Výzkum: oděvní firmy profitují na extrémně nízkých mzdách

Žádná z 50 oslovených evropských oděvních společností není schopná dělníkům či dělnicím zajistit důstojnou mzdu. V důsledku toho lidé, kteří pro nás v zemích globálního Jihu šijí většinu našeho oblečení, nemají dostatek financí na pokrytí ani takových základních potřeb jako jsou jídlo, oblečení nebo bydlení. Vyplývá to z právě uveřejněného výzkumu, který provedla mezinárodní platforma Clean Clothes Campaign společně s nevládní organizací NaZemi.
 
„Ačkoliv vyplácení odpovídající mzdy patří mezi základní lidská práva a mnohé oděvní společnosti samy na téma upozorňují, je zárážející, že ani jednaz dotazovaných společností takovou mzdu není schopna zajistit,“uvedl k výzkumu (1) Petr Mareš z neziskové organizace NaZemi, která se problematice pracovních podmínek v oděvním průmyslu dlouhodobě věnuje.
 
Více než polovina z 50 společností sice zmiňuje ve svých kodexech, že mzdy by měly pokrýt základní potřeby pracujících, avšak pouze čtyři z 50 dotazovaných firem – Inditex (např. Zara), Marks & Spencers, Switcher a Tchibo – byly schopny doložit v této oblasti nějaké konkrétní kroky.
 
Například švýcarská značka Switcher založila tzv. fond solidarity, do kterého dává 1 % z výkupní ceny a tyto finance by měly být od června 2014 vypláceny přímo dělníkům. Dalším příkladem může být španělský maloobchodní gigant Inditex, který začal spolupracovat s mezinárodní oděvní odborovou organizací IndustriALL. Přes tyto dílčí snahy jsou však kroky těchto firem nedostatečné a u většiny ostatních firem nulové. Jakékoliv řešení neustále odkládají společnosti jako Esprit, Orsay, Mango, Promod či Versace a mnoho dalších.
 
„Firmy se začínají otázce důstojné mzdy více věnovat teprve v posledních pár letech, a to pod tlakem mezinárodních odborů a organizací, které se zabývají pracovními podmínkami,“doplnil Petr Mareš z NaZemi. Zároveň i pracující v Bangladéši či Kambodži stále častěji protestují a stávkují za zlepšení pracovních podmínek v továrnách a zvýšení minimální mzdy. Ta je v Kambodži zhruba čtyřikrát nižší, než tzv. důstojná mzda (living wage).
 
„Moje náklady stále rostou,“říká Lili, dělnice z kambodžské továrny. „A to si vaříme všichni společně a jíme dohromady v malé místnosti, abychom utratili co nejméně peněz, protože stále musíme myslet na to, jestli budeme schopní poslat peníze našim rodinám na venkov,“ doplňuje. V zemi je minimální mzda 72.64 euro, což však představuje pouze 25 % z 285.83 euro stanovených pro Kambodžu aliancí Asia Floor Wage Alliance jako důstojná mzda.
 
V oděvním průmyslu na světě pracuje okolo 60 milionů lidí. Více než 60 % tvoří ženy, většina z nich žije pod hranicí chudoby.
 
Výzkum realizovala Clean Clothes Campaign v roce 2013 společně s partnery z mnoha zemí, včetně organizace NaZemi z České republiky. Formou dotazníkového šetření bylo obesláno 50 významných evropských oděvních společností. Výsledky mají přispět k vyšší míře transparentnosti a poskytnout spotřebitelům ucelený pohled na to, jak se konkrétně společnosti k problematice důstojné mzdy staví. Podrobnosti k výzkumu i jeho metodice naleznete v české zkrácené verzi zde či v původním výzkumu v anglickém jazyce zde.
 
Podle průzkumu (2) Českého fóra pro rozvojovou spolupráci (FORS), jehož výsledky budou uveřejněny letos v dubnu, si více než polovina (62 %) české populace uvědomuje, že náš životní styl má vliv na problémy v jiných částech planety. Celkem 67 % respondentů navíc deklarovalo, že by byli ochotni kupovat si dražší výrobky, u nichž by bylo zaručeno, že při jejich výrobě byly zajištěny důstojné pracovní podmínky pro lidi, kteří zboží vyrábí.