Recenze: Pearl Jam - Twenty

 
PEARL JAM
TWENTY
SONY MUSIC
29 skladeb / 128:02 min
 
Zatímco dokumentární film Camerona Crowea Pearl Jam Twenty rotuje po světě, dorazil na náš trh alespoň dvoj diskový soundtrack. A jelikož podstatou Pearl Jam vždy byly koncerty a na svém kontě mají několikanásobně víc živých bootlegů než řadových alb, je náplň výroční kolekce do značné míry předznamenána.
 
Jádro tvoří koncertní záznamy a jde o takové lahůdky, jako Alive z roku 1990, tedy ještě před vydáním debutu, vzpomínky na klubová vystoupení, sejmutá i s typickým ruchem klábosícího publika (Garden z prvního evropského turné), či jednu z občasných kooperací s idolem Neilem Youngem, tentokrát při jeho Walk With Me. Chybět nemůže památná prezentace v MTV Unplugged (Black), ovšem zdaleka to není jediná akustická produkce. Právě v pomalých baladických skladbách je Vedderův sugestivní zastřený hlas ještě působivější než ve vyřvávaných vypalovačkách. Skvrnou na zajímavém obsahu je jeho nekonzistence, ať jde o kvalitu zvuku, míru diváckého ohlasu, citelné různorodé rozměry koncertních prostorů, či prostou chronologii nahrávek. S většinou z toho se u časosběrného projektu musí do jisté míry počítat, přesto to ruší.
 
Ještě zajímavější je druhé CD, obsahující nejednu skutečnou raritu. Každá skladba je v bookletu (mimochodem nádherně zpracovaném do podoby knížky) uvedena do patřičného kontextu, zmiňme tedy alespoň nahrávky z éry formování kapely, počínaje projektem Temple of the Dog, zastoupeným písní Say Hello 2 Heaven z jedenadvacet let starého dema. Napsal a nazpíval ji soundgardenský Chris Cornell a při vší úctě k Vedderovi, který byl v té době právě objevován, má jasně navrch. Given To Fly se představuje v čistě instrumentálním podání McCreadyho akustické kytary, Nothing As It Seems, která až později vyšla na albu Binaural, v niterní, do značné míry křehké demo verzi, ale vzápětí též coby o dva roky starší energicky vygradovaný živák. Ukázková lekce, kterak skladbě aplikovat zcela jinou tvář. Ostatně celý druhý disk vystavil značnou mírou bezproudých pasáží poměrně silnou alternativní clonu rockové tváři Pearl Jam, ostře se rýsující třeba v It Ain´t Like That – coveru z debutu Facelift grungeových soukmenovců Alice In Chains.
 
Samotný film zhitovělé písně i hudební experimenty posílí ještě o informační a obrazový rozměr, leč i kvůli „pouhé“ audio verzi by důsledné bádání v archivech stálo za to neskutečné množství stráveného času. Bývá celkem běžné splácat upocený výběr nejprofláklejších skladeb, tady šlo tvůrcům o víc. Netřeba se opíjet laciným vínem, i dvacetiny lze oslavit důstojně.
 
Text: Daniel Folprecht