Nečtěte recenze na Železnou lady, radši na ni jděte do kina. Stojí za vidění

Železná lady je film, který sklidil spoustu recenzí typu "dobré, ale".  Někomu se nelíbí styl vyprávění (stárnoucí Margaret Thatcher kouskovitě vzpomíná), někdo by  raději hlubší vhled do politiky...
Ale.
Prostě řekněte ALE ne a jděte na film do kina.
Je to jednak nesmírně zajímavý, skvěle natočený i zahraný snímek, který ukazuje jedinečný příběh mimořádné postavy světových dějin. Výborně a citlivě podává zdánlivě malé detaily (žena s pištivým hlasem není brána vážně), ukazuje, co znamená být neústupná osobnost, a dobře ukazuje i zásadní historické události a jejich dopad.
To jednak. A teď ta druhá věc, kvůli které vás tam posílám: Autoři se dokázali jakoby mimoděk dotknout i témat, která hýbou společností dnes, a mají k nim co říci - a ono je to v téhle řekněme umělečtější podobě působivější než nějaké prvoplánové proklamace. Mám na mysli především vztahy ke starším lidem. Po většinu filmu je Margaret Thatcher ukazována v podobě popletené staré dámy, která má přeludy. Takových popletených babiček potkáte za den spoustu - v autobuse, v samoobsluze, na chodníku. A tenhle film s ohromnou emotivní silou ukazuje, že ta popletená paní, kterou osvalenější jedinci v obchodě skoro odstrkují od kasy, protože jim překáží a zdržuje je, je ta samá osoba, která před pár lety něco řídila, rozhodovala, na něčem makala a třeba i díky ní máte dneska to, co považujete za samozřejmé. Zaslouží si přehlížení a neúctu jen proto, že je pomalejší nebo trošku zmatená? Nechci působit jako zuřivá aktivistka a nebudu vám tady kázat na zprofanované téma přemluv/nepřemlouvej bábu, ale vřele doporučuji se na film podívat i z hlediska toho, co nám říká o stáří. Je to mimořádně povedené.
 
Železná lady
Iron Lady
Velká Británie 2011 (v českých kinehc od března 2012)
 

Režie: Phyllida Lloyd

Hrají: Meryl Streep, Jim Broadbent, Anthony Head, Richard E. Grant, Olivia Colman, Roger Allam, Julian Wadham, Harry Lloyd