Iamme Candlewick: (Po)uličnice na radnici

Před dvěma lety vzala buskerka Iamme kytaru, vyšlápla si s ní během jednání pražského zastupitelstva k pultíku a od plic zazpívala, co si myslí o restrikcích pouličního umění v Praze. Nebýt jí, mlčely by ulice naší metropole dál.

Do roku 2012 dělaly chodcům v historickém centru Prahy zvukovou kulisu jen rádiové odrhovačky linoucí se spolu s přepáleným tukem od stánků s klobásami a z obchodů, které turisty vytrvale mystifikují, že matrjoška je český vynález. Dnes od kýčů, uzenin a komerce odvádí pozornost živý jazz, folk, šansony, romská i středověká hudba. Muzikanti, bublináři, žongléři, mimové - prostě všichni, kdo rozdávají kolemjdoucím radost svým talentem, provozují tzv. busking. Jeho první dámou je pětadvacetiletá zpěvačka Iamme Candlewick, která se jakožto členka občanské iniciativy BuskerVille zasadila o to, že se pražský veřejný prostor otevřel živému umění po vzoru ostatních evropských měst.

K hraní na ulici přičichla před třemi lety ve Spojených státech, kde má busking hluboce zakořeněnou  tradici – chodníky a parky se tam jen hemží výřečnými rappery, tanečníky nebo jazzovými bigbandy. „Ke konci studia na vysoké škole jsem se vydala na stáž kousek od Chicaga, kde jsem si hned první týden koupila kytaru, naučila se pár akordů a začala vystupovat. V Americe je to jednoduchý - vyřídíš si povolení a během jednoho dne můžeš hrát, jen pošleš úřadu esemesku, že na to jdeš tehdy a tehdy. Co se hudby týče, byl to nejlepší půlrok mýho života. Okamžitě jsem se nabalila na lidi, co dělaj muziku, a na kytaru jsem se díky každodennímu styku s profíkama naučila neuvěřitelně rychle,“ vzpomíná Iamme a potvrzuje, že ulice je líheň a nejlepší konzervatoř talentů, ze kterých se při troše štěstí (pokud o to tedy stojí) mohou stát hvězdy jako z Boba Dylana, Joan Baez, Becka, Glena Hansarda nebo mladého britského písničkáře Eda Sheerana – ti všichni vyrostli pod otevřeným nebem s kytarou na krku.
 
Celý článek si přečtěte na GALERIE-NE.CZ

Autorka textu: Veronika Koloušková