Ozvěny z PAFu

Na začátku prosince uspořádala PAF, tedy olomoucká Přehlídka animovaného filmu, exkluzivní tiskovou konferenci pro náš protišední kanál. Kromě nakyslé chuti v ústech (to káva v divadle Komedie) jsem si domů odnesl úsměv na rtech (to vedení PAFu, jmenovitě sličná slečna Sarah Sofia Huikari).

V Praze se o PAFu příliš neví, za to na Hané a na obou stranách česko-polského i česko-rakouského pohraničí je to takřka kultovní kulturní událost. Letos se uskutečnil už devátý ročník.

PAF vznikl v roce 2000, v počátcích měl lokální ambice, kdy cílil především na akademiky z Univerzity Palackého v Olomouci. Postupem času se ovšem stal nadregionální, doslova nadnárodní kulturní akcí.

Mezi ústřední témata a klíčová slova PAFu patří (řazeno abecedně): animace, archivace, archeologie médií, audiovizuální umění, databáze, design, digitální kultura, experimentální film, intermedialita, kinematografie, prezentace, pohyblivý obraz, remediace a videoart.

"Přehlídka animovaného filmu se věnuje širokému pojetí fenoménu animace v kontextu kinematografie, mediálních studií a vizuálního umění. PAF je realizován profesionálním týmem, přičemž každoročně jsou přizváni studenti filmových, divadelních a mediálních studií, kteří mají možnost prosadit své kurátorské programy."

Během čtyř festivalových dní měli letos diváci možnost navštívit 172 snímků v 54 programových blocích na celkem deseti různých místech. Hlavním hostem pak byl britský režisér Peter Greenaway (Umělcova smlouva, Prosperovy knihy aj.)

Festival zažil dva vrcholy - první, když Greenaway převzal cenu festivalu za celoživotní přínos v oboru umění pohyblivého obrazu; druhý při uvedení světové premiéry galerijního videa Soft Palate rakouského experimentátora Martina Arnolda, který dal mimochodem přednost olomouckému publiku před festivaly v Berlíně či Rotterdamu. Ty měly také zájem o slavnostní premiéru jeho nového počinu. Olomoucký festival navíc Arnold s nabídkou kontaktoval sám.

Takže za rok v prosinci v Olomouci? Platí?