Recenze: William Fitzsimmons v Potrvá

William Fitzsimmons: útěk ze spolku depresivního myšlení 

30. 6. 2011, Potrvá.

William Fitzsimmons by mohl být na pódiu sám s kytarou a publikum by bez problémů nasytil. Talentu a charismatu má dostatek. Jenže má také rád zajímavou společnost, a tak do útulného prostředí dejvické kavárny Potrvá přivezl kromě své maličkosti i Marii Taylor a trojici Slow Runner.

Nejprve vystoupila půvabná Maria, známá to zejména působením v projektu Azure Ray. Krátký akustický set byl upřímnou zpovědí pětatřicetileté osamělé ženy, která se svůj život snaží brát s nadhledem, ale příliš jí to nejde. Toť shrnutí textu písně Bad Idea, při níž diváci museli opakovat sousloví tvořící její název pokaždé, když ho z úst vypustila zpěvačka. 

Následně z backstage vystoupili vesele naladění Slow Runner. Jejich živelné vystoupení připomínalo belgické Zita Swoon. Také disponovali na první pohled nesourodou směsicí nástrojů - bicí , basa, steel kytara, mandolína, xylofon a klávesy -, které mimořádně doplnilo opravdové piano, jež je stálou dekorací interiéru Potrvá. S temperamentními Belgičany je spojuje rovněž zvláštní způsob gradace písní - nezřídka dávali zapomenout na své folkové kořeny a vydávali se vstříc téměř rozevlátému jazzu. Hlavní melodii naštěstí nikdy nerozbili.

William Fitzsimmons předstoupil před diváky po půl deváté a s ním se jako doprovod vrátili i Slow Runner. Texty písní začaly mít od této chvíle mnohem větší hloubku. V aranžích se toho naopak příliš nezměnilo. Novým elementem byl jemný zpěv hlavní hvězdy večera, mladický temperament vystřídala v melodiích muzikantská vyzrálost.

Hned v úvodu jsme se dočkali hitu Passion Play. Postupně se víc a víc zapojovali i členové doprovodu, kteří v přítomnosti svého mentora zpočátku působili trochu zakřiknutě. Tento trend trval zhruba do poloviny koncertu, tehdy William poslal ostatní pryč a sám odehrál songy Blood and Bones a Bird of Winter Pray. Pokud chtěl slovům v nich obsažených dodat ještě větší význam, povedlo se. Minimálně pohled na osamoceného vousatého velikána, který procítěně se zavřenýma očima zpívá o svém nelehkém životním osudu, se do paměti vryl bezpečně všem přítomným. 

Po intimním intermezzu se vrátili spoluhráči a atmosféra celého koncertu začala být mnohem uvolněnější. Nakonec i sám Will slíbil, že už ve svých temných náladách nebude dál pokračovat (aktuální album Gold In The Shadow jeho slova potvrzuje). Poslední náznaky špatné energie odvál příznačně pojmenovaný druhý přídavek Fade and then Return. Při závěrečné The Winter from her Leaving, zřejmě nejoptimističtějším počinu z poslední desky, se připojila i Maria a všichni sborově proklamovali lepší zítřky. Vše působilo tak nenuceně a opravdově, že nebyl důvod nevěřit. 

text: Tomáš Pokorný