Žer a nekibicuj!

Chodíte do řetězců rychlého občerstvení? A jste natolik empatičtí, že jste se navzdory své zákaznické povýšenosti někdy vcítili do role obsluhujících?
Fast food. Fenomén posledních let, kdy lidé zuřivě běhají po městech, plni stresu z nedostatku času, ať už kvůli práci nebo kvůli končícímu výprodeji letních bot. Na jídlo nemají ani pomyšlení a když už se hlad konečně začne z útrob jejich schránky ozývat, elegantní a rychlé řešení je nasnadě - využití nabídky rychlého občerstvení.
ZAHŘÍVACÍ KOLO
Přestože osmnáct let bojujete proti komerci, v devatenácti nastoupíte na brigádu do mekáče. Případ každého druhého brigádníka a každé páté brigádnice. Byla jsem ta pátá.
Předtím, než jsem se stala dojnou krávou společnosti McDonalds, bylo třeba vyplnit jednoduchý dotazník, ostříhat a odlakovat nehty, smotat dredy do uzlu a poslechnout si manažerův půlhodinový monolog o tom, jak to ve fastfoodu v běžném provozu chodí. Nic víc, nic míň.
PRVNÍ OSTRÉ
Začátky bývají krušné. Člověk se musí nejen naučit dělat mnoho nových věcí, ale především je dělat rychle, precizně, přesně. Neustále je někým - zpravidla nadřízeným - nucen k něčemu. Ob hodinu si vyslechne, jaký je budižkničemu. Vinou demotivujícího prostředí vám vše ve finále padá z ruky minimálně stosedmkrát častěji než obvykle, navíc si pletete obaly na sendviče, markujete zcela jiné objednávky a pak si přijde dát růžová fiflenka zmrzlinku, platí pětitisícovkou a vy máte chuť jí rozbít na místě tu její zmalovanou hubu. Nejhorší je, naučit se ji točit do kornoutu. Zmrzlinu. Chce to dávku trpělivosti i talentu. V počáteční fázi je ovšem kupodivu většina manažerů i služebně starších zaměstnanců solidární a nováčkovi se snaží poradit. Pochopení od zákazníků se pochopitelně nedočkáte.
POSLEDNÍ TUPÉ
Tři měsíce se nesou ve znamení hektičnosti, kdy pořádně nic neumíte a stále se musíte učit nové a nové věci. Cesta peklem do očistce a s každým zákazníkem zpět do horoucích pekel. Rychle hodit housky do toasteru, rychle vyndat housky z toasteru, rychle hodit maso na gril, rychle housky obložit, už pípá maso, chce ven z grilu, rychle, rychle, další zakázník, ten předtím ještě nedostal svoje číze, svoje hrany, mám mu to přinést ke stolečku, nevím, kde sedí, pořád pípá maso, nikdo ho nevyndal, musím ho vyndat, zákazník se jde připomenout, už ani nevím, co chtěl, nevadí, pokračujeme, co zbyde, to mu přineseme...
Čas od času vám nějaká surovina dojde a než ji během celého procesu tvoření hamburgeru stihnete doplnit, spálí se vám maso. Okolnostmi jste donuceni vymačkat z kečupu do housky, co jen to jde. A běda, když to nejde a kečup dojde!
Když se zrovna u pultu netvoří dlouhé fronty, na odpočinek stejně není čas, neb je třeba rychle všechno omýt a vytřít podlahu. První kolo má obyčejně neobyčejnou mortalitu. Většina nově příchozích jej nezvládá a kvapně utíká ze svého vysněného zaměstnání pryč. 
PÍSEMKA Z HAMBURGERŮ
Po dokončení úvodního kola, kdy umíte zdárně osmažit hranolky, natočit limonádu a hodit salát mezi dvě housky, přichází ta nejvtipnější část celé procedury - všechno, co jste se naučili v praxi, nyní musíte zaobalit do teoretických pouček. Budete totiž psát písemné testy! Hledat logiku v hlavách vrchních manažerů celé společnosti, kteří tyto věci vymýšlejí, by pravděpodobně bylo nadmíru bezpředmětné. Pokud by teorie předcházela praxi, mělo by ono zkoušení smysl, nikoliv ovšem naopak.
Nejvíce hodni politování jsou ovšem stálí pracovníci. Roky práce ve fastfoodu za sebou a roky práce ve fastfoodu před sebou. A i když má člověk skutečnou snahu přicházet do práce s dobrou náladou, je pravidlem, že se hned během prvních deseti minut vaší směny něco pokazí - buď nedorazí vaše kolegyně, čtyři brigádnice, protože se v noci opily, nebo se zákazníkovi nelíbí, že má ve své limonádě příliš mnoho bublinek a příliš málo ledu.
Za zmínku stojí také mýty spojené s hygienou a pracovními postupy na pracovišti. Zaměstnanci jsou k jejich dodržování skutečně vedením pečlivě vedeni. Vědí, že je třeba mýt si speciálním dezinfekčním přípravkem ruce každých třicet minut, vědí, že v každé volné chvíli je třeba všechny pomůcky na vaření náležité otřít a vyčistit, co nejčastěji mopovat celou podlahu. A ačkoliv se většina z nich snaží tyto předpisy dodržovat, reálná praxe s naprostou absencí času jim to nedovoluje.
A TAK ŽER A NEKIBICUJ
Mnoho lidí přichází do fastfoodu s tím, že obsluha je jen složkou rychlého občerstvení, přes uniformy nevidí reálné existence a mylně se domnívají, že mluví se stroji. Mnoho z nich nepovažuje ani za důležité slušně pozdravit. Ne! Lidé za pultem jsou samozřejmě stejní jako ti před ním, a až si uniformu sundají, půjdou na stejný koncert nebo do stejné školy, možná se společně s vámi sejdou ve stejné hospodě.
Ti, kteří ve fastfoodu (nebo i na pokladně v hypermarketu) jednou pracovali a zažili očistec, zpravidla nedělají zaměstnancům peklo, protože vědí, jak se člověk za pultem cítí. Vědí také, že jediný úsměv od zákazníka dokáže zvednout náladu na dlouhou dobu. A teď už to víte i vy.
text: Dominika Procházková