Čtenářský report z koncertu M83

 
"Navštívil jsem koncert skupiny M83, kde jsem si všiml i vaší reklamy," píše čtenář Ondřej. A posílá svůj report. Dejme mu slovo...
This night´s gonna be Legend… Wait for it… Still wait… Waait… Waait…
 
Mohl to být legendární večer. 
 
Když vydáte jedno z nejlepších alb roku a máte za sebou pár vcelku úspěšných řadovek, budete mít velká očekávání. Navíc, poslední návštěva Prahy proběhla již v roce 2005, takže se těšíte nejen na hity z loňské desky, ale rovněž na Graveyard Girl nebo We Own The Sky z povedené Saturday = Youth. Nadšení se s blížícím se datem koncertu stupňuje, setlist z předešlých koncertů turné vypadá víc než slibně, k tomu pár dnů před ohlásí „Vyprodáno“, což značí atmosféru dobré party.
Ale ouha. Odpoledne daného dne ohlásí zpožděný začátek z důvodu poruchy autobusu kapely na německé dálnici. Dobrý, tak vyrazíme později. Na devátou, kdy se otevřou dveře, to bude tak akorát, chvíli vystát frontu, a pak už pivko za doprovodu předkapely Porcelain Raft.
U vstupu však už visí nové oznámení s posunem na Doors open 22:15. Dobře, zajdeme tedy ještě do Lucerny na plzeň. Ještě že mne nestihnutí posledního metra tolik netrápí. S frontou se počítá, takže nějaká ta hodina přešlapování se vydrží. A možná by to bylo i míň, nebýt nepoctivců, co předbíhají a nejdou si stoupnout na Václavák ke klobásám, kam až fronta sahala. U vstupu i v šatně to poměrně odsýpalo, takže stihneme i zabrat dobrý flek.
Že se melancholických tónů od Raftu nedočkáme dává naznačit připravený Anthonyho nádobíčko v čele pódia. Oukej, stále nás čeká 90 minut kvalitního electropopu.
Konečně se do sálu dostali i ti poslední fanoušci a v době, kdy jsme měli propoceni opouštět parket, tak nastupuje za tónů Intra hlavní hvězda. Hlasitost ale nedosahuje ani síly doprovodné muziky zvukaře o pár minut dříve. Á, někdo už našel ovládání a otáčí doprava. Proč ale stále slyším vedle se bavící pár a proč ta baskytara tak nepříjemně vazbí? Ze zpěvů toho moc neslyším, snad je trochu vytáhnou. Ne. Zpěvačce Morgan není tak pořádně rozumět do konce koncertu. A zbytek také žádná sláva. Jen synťáky a bicí. Alespoň ten bubeník válí.
To se nedá říct o publiku, které zřejmě venku při čekání zamrzlo. Nebo přemýšleli o tom, jak se asi dostanou po půlnoci domů. Občas byly cítit záchvěvy a snaha o roztleskání davu, ale ani aplausy po skvěle zahraných Graveyard Girl a Reunion nebyly valné. Střídání starších věcí s těmi nejnovějšími pokračovalo i nadále a koncert skvěle gradoval, i tu absenci saxofonu v Midnight City bych odpustil, to by ale nesměl být po pětačtyřiceti minutách konec. Kde je Wait? A co Claudia Lewis? Přídavek byl taneční náloží v podobě jakési intelektuální formy techna, kdy se konečně zapojila do skákání a tleskání většina sálu. V půl jedné už ale bylo po všem. Ze slíbeného tří hodinového programu tak zbyla pouhá hodina (když nepočítáme, mimochodem příjemný, after DJ Cubica).
Kapela si podle výrazů koncert užila, já se snažil. Technické/dopravní potíže moc neovlivníte, ale když už se tak děje, očekávám jistou kompenzaci, které se mi v případě ostrouhaného setu nedostalo. Pozval bych M83 co nejdříve znovu. Já bych šel. Tentokrát však all inclusive, prosím.
Ondřej Bambas