Krize monogamie

 
Z programu queer festivalu Mezipatra vybíráme:
Co prožívají dva lidé v monogamním svazku po letitém soužití? Je možné očekávat ještě nějaké vzrušení z přítomnosti toho druhého, nebo je nevyhnutelné dostát skutečného naplnění ve vztahu i vlastního sebepoznání paradoxně až skrze třetí osobu? Lidstvo prý neustále opakuje stejný vzorec – trojúhelník. Tři osoby, tři osudy, tři filmové příběhy zabývající se problematikou monogamních svazků v současné společnosti se představí na Mezipatrech v příhodně pojmenované filmové sekci Krize monogamie.
Německý snímek s názvem 3 Toma Tykwera, americká Děcka jsou v pohodě Lisy Cholodenko a seversky dramaticky humorný Happy Happy, jsou jedinými, zato výmluvnými zástupci této filmové mini sekce. Mnozí z vás je už mohli vidět v kinech a těm, kteří o tuto možnost přišli, Mezipatra nabízejí druhou šanci.
V nejnovějším filmu Toma Tykwera -3 (Drei, 2010), režiséra komerčně nejúspěšnějšího německého snímku roku 1998 Lola běží o život nebo mrazivě esenciálního Parfému: Příběhu vraha, se setkáváme s novinářkou Hannou (Sophie Rois) a architektem Simonem (Sebastian Schipper). Dvojici, která se protlouká krizí středního věku, vytrhne ze zaběhnutého vztahového standardu i obvykle předurčených sexuálních rolí seznámení s  výzkumníkem Adamem (Devid Sriesow). Mistrně natočeným příběhem o odhalování lidské identity trojice hlavních protagonistů, diváky provází labyrint vtipných osudových setkání i nečekaných dějových zvratů, aby nakonec vyvrcholily v ctižádostivém závěru.
Podobně laděný příběh se odehrává také v americkém filmu Lisy Cholodenko Děcka jsou v pohodě (The Kids Are All Right, 2010). Nic (Annette Bening) a Jules (Julianne Moore) jsou dlouholeté partnerky, které spolu vychovávají dvě děti, osmnáctiletou Joni (Mia Wasikowska)a šestnáctiletého Lasera (Josh Hutcherson), obě počaté prostřednictvím dárcovského spermatu. Když se sourozenci rozhodnou poznat svého biologického otce (Mark Ruffalo), zajistí svým matkám perné chvilky, jež vedou k přirozenému redefinování jejich rodičovské i partnerské role. Seriózní letní komedie o běžných rodinných strastech nekonveční rodiny s bravurními hereckými výkony všech hlavních představitelů byla také po zásluze odměněna dvěma Zlatými Glóby a nominací na Oscara.
Happy Happy (2010) je třetí promítanou komedií, tentokrát z pera norské režisérky Anne Sewitsky, jejímž krajanům břitký černý humor už zamrzl v krvi, což se také k potěšení jiných národů, projevuje zdařile i na filmařské půdě. Hlavní hrdinka Kaja (Agnes Kittelsen), urputně usilující o to pravé životní štěstí i navzdory překážkám v osobním životě (skrytá homosexualita jejího manžela, který si své chlapáctví vynahrazuje nočními výlety s kamarády), se vzhlédne v zdánlivě dokonalé rodině svých nových sousedů, se kterými se prostě musí seznámit. Jejich nově nabyté přátelství však spustí vlnu událostí s nenavratitelnými následky pro všechny zúčastněné. Režisérský debut vynesl Anne Sewitsky Velkou cenu poroty na festivalu v Sundance 2011.
Všechny tři filmy vyprávějí příběhy dnešních úspěšných čtyřicátníků, lidí, kteří dosáhli základních existenciálních potřeb a nyní stanuli před čistým plátnem své vnitřní dospělé role. Každý z režisérů se však s tímto tématem vyrovnává svým originálním přístupem a představuje nám tak svébytné filmové a v mnohém i ty skutečné hrdiny.
Tereza Zedková