Yarda Helešic proti šedi (2.)

„S blbci se nepotkávám,“ odzbrojil mě Yarda Helešic odpovědí na otázku, jak těžké je pro něj setkání s blbcem. Snad i proto se hodí v anotaci uvést varování, že následující rozhovor není určen blbcům.

Před týdnem jsme vám nabídli přepis první části našeho interview. Věnovali jsme se v něm především hledání ztracené české identity a propagandě konformismu. Tentokráte se zaměříme na ego, náboženství, otřeme se o Nietzscheho i Freuda, abychom dospěli k tomu, že ze všeho nejdůležitější je připustit si vlastní nedokonalost.

Nabízíme vám exkluzivní materiál, obohacený o neupravený takřka čtvrthodinový zvukový záznam a věřte, že Yarda Helešic je jednou z těch výjimečných person, které odpovídají na otázky dříve, než je vlastně (při své omezenosti) vůbec dokážete položit.

PODOBENSTVÍ O EGU

Co ego?

Ega se snažím zbavit. Jako takový totiž vede k průseru, protože zastiňuje zdravej názor a úsudek lidí. Ego dokáže člověka zlomit. Navíc dokáže zlomit i lidi, kteří se egu silnýho jedince podvolí. Nejhorší na tom je fakt, že takoví lidé vlastně těm idejím ega vůbec nerozumí, jen ztratili přirozenou schopnost to zjistit. Ego je podstata obchodu a já nejsem obchodník.

Ale umělec.

Jo, považuju se za umělce, přestože to zní nabubřele, ale v podstatě miluju umění v tom smyslu exprese. Ve smyslu vyjádření, který nejde podat a prodat slovy. Přestože mám poměrně dobrou slovní zásobu, nemůžu se zbavit dojmu, že některý okamžiky prostě nelze slovem zachytit. Mnohem raději se tak podívám na abstraktní obraz, který ke mně a k tobě bude mluvit úplně jinou řečí. Každý si z podobné abstrakce odneseme konkrétní vjemy. Nejkrásnější na tom ale je, že můžou být diametrálně odlišný. Pro mě je umělec ten, kdo dává lidem možnost vyslovit skrze svá díla něco, co je jinak nezachytitelný a slovem nepopsatelný.

Při tvé charakteristice umělce mě jako první napadl Sifon.

WWW určitě, ale třeba i Vanessa, přestože mě ta Samirova tvorba není příliš sympatická, protože je na mě až příliš…

… negativní?

Jo, negativní.

O VÍŘE A NEVÍŘE

Líbila se mi Landova omluva vlastního egoismu, kdy tvrdil, že největším egomanickým stavem je zabití vlastního ega a směřování tvorby a vlastně i celého života na okruh nejbližších, tedy rodiny a přátel, na místo sebestřednosti a touhy po mamonu.

To už je zase druhej extrém. Pro mě primárně je ego nesmysl, který de facto neexistuje. Sám nejsi nic. Kdybych tu byl dneska sám, tak si s tebou nemůžu povídat a lidi by si to následně nemohli přečíst. Nemohli by nad tím přemýšlet.

Ono je důležitý zmínit, že to přemýšlení je podstatou všeho. Když se zamyslíme, třeba konkrétně nad Landovo tezí, tak podle ní by byla třeba taková Matka Tereza tou největší egoistkou na světě. Ona všechno mohla dělat jen pro svý vlastní uspokojení. Pro ukojení se. To ale z dnešního hlediska nemůžeme posoudit. To, že nesporně někomu pomohla a v božím plánu byla pozitivní figurou, je nezpochybnitelný, ale jestli byla opravdu šťastná, to už z božích notiček nevyčtete.

Jsi věřící?

Říkám boží plán, protože v nějakou vyšší energii věřím.

Ze Svatých knih ti byla která nejbližší?

Těžko říct, víš ono to má svá úskalí.

Konkrétně?

Nechci jmenovat, ale někdo z mého blízkého okolí, se zabýval Kabalou. Vždycky tvrdil, že studuje Kabalu. Jenže židovská mystika se přece studovat nedá. To je abeceda. To je kód. To je jak, kdyby sis sedl nad šifru a tvrdil mi, že ji studuješ.

Než si sedneš nad šifru, musíš ale vědět, jak ji vyřešit a s Kabalou je to úplně stejný. Když mi teda dotyčná osoba řekla, že studuje Kabalu, už první větou dokázala, že neví nic.

Soudě dle míry tvého rozhořčení máš tedy nejblíže k judaismu.

To se nedá tak jednoduše říct. Mám dlouholetou přítelkyni, Židovku. Mluvím o různých náboženských otázkách s ní i s rabínama, navzdory tomu, že se nepokouším Kabalu nijak studovat, protože jak jsem už řekl, nemá to smysl, dokud ji nerozumíte. Princip přemýšlení musíš vědět, ten se nedá nastudovat. Můžeš se naučit hrát na kytaru, protože to vycítíš. Tohle nevycítíš. To je jako se učit matematiku, aniž bys poznal, co jednotlivý čísla znamenaj a jakou hodnotu vyjadřujou. Nevíš, co znamená devítka. Nevíš jakou má hodnotu. Když ji vidíš, tak ji vlastně nevidíš. A tak je to se vším.

Mě nejvíce zaujala ta nejelementárnější ze Svatých knih - Korán. Ovšem i na něj lze samozřejmě našroubovat tvou teorii o devítce. V praxi to pak znamená, že dochází k dezinterpretaci Mohammedova poselství, protože vykladači Koránu umí, nutno zmínit záměrně, počítat jen od jedničky do osmičky a s devítkou operovat neumí.

Je to tak. Když posereš nebo pochopíš něco v buddhismu a dalších východních náboženstvích, tak tím ovlivníš jen svůj vlastní život. Zatímco když si špatně vyložíš něco v Kabale nebo Koránu, tak vyvoláš průser. Často velkej průser, mající dopad ne na jednotlivce, ale na celou věřící obec a ve finálním důsledku i na nevěřící společnost.

MOZKOVÝ DROGY

Jak moc tě ovlivňují životní zkušenosti načerpané z vlastní minulosti?

Tak ono je to rámcově na složitější debatu, to bychom museli vést debatu o chemických procesech v mozku, protože mozek je největší dealer drog na světě. Ono záleží de facto jen na tom, do jaké míry se necháš těma drogama ovlivňovat.

Vyplavování serotoninu.

Jasně a spousta dalších dějů. Přijde na to, jak moc se necháš ovlivnit zamilovaností, mániemi, depresemi. Jak moc tě budou tyhle stavy formovat.

Co je cílem všech těch procesů?

Pokračovat. Pokračovat. Pokračovat. Ty drogy, který ti mozek servíruje, tě mají motivovat, abys pokračoval. Nic víc za tím nehledej.

Ve chvíli, kdy se naučíš filtrovat. Kdy si uvědomíš, že současná situace, způsobená mozkovýma drogama, není úplně standardní; ve chvíli, kdy se zastavíš a začneš analyzovat, dojdeš k tomu, že máš v sobě neskutečnej bordel z dětství. Má to tak každej. Mozek automaticky odkládá nevyřešený traumata z dětství a staví se do role, že vlastně žádný dětství nikdy nebylo.

To všechno se ale děje jen proto, aby nedošlo k sebedestrukci mozku, respektive k devastaci psyché.

Jasně, protože každýho formuje právě vlastní dětství, na což se často zapomíná.

Co se stane ve chvíli, kdy si to připustíme?

Ve chvíli, kdy dokážeš analyzovat sám sebe, ať již pomocí mozkových nebo jiných drog, alkoholu, meditace, čehokoliv - samozřejmě ti to ale nesmí přerůst přes hlavu a nesmí to být samoúčelný-, tak se oprostíš od ega. Zjistíš, že jsi nedokonalej a v některých životních situacích si budeš umět říct: já nevím. A ono „já nevím“ ti strašně pomůže se posunout dál. Pokračovat. Mně pomáhá říct si „já nevím“ a nechat si pomoct od zkušenějšího.

Od člověka na vyšším levelu.

Tak. Mně pomáhá pomoc ostatních a to je nejlepší lék na ego. Ruku v ruce s tím samozřejmě jde i pomoc má, protože když vidím, že o ni někdo stojí a je dostatečně otevřenej, podotýkám, že o ni nemusí ani výslovně požádat, jen vycítím, že by se mu má pomoc hodila, tak ani na okamžik neváhám a pomáhám. A najednou já říkám: já vím. A mý „já vím“ pomáhá tomu, kdo neví.

Formulku „já nevím“ je ale těžký si přiznat.

A o to důležitější to přiznání je.

ZVUKOVÝ ZÁZNAM POSLOUCHEJTE ZDE.