Hudební příběh Alison Moyet (*1961) se začal psát spoluprací s Vincem Clarkem v roce 1982 jako Yazoo. V dobách vroucí elektropopové scény nemělo nic dlouhého trvání: je s neuvěřením, že 2 skvělé desky a 4 hity, které se hrají a remixují dodnes, přinesl pouhý rok a půl spolupráce. A s tím nesmazatelný záznam do historie popmusic i díky originálnímu hlasu Alison.
Osmdesátá léta byla ještě Alison vidět na MTV a nahrála pár popových hitů. Pak přišla dlouhá léta spíše na okraji, nahrávky po několika letech, na rozhraní popu a jazzu - a také ve znamení osobního boje s nadváhou.
Velká sláva to najednou byla zase v roce 2013, kdy vyšlo album The Minutes. Recenze se předháněly v superlativech a když se štíhlá Moyet objevila na podiu, vypadala o 20 let mladší a plná energie a opravdovosti. A to opět na elektropopové vlně. Na styl, na který se zapomělo, Alison dokázala napojit šansonové a jazzové linky a vznikl poměrně originální sound. Není to samozřejmě jen tak zčistajasna. Za vším stojí práce s producentem Guy Singsworthem (spolupracoval mj.s Davidem Sylvianem, Madonnou nebo Bjork). I následující deska Other z letošního dubna rozhodně stojí za opakovaný poslech.