Vršovický večerky

„Open“ - neonové světýlko na konci tunelu všech Pražáků: mini markety, fivuzy a večerky. I já mám to svoje, vlastně ty...

Všichni známe ten spásnej pocit za pět deset (pokud nebydlíte v centru, kde je všecko nonstop), když vidíme pořád ještě svítit neon „open“ nebo zářivku ledabyle pohozenou za výlohou večerky na rohu. Večerky si žijou svoje příběhy. Chodí do nich obyčejní i neobyčejní smrtelníci, postarší ženy s pudlíkama, kuchaři z hospod poblíž...

U nás ve Vršovicích máme takovou „svatou trojici“. Rozumějte tři večerky na cca 150 m. Když něco nejni v tý nejblíž (tři a půl metru od vchodu našeho domu), musí se člověk vydat do večerky uprostřed. Ta je v ulici Na Míčánkách (tam jsou nejlevnější a nejmilejší), ale v pyžamu nebo šortkách a pantoflích je vám každej krok drahej. V momentě, kdy zklame i prostřední večerka, zbejvá dolní - taky na rohu, naproti Justičnímu areálu. Když otevřete dveře ozve se přiškrcený „Ahoj“ z úst milýho, obtloustlýho chlapce a regál se žvejkačkama zabliká a zazpívá „Hello, welcome!“... Tohle je večerka, kde nemají jen jídlo, ale i vůně do vysavače a perly za čtrnáct korun (nesmějte se, mám dvoje!).  Večerkový lid je vám schopný prodat cokoli, i to, o čem nevíte, k čemu je. Před odletem do Milána jsem si takhle přinesla batoh ve tvaru hlavy plyšový, naštvaný kočičky.

Téměř veškerej personál svatý trojice všem zákazníkům tyká. Proč? No, protože tady žije spousta vidláků, který maj pocit, že Vietnamcům se nevyká. Samozřejmě, že my zásadně vykáme, i když oni nám ne, jelikož mají pocit, že je tykání v pohodě. Kdo ví, jestli se nezloběj, že já nejsem tak „familiérní“.

Když nakupujete o něco dýl než jen tak, že vezmete pytlík chipsů, zaslechnete spoustu melodií a písniček, který zní, jako by je přezpívalo tamagoči. Existuje taky něco jako „Asie má talent“. A pořád si všichni „skajpujou“ z večerky do večerky! To, že je to z večerky do večerky, poznáte tak, že slyšíte pípání tlačítek na kase, výslednou částku a pak bouchnutí šuplíku.

Jakmile něco nemají, obzvlášť v prostřední večerce, reagují dokonale. „Přikoupíme, píšu chybí“.
Za ten rok, co tu bydlíme, díky nám svatá trojice doplnila do svýho sortimentu sojový mlíčka (takže vršovický vegetariáni a vegani, nemáte všichni zač!), cornflaky a už vědí, že na vánoce je veledůležitej strouhanej kokos.

Když jdu z práce (v teplých měsících), vídám na schodech před večerkou na rohu pána s brašnou, kterej tam chodí na dvě po práci (asi aby žena nevěděla, že pil, a nesmrděl hospodou). Na obzoru na Ruský se tou dobou vždycky láme slunce a celá naše ulice září.

Miluju to tady...