Výstava sochaře Stanislava Kolíbala Jiný svět je k vidění v Jízdárně Pražského hradu

Jízdárna Pražského hradu od 14. září do 6. ledna hostí výstavu Stanislava Kolíbala, světově známého sochaře a především jednoho z mála českých výtvarníků, kteří se prosadili v zahraničí. Rozsáhlá výstava Jiný svět zahrnuje dílo od roku 1956 do roku 2012. Kolíbal vystavoval v nejznámějších světových galeriích, jako jsou například MoMA nebo Guggenheimovo muzeum v New Yorku, Centre Pompidou v Paříži, jeho dílo je vedle veřejných a soukromých sbírek zastoupeno i v londýnské Tate Gallery, newyorském Metropolitním muzeu nebo vídeňské Albertině. Kolíbal proslul také jako vynikající kreslíř, ilustroval knihy světových autorů a publikoval zásadní texty o moderním umění. Spolu s Adrienou Šimotovou, Václavem Boštíkem a dalšími založil uměleckou skupinu UB 12, která byla v roce 1970 oficiálně zakázána. V roce 1990 byl jmenován profesorem na AVU v Praze, kde vedl ateliér Socha - instalace. Vedle vlastní tvorby se podílel také na koncepcích velkých výstav v zahraničí nebo expozic v Národní galerii v Praze, která vlastní několik Kolíbalových objektů. Před Veletržním palácem také donedávna stála Kolíbalova socha Stavba č. XXV.

Výstava Jiný svět, kterou pořádá Správa pražského hradu ve spolupráci s Prinz Prager Gallery a White Gallery, představuje objekty, reliéfy, plastiky, kresby a akvarely významného umělce narozeného v roce 1925. Pojetí výstavy nemá charakter chronologického přehledu celoživotní tvorby, divákovi nabízí řadu děl, která dosud nebyla reflektována, ztratila se na zahraničním trhu nebo nebyla v Čechách dosud vystavena. „Základní myšlenkou výstavy je vytvořit obraz souvislostí,“ říká Stanislav Kolíbal. Výstava Jiný svět je autorským konceptem samotného Kolíbala, jehož dílo se vyvíjelo v postupných proměnných etapách. „Označení jeho práce jako sochařské je do té míry nevyhovující, v jaké tento druh vizuálního umění prošel v posledních padesáti letech zásadními proměnami své formy a svého smyslu,“ říká kurátor výstavy Martin Dostál. „Pojmy jako objekt nebo instalace, které dnes běžně užíváme, jsou výsledkem pozoruhodného procesu, jenž Kolíbal systematicky a po svém od šedesátých let minulého století rozvíjel,“ dodává Dostál. Expozice Jiný svět ukazuje desítky let vzdálené Kolíbalovy práce, ověřuje platnost jejich smyslu a pravdivosti z dnešního pohledu, konfrontuje minulost se současností a je tak velkou reflexí umělce, který se letos v prosinci dožije 87 let.

V roce 2004 přijel v rámci svého projektu Interview do Prahy za Kolíbalem švýcarský kurátor, kritik a historik umění Hans Ulrich Obrist, jedna z nejvlivnějších osobností současného uměleckého života. V rozhovoru s ním Kolíbal zmiňuje jako jeden ze zásadních momentů své tvorby propojení umění s architekturou, které započalo roku 1963, kdy dostal Kolíbal nabídku zúčastnit se soutěže na výtvarné prvky budovy československého velvyslanectví v Brazílii. Mezi nejznámější Kolíbalovy realizované architektonické projekty patří například opěrné zdi Nuselského mostu z roku 1964, i v současnosti výrazná dominanta pražského prostoru, známý je také Kolíbalův projekt Památník obětem fašismu v Praze z roku 1969. Díky svému novátorskému přístupu sklidil Kolíbal ohlas v zahraničí, mimo jiné od samotného amerického malíře a grafika Franka Stelly, který Kolíbala osobně navštívil v roce 1969 v ateliéru.

Přestože je Stanislav Kolíbal světově proslulý především jako sochař, jeho vztah k umění, a to například k literatuře, dokládají četné ilustrace ke knihám Jiřího Ortena, A. P. Čechova, Karla Čapka, Jamese Joyce, Romaina Rollanda a řady dalších autorů. Na konci padesátých let Kolíbal opatřil avantgardními ilustracemi knihu pohádek pro děti dvoudílný Strom pohádek a už první vydání rozpoutalo vášnivou veřejnou diskusi. První samostatné výstavy v Nové síni a v Galerii Václava Špály v Praze mohl Kolíbal realizovat až v období politického uvolnění koncem šedesátých let. V té době byl také vybrán porotou Guggenheimova muzea v New Yorku pro výstavu Sochařství 20 národů v New Yorku, Torontu a Montrealu. Po roce 1970 se Kolíbalovo abstraktní dílo stalo politicky nepřijatelným. Na instalacích ve veřejném prostoru se tak podílel pod jinými jmény a v omezeném prostoru ateliéru vytvářel vedle kreseb a reliéfů zcela nově instalace. „To, že tento výtvarný projev dostal jméno instalace, jsem se dozvěděl teprve z londýnských Timesů,“ říká Kolíbal. „Mezi podlahou a stěnou v mém ateliéru prostě začaly vznikat věci, jež bylo těžké nazývat sochou,“ dodává Kolíbal.

Další tvůrčí etapu Kolíbala odstartoval jeho stipendijní pobyt DAAD v Západním Berlíně v roce 1988, kde začal tvořit plastiky, které nazval Stavby a postupně je čísloval. „Nemaje konkrétní prostor, začal jsem řešit své Stavby jako modely pro výstavní síně,“ říká Kolíbal, který má i velké kurátorské zkušenosti. V roce 1994 byl například vybrán nadací Alexandera Caldera k sedmiměsíčnímu pobytu v jeho ateliéru v Saché ve Francii. Výstavu známého amerického sochaře a výtvarníka Caldera pak o několik let později instaloval v Paříži. Realizací výstavy ke stému výročí avantgardy ve střední a východní Evropě, která se konala v Bonnu v roce 1994, strávil skoro jeden rok, rok na to instaloval dílo Otty Gutfreunda v Národní galerii v Praze. V současné době se Kolíbal věnuje Černým, Bílým a Šedým reliéfům, které jsou také k vidění na výstavě v Jízdárně Pražského hradu.

Stanislav Kolíbal vystudoval užitou grafiku na VŠUP v Praze a scénografii na pražské DAMU. Jeho ženou je sochařka Vlasta Prachatická. Výstava Jiný svět je otevřena denně od 14. září do 6. ledna 2013 od 10 do 18 hodin. Vstupné na výstavu stojí 120 korun, snížené pak 60 korun. Více na www.stanislavkolibal.cz