Francouze zajímá zvuk, žádná písnička s textem

Spitzer, čerstvá krev francouzské elektronické scény, vystoupí v sobotu 31. 5. v rámci noci CLASH! v pražském klubu Chapeau Rouge. A co říká o své tvorbě a na co se můžete těšit na jeho vystoupení?
 
Začínali jste s kytarou a bicími, co vás přitáhlo k elektronické hudbě?
Nejdřív nás uchvátila energie, která vzniká díky repetetivnosti téhle hudby. Pro nás to bylo nové v tom, že jsme začínali v rockové kapele a nic podobného jsme nikdy neposlouchali. Mysleli jsme si, že je to nuda, ale pak jsme šli na skutečnou techno party a objevili jsme nečekaný aspekt hudby jako takové. Rozhodli jsme se, že se do toho pustíme, aniž bychom ale opustili rockové kořeny.

Vystupujete živě, jak živý je váš set?
Řekněme, že je víc „taneční“, než album. Víc se soustředíme na to, abychom lidi roztancovali. Základem je počítačový set, protože nemůžeme se všemi těmi nástroji cestovat, natož na ně stíhat hrát, vždyť jsme jenom dva. Nahráli jsme je ale do počítače a pak je mícháme s rytmickými podklady.
 
Je v něčem zvláštní mít kapelu s bratrem?
Výzva je vůbec to, že chceš mít kapelu! Ale vážně, už jsme si zvykli. Před Spitzer jsme několik let hráli s kamarády v rockové kapele. Díky téhle zkušenosti jsme se pak rozhodli hrát s bratrem. Známe se natolik dobře, že tvůrčí proces netrpí vlivem ega nebo tak. Dokážeme dělat hudbu, aniž bychom o ní vůbec museli mluvit.

Remixovali jste pecky od tak rozdílných muzikantů, jako Kylie Minogue a The Clash. Podle čeho si vybíráte, koho zremixovat?
S Kylie to bylo tak, že si remix vyžádal její management. Remix pro The Clash je na druhé straně neoficiální. Nikdo to po nás nechtěl, udělali jsme to proto, že se nám líbí, jaký má Joe Strummer hlas. Je to jednoduše pocta jedné z nejlepších kapel na světě. A můžu říct, že teď právě chystáme další neoficiální remix.

Vaše písně doprovázejí originální videoklipy, nakolik je pro vás vizuální stránka důležitá?
Náš otec sbírá filmy, takže jsme vyrostli obklopení dobrými snímky a kino pro nás hodně znamená. Zdá se mi, že hudbu skládáme po filmovém způsobu, ale není to záměr, takhle to z nás prostě jde. A je fakt, že když už jsme se pro nějaký videoklip rozhodli, chtěli jsme ho udělat pořádně, a ne levně. Oba režiséři Louise Hémon a Benjamin Malherbe jsou naši přátelé, kteří té hudbě dokázali porozumět. Nic jsme jim k tomu ale neříkali, měli naprostou tvůrčí svobodu. Jinak by to pro ně ani nebylo osobní a nebavilo by je to.

Proč si myslíte, že z Francie přichází tolik dobré elektronické hudby?
Jedním z hlavních důvodů může být, že Francouzi neumí natolik dobře anglicky, aby mohli psát dobré popové písně, takže se rozhodli jít na to jinak. Ať už jde o skladatele Pierra Henryho nebo o Daft Punk, Francouze zajímá spíš jak vytvořit nějaký zvuk, než sekat pop s textem a tak. Jean Michel Jarre nebo Laurent Garnier ukázali, že je možné prosadit se mezinárodně bez angličtiny, a to nejspíš dost pomohlo.

Co od vás může publikum v Praze očekávat?
Přivezeme temné západní techno, něco mezi studeným německým zvukem a silou rockových hymen Fugazi.