VýstavoTip: Argišt Alaverdyan: Kontakt

Kurátor: Petr Vaňous
Vernisáž: čtvrtek 8.12. 2016 v 18 hodin
Termín výstavy: 9.12. – 22.12. 2016
Místo konání: Galerie Vyšehrad (nad Libušinou lázní)
 
Argišt Alaverdyan (nar. 1991 v Arménii) – od r. 1993 žije v České republice.
V l. 2007-2011 absolvoval Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze. V současné době je posluchačem posledního diplomového 6. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze, v ateliéru Malba IV prof. Martina Mainera. V r. 2011-12 prošel ateliérem Klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana a v r. 2015-16 ateliérem Malba II doc. Vladimíra Skrepla. Vystavuje od r. 2013. Jeho práce byly mimo jiné představeny v rámci projektů Přirozený svět (2016, Prague House, Brusel) nebo Nultá generace (2016, Jihlava).   

 
Poslední prosincový výstavní termín v Galerii Vyšehrad je opět vyhrazen prezentaci vybraného nadaného studenta vysoké umělecké školy. Na její realizaci se podílí Hlávkova nadace. Letos galerie představuje diplomanta Argišta Alaverdyana, posluchače 6. ročníku Akademie výtvarných umění v Praze, malířského ateliéru prof. Martina Mainera.  

 
Argišt Alaverdyan se narodil v r. 1991 v Arménii, ale od roku 1993 žije v České republice. Autor se v pracích z posledních dvou let (2015-2016) kontinuálně zabývá abstraktním malířským výrazem. Východisko nalézá ve dvou základních zdrojích. Prvním jsou racionální systémy deskových her, jejichž systematičnost a herní principy si vyžádaly specifickou podobu vizuality (soubor Board games, 2015). (Autor je mimo jiné náruživý šachista.) Druhým východiskem je potom arménská knižní malba (miniatury), především to, jak ve svém tradičním založení pracuje s barvami a jejich vztahy (mezi plochami i ve vztahu k linii a obrysové kresbě). Obě východiska nejsou pro tvorbu Alaverdyana nijak fundamentální, přirozeně se však váží k principu, jakým vnímá obraz a jeho konstituci.

 
Základním vstupem do problematiky obrazu je jakási „racionální vize“, jejíž předobrazy lze nacházet v obou zmíněných východiscích (stolní hry, arménské miniatury). Zatímco začátek celého procesu hledání obrazu je formulován konceptuálně jako projekt, cíl se neomezuje na jeho důslednou realizaci, nýbrž je nacházen-hledán-zpochybňován v samotném procesu realizace (malba), který v sobě integruje jak množství změn a korekcí, tak také náhod a momentů překvapení. Jak se o tom zmiňuje sám autor: „Podstatným momentem v mé práci je předem definované množství východisek a naznačení dílčích směrů. Cíl však není nijak jasně formulován. K němu se poměrně složitě promalovávám. Dochází k pnutí mezi konceptem a malířským procesem.“

 
Základní geometrický rozvrh obrazu funguje jako osnova. Tvarosloví volně přejaté ze stolních her umožňuje členit obrazovou plochu, která zakládá svébytně formulovaný malířský problém: jak řešit barevné vztahy vzniklé tímto racionálním rozvrhem? Zatímco v osnově obrazu je uložena pracovní metodika, vztahy je nutné teprve nalézt, neboť operační program k jejich definici neexistuje. Autor nakonec, jak sám říká, řeší „v podstatě tradiční malířské problémy“, kterými jsou kompozice, objemy, iluze prostoru, linie, plochy a především barva. Jednotlivé pracovní fáze, které formují obraz, si autor fotografuje. Snímky mu pomáhají nacházet optimální barevné vztahy, budovat barevná rozhraní, která nelze odvodit z přírodní skutečnosti. Výsledek by měl být co nejvíce „fotogenický“. Měl by být v souladu s tím, jak vidí technický (digitální) aparát. Autor se tu dotýká problematiky abstraktního výrazu ve vztahu k tzv. druhé přírodě, tj. odvozené, nikoliv přírodní předmětnosti, za jejímž konstruováním a výrobou stojí člověk se svou empatií, kalkulem a inteligencí. Pro dnešek navíc platí paradox, že tato předmětnost nemusí vlastně fyzicky existovat, stačí, když je uložena ve formě datového zápisu a takto, v křivkách, připravena kdykoliv k příležitostné výrobě či jiné aplikaci.

 
Odehrává-li se Alaverdyanova práce s obrazem v deklarovaném „pnutí mezi konceptem a malířských procesem“, pak je to „dotýkání“ nějaké hranice definované nikoliv z pozic, které by chtěly oba tvůrčí principy oddělovat, nýbrž z pozic, které je dialekticky sjednocují. Vytvářejí kontakt, který je možný pouze v míře rozpornosti a napětí, jež se neustále dynamicky proměňuje. Odtud také název výstavy.