Vzhůru do skokanského můstku! V Harrachově si běžci sáhnou na dno

Každoroční čekání na jeden z nejtěžších běžeckých závodů je u konce. O víkendu 11. a 12. srpna se do severočeského Harrachova sjedou odvážlivci z celé republiky, aby pokořili legendární skokanský můstek v závodě Red Bull 400. Novinkou letošního ročníku bude Noční sprint s Benzina pod umělým osvětlením.
 
Pro někoho pár minut ostrého závodu, pro jiného nekonečné utrpení. Zdánlivě krátce vypadajících čtyři sta metrů na běžeckém klání Red Bull 400 může mít pro každého jinou podobu. Jedno je ale jasné, na harrachovské K120 se každý závodník alespoň jednou ocitne na dně svých sil. Své o tom ví i triatlonista Jan Kubíček. Ten loni již potřetí v řadě prověřil svou psychickou i fyzickou kondici.
„Ten závod je šílený adrenalin. Je hrozně těžké to popsat, člověk si to musí vyzkoušet, musí to zažít, aby pochopil, o jakém extrému to všechno je. Je to obrovská výzva, ve které si každý účastník může sáhnout až na dno svých vlastních sil. Mně se běželo dobře. I přesto, že zapršelo, tak trať tolik neklouzala. Teď mám po závodě a jedu se ještě projet na kole,“ překvapil Jan Kubíček množstvím energie po náročném výkonu.
V loňském roce se pod můstkem sešla celá řada závodníků ze všech koutů sportovního světa. Od fitness trenérů přes profesionální běžce až po amatéry. Mezi všemi vyčnívali hudebníci Jacob Bína a Ben Cristovao, kteří se chystají do Harrachova i na letošní ročník.
„Mám rád, když se lidi hecují, zkoušejí nové věci, dělají úplně jiné pohyby, než je pro ně běžné a celkově vypadnou ze své denní rutiny. Jsem tady poprvé a mám k tomu kopci obrovský respekt,“ usmíval se před svým závodem Ben Cristovao.
Tenhle závod je prostě trochu jiný. Nejde o to vyhrát, jde o pokoření hrůzostrašně vypadajícího kopce. Jestliže si ale myslíte, že když se to jednou podaří, můžete si náročný závod odškrtnout, tak na to zapomeňte. Každý rok se budete chtít uprostřed srpna do Harrachova vrátit a postavit se výzvě.
Každý úspěšný sportovní podnik se snaží jít s dobou a připravit svým účastníkům neotřelé novinky. Stejně tak i Red Bull 400. Pro nedočkavé smíšené páry bude již v pátek večer připraven skokanský můstek, aby si mohli v rámci Nočního sprintu s Benzina vyběhnout v netradiční čas i za unikátních podmínek. Nikdy jindy není možné ozářený skokanský můstek ani vidět, natož mít možnost si ho pod umělým osvětlením vyběhnout. Smíšenou štafetu tvoří vždy jeden muž a jedna žena. Na sobotní výběh zbývá již jen několik posledních volných míst, páteční noční štafety ale ještě nejsou zcela zaplněné.
Více informací na redbull.cz/400.
Mega kopec! Dno vlastních sil. Co řekli slavní o Red Bull 400
Každoročně se do severočeského Harrachova sjedou ti nejodvážnější běžci, aby se postavili životní výzvě v podobě skokanského můstku K120. Jejich úkol je snadný. Vyběhnout ho od dojezdové dráhy až po vrchol skokanské lavice. Pro někoho pár minut tvrdého zápřahu, pro jiné nekončící utrpení. Za tři minulé ročníky se pod nezdolatelně vyhlížející kopec postavila celá řada sportovců. Od profesionálních běžců až po kanoisty. A každý má jinou zkušenost.
Zdánlivě banálních čtyři sta metrů lze rozdělit na tři etapy. S trochou nadsázky by se dalo říct, že na těžkou a ještě těžší. Závod Red Bull 400 začíná na úplné rovině a svádí k tomu, aby účastníci hned od začátku sprintovali. Ale to by byla velká chyba. Prvních padesát metrů je třeba zvolit tempo, které neubírá tolik sil. Ty by totiž zarputilým sprinterům mohly chybět.
S touhle strategií si příliš nelámal hlavu Nejdrsnější hasič světa Lukáš Novák. Ten se do krpálu vydal s heslem: „Co si z kraje utrhneš, to ti nikdo nevezme.“
Druhá etapa začíná se zdviháním kopce a končí na kritickém bodu K120. Ten představuje bezpečnou hranici dopadu pro skokany na lyžích, pro běžce však znamená největší zátěž. Právě tady má totiž můstek největší sklon 37 stupňů. Přesně v těchto místech si každý sáhne na vlastní dno a tep mu vyletí až na dvojnásobek standardu.
Předloňský vítěz harrachovského závodu Ahmet Arslan si po doběhu vzpomněl právě na kritickou polovinu závodu. „Každá čtyřstovka je těžká a stejně tak to bylo i dneska. Nasadil jsem rychlé tempo a za půlkou už jsem cítil nohy,“ usmíval se Arslan.
Ale to měl za sebou něco málo přes 260 metrů. Zbytek trati se závodníci doslova drápou směrem k odrazové lavici. Tady už mají všichni i profesionálové dávno vyčerpané zásoby energie na závod. V jejich svalech se hromadí kyselina mléčná a způsobuje jejich tuhnutí.
„Extrémní závod je to právě i díky laktátu, protože zhruba po 50-80 metrech se tělo zakyselí a tím je samozřejmě veškerý pohyb náročnější a bolavější. Tělo se při takto velké námaze vyčerpá velice rychle, zbaví se všech zásob cukru a přestane stíhat okysličovat svaly a vaše motorika bude taky ta tam,“ vysvětluje procesy v lidském těle profesionální trenér a muzikant Jakub „Jacob“ Bína.
Po zdolání celého kopce se soustu závodníků nemůže doslova ani pohnout. Ihned potřebují přísun cukru a vody, aby se vzpamatovali. Na svou první „čtyřstovku“ zavzpomínal i mistr světa v běhu do schodů Piotr Łobodziński. „Závod Red Bull 400 byl pro mě nejtěžším ze všech. Byl to úplně první závod podobného typu v mém životě. Sice jsem ho vyhrál, ale poté, co jsem proběhl cílovou páskou, jsem deset minut umíral bolestí v celém těle,“ vysvětloval pocity ihned po doběhu Łobodziński.
Jedním z nejzkušenějších běžců na trati je každoročně triatlonista Jan Kubíček. Ten zastává teorii, že kdo neběžel, nepochopí.
„Ten závod je šílený adrenalin. Je hrozně těžké to popsat, člověk si to musí vyzkoušet, musí to zažít, aby pochopil, o jakém extrému to všechno je. Je to obrovská výzva, ve které si každý účastník může sáhnout až na dno svých vlastních sil. Fyzických i psychických,“ popisoval Kubíček.
Samozřejmě, běžet Red Bull 400 bez přípravy, to by mohl jen opravdový odvážlivec nebo blázen. I na tenhle závod je potřeba poctivě trénovat a na trati pak zúročit hodiny dřiny. Ideální místa jsou strmé kopce a schody, ty totiž nejlépe nasimulují prostředí trati.
„Doporučil bych samozřejmě hodně kopců a cvičení odolnosti svalů. Takže si vyhlídněte nejprudší kopec, jaký najdete a dejte se do toho. Zaměřte se na silovou výdrž,“ dával po doběhu rady účastníkům uznávaný trenér a nizozemský sprinterský reprezentant Jerrel Feller.
Ale když se v sobotu 12. srpna postavíte pod skokanský můstek a podíváte se vzhůru, na chvíli zapomenete na všechny rady a zkušenosti, které vám ostatní předávali. Jste to jen vy a kopec, který musíte zdolat. Ale když se vám to povede, jen vám v hlavě zazní slova kanoisty Martina Fuksy. „To bylo nejtěžších 400 metrů v mým životě! Mega kopec! To bylo nejhorší!”
Ale za ten pocit těchto nejnáročnějších 400 metrů prostě stojí.