuky rozšířily v roce 1910 grafické speciálky Maxe Švabinského a Augusta Bromsehoa architektonická škola Jana Kotěry.
 
V té době již Akademie po letech provizorií natrvalo zakotvila v nové budově na Letné, vybudované v letech 1897—1903 podle projektu architekta Václava Roštlapila. Tato budova prošla v letech 1994—1998 náročnou rekonstrukci a je dodnes hlavním sídlem Akademie. V jejím sousedství vznikla podle projektu Jana Kotěry a Josefa Gočára v letech1919—1924 budova Školy architektury. Již od roku 1892 a trvale potomod roku 1945 získala Akademie pro své potřeby i prostory budovy tzv. Moderní galerie, vybudované v areálu Výstaviště v rámci Zemské jubilejní výstavy v roce 1891 architektem Antonínem Wiehlem. V roce 1945 založil Bohuslav Slánský při Akademii Školu restaurování malířských výtvarných děl. Mezi pedagogy Akademie patřili vedle výše zmiňovaných osobností další významní čeští umělci a teoretici jako například Karel Postl, Antonín Mánes, Jan Preisler, Jan Štursa, František Kupka, Willi Nowak, Vratislav Nechleba, Otakar Nejedlý, Otakar Španiel, Bohumil Kafka, T. F. Šimon, Antonín Matějček, V. V. Štech, Jaroslav Fragner, Vladimir Sychra, Vincenc Makovský, Jan Lauda, Karel Pokorný, Karel Hladík, František Cubr, Karel Souček, Jiří John, Jan Smetana, Ladislav Čepelák a mnozí další. Akademii výtvarných umění prošli jako žáci umělci, kteří formovali českou výtvarnou kulturu. Pro tradičně konzervativní charakter výuky představovala Akademie v průběhu svého vývoje hodnoty, vůči nimž se vymezovaly nastupující umělecké generace. Období progresivního rozvoje střídaly etapy ideologického diktátu a ztráty kontaktu se soudobým výtvarným děním. Zásadní reformy — připravované, ale neuskutečněné v roce 1968 — se Akademie dočkala až roku 1990, kdy se pod vedením nově zvoleného rektora Milana Knížáka zcela proměnila její koncepce, struktura i pedagogicky sbor.
 
V 90. letech 20. století bylo spektrum výuky rozšířeno o nové obory, jako jsou například nová média, intermédia a kresba. Přitom byla důsledně zachovaná a posílená existence klasicky orientovaných oborů a respektovaná nutnost zachování plurality atelierů reprezentujících jak tradiční, tak experimentální přístupy. Na teto diferenciaci názorů a podpoře co nejširšího spektra uměleckých přístupů vznikla nová Akademie, jejíž principy uvedl do praxe pedagogicky sbor, který tvořili vrcholní představitele českého výtvarného umění své doby: Hugo Demartini, Bedřich Dlouhý, Jan Hendrych, František Hodonský, Milan Knížák, Stanislav Kolíbal, Karel Malich, Jiří Načeradský, Karel Nepraš, Emil Přikryl, Jiří Sopko, Karel Stretti, Jitka Svobodová, Miloš Šejn, Aleš Veselý a poté i další. V roce 1990 vznikla Škola restaurování výtvarných děl sochařských a roku 1991 dosud nejmladší Škola nových médií, orientovaná především na videoart a počítačovou animaci. Další změny přirozeně nastaly pod vedením rektorů Jiřího Sopka a Jiřího T. Kotalíka, proměnami pedagogického sboru a vznikem Ateliéru monumentální tvorby či oddělení medailérské tvorby. Současně byl reformován přednáškový program Katedry teorie a dějin umění a iniciován vznik vědecko-výzkumných pracovišť v oborech teorie umění a restaurování výtvarných děl. Radikální reforma v roce 1990 umožnila plně obnovit statut a fungování školy jako prestižní vzdělávací instituce otevřené celé škále výtvarných přístupů charakteristických pro současné umění. Potvrdila tak tradiční postavení AVU jako excelentní instituce pro výuku oborů volného umění, architektury a restaurátorství.
 
Akademie výtvarných umění je v současnosti široce orientovaná vysoká umělecká škola postavena na vzájemné provázanosti tradičních atelierů zaměřených na malbu, sochu, kresbu a grafiku a ateliérů konceptuálních tendencí, nových médií a intermédií. Specifické postavení má Škola architektury, Ateliér hostujícího pedagoga a restaurátorské školy malířských a sochařských děl.
 
Několik budov v centru Prahy poskytuje moderní ateliérové zázemí s kvalitním vybavením a další specializovaná pracoviště, jako jsou grafickéa řemeslné dílny, obchod s výtvarnými potřebami, knihovna a digitální laboratoř. Akademie výtvarných umění v Praze je přísně výběrová škola, hlásící se ke své historické tradici a prestiži. Její exkluzivita je udržována i stabilně nízkým počtem studentů (kolem 330). Na Akademii studují nejtalentovanější adepti pluralitního uměleckého zaměření. Škola si navzdory Boloňskému procesu podržela tradiční model šestiletého magisterského studia formou ateliérové výuky, v němž praktická tvůrčí část studia probíhá na základě individuálního plánu tvořeného ve vzájemné komunikaci mezi studentem a pedagogem.