Z Tinah s dobrým pocitem

Co mě napadá, když takhle vzpomínám na Irsko, na malou vesničku Tinah.

S odstupem času vidím obrazy, vidím starého otce a mého kamaráda, za kterým jsem do Irska vyrazil. Jak sedí za oknem svého typicky irského domu a ve svých skoro devadesáti letech sepisuje své paměti nebo si čte všudypřítomné knihy -  a knihovny, které nejsou snad jen ve sprše, se prohýbají pod jejich tíhou. Obrazy a vycpaná zvěř. Nacházíme se v loveckém kraji, obrazy mají loveckou tématiku, hon na lišku je tu k vidění v podobě staré malby.

KVALITA NA PRVNÍ POHLED

Tady se ale vše  točí hlavně kolem koní. Sošky a  malé velké obrázky koní doplňují malebnost ducha domu. Dům je prostorný, se středově symetrickým rozložením. Vítá mě obrovská hala se schodištěm do druhého patra. Prostorné pokoje ji jako by objímají. Cítím se opravdu dobře. Vytane mi na mysli, jaká zde vládne poctivost, jednoduchá strohost, čistá funkčnost, kvalita na první pohled a pravost tradice. Řád lidí žijících zde, v tomto sychravém koutu světa. Historie nebyla k irskému lidu zrovna vlídná. Přes všechny útrapy na ostrov připluvší přeživší smrtící bramborový mor dohnal desetimilionový národ k brutálnímu poklesu počtu obyvatelstva a masovému odlivu Irů do všech koutů světa. Zbývající jeden milion během sta let nabral sílu, aby se v přítomnosti popral s měnovou krizí, která přišla jako blesk z čistého nebe. Ještě před rokem se Irsko bilo do hrudi a hrdě se dávalo za příklad jiným...

TALENT NA PRŮSERY

Lidé jsou opravdu zvláštní druh s talentem na průsery. Jako důkaz toho zbláznění stojí podél úzkých silniček zbrusu nové neobydlené domy, které sice jakoby kopírovaly starý styl, ale už to není úplně ono. Je kupodivu, že na to, kolik  je zde prostoru, při jízdě autem vlevo se vozy při potkávání skorem třou o sebe boky. Lidé se vzájemně zdraví a na pozdravy si také odpovídají.

Domy mají kolem sebe obrovské množství půdy rozdělené klasickými kamennými zídkami. Na pastvinách je vidět krávy, ovce a samozřejmě koně. Tyto neobyčejní bílí koně jsou původem z Francie. Dovedla je sem matka mého hostitele a je právem pyšná na úspěchy, kterých s nimi dosáhly. Příkladem toho jsou výstřižky z novin v mém pokoji pro hosty.

Plemeno se dobře adaptovalo a přináší paní domu nemalý finanční zisk. Považte sami, připuštění se šampionem, v našem případě obřím hřebcem Zidanem (v životě jsem takový kolos neviděl), přijde majitele klisny na 500 Euro. A zdravý hřebec zvládne za sezónu i 40 úspěšných krytí. Chovatelé mají v kraji až tisíc koní.

Nějak se žít musí, tak jest. Život na vesnici není zadarmo, ráno kydání, úklid stájí, vyvést koně, projet je, dát krmení a do toho ještě starat se o rodinu a o dům. To vše je Irsko.

GALWAY

Nejbližší velkoměsto je od Dublinu na západ a jmenuje se Galway. Na pobřeží je cítit oceánem, hospůdky a obchůdky jsou malé a útulné jako spletité uličky s krásnými dřevem zdobenými domy. Guiness teče proudem a horká whisky člověka pohladí. Poslední noc před odjezdem uléhám s úctou do víc než padesát let staré postele, o které si mnozí mohou nechat jen zdát. Je tak měkká, že když se do ni položíte, jakoby vás pohltí a sevře. Ach, jak krásně se tu spí. Sladké sny nenechají na sebe dlouho čekat.

Irsko je drsná zem a mohu říct, že mne v mnohém poučila. Kéž by se atmosféra dala balit a rozdávat. Prodal bych pár dobrých rad i k nám. Například víte, že policie v Irsku nenosí zbraně? A přesto je policie hluboce respektovaná instituce. Nebo když člověk někam přijde, cítí se, že je členem, že je o něj postaráno a že business, kterým lidé žijí, je poctivý a že jde o skutečnou práci. Na takových detailech se musí stavět a nešetřit na nich je určitě proti šedi.

Kuba Hájek

Poznámka redakce: více fotek očekávejte během zítřka!