Výstava: Hranice stínu podle Michaely Maupicové

Výstava mladé autorky Michaely Maupicové má dvě polohy. Ochoz liberecké galerie se zaplnil jejími komorními kresbami a přilehlý výstavní sál naopak představuje její monumentální malby na plátno, z nichž nejrozměrnější má úctyhodné 3 metry na výšku! Po předchozích výstavách vztahujícím se k architektuře a fenoménu lázeňství v regionu, které měly spíše informativní a didaktický charakter, se tento neobvyklý výstavní prostor zaplnil uměním, které má velmi blízko ke kontemplaci a meditaci.
 
Michaela Maupicová (1982) absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze (2002-2006, ateliér Kresby, prof. J. Svobodová; 2006 – 2008, ateliér Intermediální tvorby, prof. M. Knížák). V minulosti nejvíce pracovala s neustálým opakováním geometrických motivů  a vytvořila si vlastní formu, tzv. oriment. Michaela Maupicová pracuje s velmi omezenou barevností. Většinou používá pouze černou a bílou barvu. Do série téměř monochromních obrazů zcela nově zařadila prudkou barevnost v podobě modrého odstínu. Snad jakoby tušila, že výstava se odehraje v prostorách Lázní?
 
K samotné koncepci výstavy říká její kurátor Petr Vaňous: „V projektu Hranice stínu reflektuje autorka svou vlastní práci. Především však moment, kdy se v její tvorbě objevil motiv obsedantně množeného ornamentu, tzv. oriment. Jako kdyby tento „nález“, který intuitivně vyplynul z autorčiny umělecké činnosti, nějak souvisel s problematikou paralelního konstruování reality. S něčím, co se v době postmediální a technologicky rozvinuté společnosti označuje za „programovanou realitu“. Autor výstavy, přední teoretik současného umění, také uvažuje o podobnosti jejího díla s přírodními úkazy: „Krystalizace kamene, fraktál rudné žíly, ornament krystalické mřížky jsou analogické některým kresbám Maupicové, a sice v rovině skryté, ale tušené zákonitosti, kterou můžeme považovat za něco, co se odehrává ve stínu lidské pozornosti.“
 
A proč se výstava jmenuje Hranice stínu, když to je vlastně nesmyslný pojem? I to vysvětluje Petr Vaňous: „Hranice stínu fakticky neexistuje, je pouze orientačním označením toho, co vidíme za určitých podmínek. Pokud bychom chtěli určit hranici např. stínu, dostali bychom se zákonitě procesem jejího zpřesňování do neustále se rozšiřující hlubiny přesnosti, jejíž stanovení by se nakonec jevilo jako „proces nekonečný“. A právě „nekonečný proces“ odlišuje pomyslné hranice technického reprodukování světa od jeho skutečných proměn.„
 
Výstava se řadí do série výstav současného umění, na které by Oblastní galerie Liberec chtěla klást ve svém výstavním plánu důraz.
 
Tiráž výstavy:
Michaela Maupicová / Hranice stínu
10. 4. – 8. 6. 2014
Výstava se koná v nově zrekonstruované liberecké galerii v Lázních.
Autor výstavy: Petr Vaňous
Kontaktní osoba: Markéta Kroupová (724 834 547, marketa.kroupova@ogl.cz)
 
Doprovodný program:
komentovaná prohlídka s autorkou a Petrem Vaňousem: 5. 6. 2014 v 17.00
k výstavě vychází skládanka