Alžběta Jungrová: Základ je začít sám u sebe
Alžběta žije na Letný. To dneska znamená být cool. Jenže Alžběta je neposedná holka, kterou láká dobrodružství a fotografování, což ve výsledném spojení znamená cestování. A toho si zažila dost, ať už to bylo focení potyček v Pásmu Gazy, heroinovejch gangů v pákistánském Chajbarském průsmyku, nebo shelter pro HIV pozitivní děti ve Vietnamu. Co tě nerozhodí, to tě posílí.
Aby to ale nevypadalo zas až moc drsně, Alžběta nafotila charitativní kalendář o józe, v poklidné Indii a prostřednictvím projektu Hithit se hlásí o vaši pozornost a podporu.
Proč je to důležitej počin, se dozvíte v rozhovoru. A ne jenom to, samozřejmě.
Tvůj, nebo váš kalendář má být ve výsledku charitativní. Jak bys popsala rozdíl mezi tím, když nějakej nevkusnej fotograf nafotí charitativní kalendář s nevkusnou modelkou (což je mimochodem v Čechách naprosto běžná věc) a vaším kalendářem?
Nechci kritizovat nikoho za žádnou charitu, každý ať dělá, co umí, důležité pro mne zůstává, že se tím snaží pomoci. My jsme se rozhodli, protože se jedná o projekt spojený s jógou, odjet do míst, odkud pochází, ukázat její kořeny a také to, že cvičení je jen menší část, jde především o myšlení a přístup k životu.
Kde jsi ho fotila, co jsi do něj fotila a jak dlouho?
Fotila jsem v Indii, kde jsem byla šest týdnů. Při první cestě jsme se soustředili na svatá města. Na jaře se chystám zpět na stejně dlouhou dobu.
Tentokrát se zaměřím na kláštery v horách a také pojedu ještě do Nepálu a Tibetu.
V traileru na Hithit.cz říkáš, že bysme se měli naučit pomáhat nejdřív doma, než se vydáme zachraňovat svět trěba do Afriky. Můžeš to rozvinout?
Velmi si vážím, pokud se kdokoliv snaží pomoci kdekoliv. Jen mi přijde, že nejjednodušší a nejlogičtější by mělo být začít sám u sebe. Nemluvě o tom, že je to stoprocentně nejlevnější. Kazdý by se měl zamyslet nad tím, co může udělat, počínaje recyklováním odpadů, jít na hodinu týdne pomáhat někam do hospiců, vozit staré oblečení do charity.... Jsou to vlastně maličkosti, ale ty přesně by stačily, aby se lidem začalo žít lépe.
Máš nějakej vyhraněnej názor na projekt Hithit a crowdfunding obecně?
Hithit mi přijde jako skvělý nápad, ať už se jedná o podporu maldých umělců nebo charitativní projekty. Proto doufám, že se to tu uchytí.
Co teď děláš? Připravujes nějakou výstavu, knížku, cestování do zajímavý destinace?
Snažím se trochu brzdit s cestováním a dělat víc věcí doma. Připravuju další cestu do Indie, která by měla být někdy v dubnu a byla bych ráda, kdyby kromě kalendáře vznikla i kniha. Do toho už přes rok pracuji na jednom vlastním projektu v Praze, který bych řada do léta dokončila, alespoň první část :-)
Můžeš prozradit, o jakej projekt přesně jde?
Pracují na souboru medailónů. Vybrala jsme dvanáct lidí z mé generace, kteří tlačí směry, které sem přišli s námi. Graffiti, hip hop, skateboarding, snowboarding...
Vybrala jsem známé, kteří se těmto směrům věnují od začátku do dnes. Já se během týdne, kdy s nimi žiji, snažím postavit soubor fotek z jejich každodenního života a pak je zbytek roku sleduji a dofocuji. Za deset let bych to celé ráda zopakovala a ukázala, kam je to dovedlo.
Co tě baví víc - snapshots na iPhonu, nebo klasickej foťák?
Jasně, že klasický foťák. Instagram je pro mne odreagování, zlehčení. Díky němu se učím nebrat to celé tak vážně a víc si hrát. Ale klasickou zrcadlovku to nenahradí. Aspoň zatím ne.
Vnímáš politický změny kolem pasivně, nebo aktivně, nebo je ti to jedno?
Samozřejmě vnímám a snažím se je brát co nejpasivněji, protože většinou mě dokážou pěkně vytočit a já bych nerada dostala infarkt, kvůli něčemu takovýmu.
Někdy mám pocit, že svět se úplně zbláznil, jen si toho nikdo zatím nevšiml.
Hledat
