Čemu řekla NE Lenka Wienerová, ředitelka Radia 1

Lenka Wienerová je ředitelkou a spolumajitelkou pražského Radia 1. Během Sametové revoluce na podzim 1989 řekla „ne“ státnímu monopolu na rozhlasové vysílání a založila alternativní Radio 1. To už přes dvacet let odolává tlaku okolí a stále říká jasné a důrazné „ne“ mainstreamové hudbě.
 
Cos dělala před tím, než jsi založila R1?
Hudební produkci v Československém rozhlase. Starala jsem se třeba o zahraniční interprety, kteří přijížděli hrát s jejich Symfonickým orchestrem. Pak jsem se v roce 1988 potkala s partou, která později spoluzakládala R1 - Vladimírem Vintrem, Davidem Litvákem, Petrem Bidlem a dalšími, ti měli výbornou kapelu a byli členy různých studentských organizací, které před revolucí a během ní sehrály důležitou roli. Já jsem mezitím naivně obíhala redaktory rozhlasu s deskami „malých žánrů,“ které oficiálně vyšly třeba u nakladatelství Panton a ptala jsem se jich, proč nehrají alespoň tyhle nahrávky. Říkala jsem si - mít tak rádio, které by takové věci hrálo a spoustu další krásné muziky.

Za revoluce pak nabídla francouzská stanice Radio NRJ použité vysílací zařízení tatínkovi jednoho z přátel - Ondřeji Štindlovi. Tatínek byl členem Liberálně sociální strany a ta nevěděla, co by si s tím počala. Nicméně pan Štindl si vzpomněl, že má syna a ten má kamarády... a už se jelo do Paříže pro techniku.

To bylo tak jednoduché?
Pak jsme obíhali úřady a chtěli získat povolení k vysílání, tehdy ovšem existoval zákon, který povoloval jen jediný správný rozhlas. Podařilo se nám pouze získat potvrzení od Československých radiokomunikací, že je volná frekvence 92,6 MHz. Na ní se pak později začalo vysílat. Vytvořila se skupina lidí, která se učila používat techniku, v noci se u zařízení držely hlídky, aby ho nikdo neodnesl. Žádný úřad se ale neměl k tomu, aby vysílání povolil. Tisk byl svobodný, ale rádio a televize zůstávaly stale pod dozorem státu.
Linhartova nadace v roce 1990 uspořádala na Letné pod Stalinem mezinárodní výstavu nazvanou Totalitní zóna a protože v USA odkoukali, že u velkých výstav vysílá radio po dobu jejich trvání, pozvali nás,jestli to nechceme zkusit. Kamarádi horolezci dali naši anténu na stožáry od vlajek u Stalinova pomníku a vysílání se 19.10.večer spustilo. Na výstavu a letenské podzemí se chodila dívat celá Praha, spousta lidí navštěvovala večerní a odpolední koncerty Zvali jsme do studia kapely,výtvarníky, zajímavé návštěvníky, tak se ve studiu Radia Stalin, jak jsme vysílání tenkrát provokativně nazvali, ocitl mimo jiné i tehdejší prezident Havel.
Po několika dnech zařízení zabavili úředníci z Prahy 7, ale pod tlakem veřejnosti – různých petic, článků v novinách a podpory známých osobností- ho vrátili. Začalo se tedy v únoru znovu, tentokrát s dalšími zájemci o vysílání z celé republiky. Na frekvenci 92,6 vysílali lidé z Brna, Ostravy a dalších měst. V březnu 1991 začala mezirezortní komise Ministerstva kultury udílet první oficiální licence - a tam už vzniklo nynější Radio 1.
Kde jste brali peníze na provoz?
Radio 1 se nastěhovalo do klubu Bunkr, představa byla, že Bunkr bude platit část nákladů za to, že Radio 1 mu bude vysílat reklamu na akce. Začal se take rozvíjet klasický reklamní trh, tuhle jsem našla rozpisy reklam z 90. let a zjistila, že to vlastně docela fungovalo, I když začátky byly mnohdy dost živelné.
Tys byla už tehdy spolumajitelkou?
Na začátku jsem byla produkční, ale později jsem řekla, že pokud majitelé chtějí, aby rádio fungovalo lépe, musím mít větší pravomoce, a tak jsem se přesunula na místo zástupkyně ředitele. V roce 1996 prodali čeští majitelé podíly americké firmě Metromedia a protože ti chtěli kontrolu někoho z Česka, nabídli mi, abych rádio vedla a měla v něm i majetkový podíl. Ředitelku jsem dělala do roku 2007, kdy moje dcera nastoupila do základni školy a já jsem cítila, že je třeba víc se věnovat rodině. Vedení radia jsem předala Sašovi Michailidisovi a přesunula jsem se opět na místo jeho zástupkyně. V roce 2011 odešel Saša a po dvou měsících jeho nástupce David Šterbáček, takže jsem se vrátila opět na místo ředitelky. V rádiu mám momentálně 10% podíl.
Byly nějaké tlaky na změnu dramaturgie, kdy? A jak jim Radio 1 odolalo?
Požadavky na změnu dramaturgie byly při prodeji Radia 1 americké Metromedii, která byla z USA zvyklá na jasně formátovaná rádia, takže měli dojem, že i u nás by to prospělo. Vyzkoušeli nějaké postupy, které v našem případě nebyly úspěšné, a až postupným vysvětlováním a zasazováním do kontextu pochopili, o čem Radio 1 je.
Bylo někdy Radio 1 v situaci, kdy odmítlo lukrativní peníze proto, aby si zachovalo svoji ideu a svobodu?
Taková situace nenastala, my řešíme principiálně jiné úkoly: jak udržet Radio 1 v bezchybném chodu, když se při vysílání střídá přes 60 moderátorů, a jak ho ufinancovat, když necílí na mainstream (smích). Tlaky a stres se u nás projevují jinak, než říkáním ne případným zadavatelům reklamy, kteří by chtěli ovlivnit formát Radio 1.
A jak vidíš R1 do budoucna?
Nevím, co přinese digitalizace, ale to neví nikdo, lehce mě straší okamžik, kdy průnik do digitálního éteru umožní komukoli vysílat cokoliv. Ale pořád si myslím, že lidi mají chuť tenhle druh rádia hrajícího alternativní muziku s nevtíravým, milým a dobře informovaným DJem poslouchat.

 
text Jana Kománková
 
Psáno pro projekt Galerie NE, www.galerie-ne.cz