Ready Player One: Hra začíná. Nový filmový kult?

Legendární režisér Steven Spielberg dokazuje ve svých sedmdesáti jedna letech, že je stále megaloman tělem i duší. V dlouho očekávaném filmu Ready Player One: Hra začíná se zaměřuje na téma nedaleké budoucnosti pohlcené virtuální realitou OASIS, která je plná odkazů na kulturu osmdesátých let.

Snímek vychází z knižní předlohy Ready Player One: Hra začíná, jíž napsal americký spisovatel Ernest Cline. Ten se v minulosti scenáristicky podílel kupříkladu na filmu Fanoušci – a už tam ukázal své geekovské nadšení pro pop-kulturu. Nyní ve spolupráci se Spielbergem vytvořili zdegenerovaný audiovizuální svět těsně před apokalypsou, do kterého se jako diváci dostáváme skrze notoricky známou píseň Jump od Van Halen.

V roce 2045 řeší většina lidí své problémy tím, že utíká do virtuální hry, jež nemá daný cíl a meze se v ní kreativitě nekladou; můžete být Orc z Warcraftu, obrovský železný golem, zombie nebo třeba Michael Jackson. A přitom se s úplným klidem účastníte nebezpečných motoristických závodů, chodíte do nevěstince, případně se jenom tak poflakujete po nekonečném digitálním vesmíru. Nehrozí vám žádný reálný trest, nemůžete umřít – přinejhorším začnete od nuly.

Je rozhodně znát, že spisovatel Cline projektuje sám sebe do vedlejší postavy excentrického vizionáře Jamese Hallidayla. Ten svět OASIS vytvořil a před svou smrtí do něho vložil několik artefaktů, které lze získat znalostí běžných emocí a pop-kultury osmdesátých let. Jejich zisk pak hráči zajistí všechno; ovládnutí celé hry, Hallidaylovo reálné bohatství, ale ve výsledku i boj o holý život. Dvě hodiny a dvacet minut dlouhý snímek vybízí konzumenta k tomu, aby očekával idylicky prv plánový konec, ten sice přijde, ale není až tak ohraný a neurazí ani otrlého diváka.

Problémem však je, že dílo je natolik odloučeno od reality, jíž známe, že vše musí být zdlouhavě vysvětlováno. To abychom se neztratili ve smršti narážek na původní počítačové hry Atari, King Konga, Star Wars nebo třeba režiséra Stanleyho Kubricka a jeho horor Osvícení z roku 1980. Ready Player One rozhodně nemá jasnou cílovou skupinu, tudíž rozhazuje sítě a čeká, kdo se chytí. Popravdě, kolik běžných Spielbergových fanoušků skutečně ocení, že Olivia Cooke v hlavní ženské roli nosí tričko s motivem Unknown Pleasures od Joy Division? Přitom tyto rádoby nepodstatné detaily pomáhají definovat postavy i situace a otevírají nový úhel pohledu na příběh.

Jednou z nejsilnějších stránek filmu je bezesporu soundtrack, jenž opět odkazuje na „zlatá osmdesátá”. Nechybí interpreti jako Billy Idol, Blondie či už zmiňovaní Van Halen. A hlavně pak New Order, jejichž Blue Monday až pohádkově vykresluje atmosféru taneční scény v klubu. Rovněž i filmový skladatel Alan Silvestri svou autorskou tvorbou velmi dobře napomáhá vyznění celého snímku.

Ready Player One: Hra začíná by mohl být úplně s přehledem kult dnešní doby. Příběh pro mileniály, jedinečný vizuál, zkušený režisér, výběrová hudba a neokoukaní hrdinové v čele s charismatickým hercem Tye Sheridanem. Jen se prostě musí počítat s tím, že se kulturní vývoj civilizace zasekl v devětaosmdesátém – a pak najednou nastal rok 2045.