Víte, jak zní tikot švýcarských hodinek?

Ne, vlastně se nebudeme bavit o čase. A když už, tak pouze o hodinách, dnech, měsících a letech dávno minulých. Zhudebněné vzpomínky nám totiž do Prahy (a Olomouce) přivezli v těchto dnech ukázat mistři post-industriálního řemesla, švýcarští Bozi, The Young Gods.
 
Jejich každoroční návštěva měla letos zvláštní, temnou, až mystickou příchuť. Vzpomínali totiž na více jak dvě dekády starý tikot - ve svém speciálním setu (a speciální sestavě, kdy rozeného baviče Al Cometa nahradil bývalý klávesista Cesare Pizzi) zahráli písně z eponymního debutu (1987) a následovníka L'Eau Rouge (1989).
 
Mnozí by řekli, že už stačilo. Že ti švýcarští staří mladí bozi nemají nic nového, že se donekonečna opakují a recyklují. Že jejich šou je rok co rok stejná a setlist se mění maximálně tehdy, když senilní dědečci zapomenou noty či texty. Mno, mnozí by už příště nepřišli, kdyby byla cokoliv z uvedeného pravda - nebo alespoň polopravda. Jenže je to lež a pravda leží někde úplně jinde. TYG dokáží při každém svém příjezdu překvapit novou, svébytnou myšlenkou, jež prostupuje jejich koncert(y).
 
Už dávno vztah kapela - fanoušek přerostl do stádia přítel - přítel. Young Gods se k nám vrací, aby zde načerpali energii a zároveň něco předali a jejich přátelé, totiž fanoušci, naopak čekají, že něco obdrží a kapele na oplátku darují svá upocená těla a pomotané hlavy.
 
A právě elektrizující, pulzující příval energie, to byla hodinová šou Young Gods. Trio (zmíněného Pizziho doplňují  tradiční členové Franz Treichler a Bernard Trontin) se prezentovalo návratem do psychedelické post-industriální minulosti a cesta proti toku času vygradovala během dvou pražských koncertů v grandiózní potlesk, tak vřelý, jaký od českého publika dlouho nepamatuji.