Vizážista Zdeněk Fencl o líčení i nelíčení 1.

Zdeněk Fencl, přední český vizážista, svou profesi dělá již 16 let a pracoval v 15 zemích světa. Spolupracuje s lidmi z českého showbusinessu, podílí se na přípravě módních přehlídek, reklamních kampaní a módních editorialů. Ve studiu Visage Factory se spolu se stylistkou Džamilou Novákovou také věnuje běžné klientele „z ulice.“ Ptali jsme se ho, co jeho práce vlastně obnáší a jak se k ní člověk dostane.

DESKY ZADARMO

Měl jsi od začátku jasno v tom, co chceš v životě dělat?

Dlouho jsem to nevěděl. Někdo se v 15 letech dokáže rozhodnout, co chce dělat, ale pro někoho je to brzy. Já si pamatuju, že když jsem měli na škole vyplnit v dotazníku, co bychom chtěli dělat, napsali jsme že bychom chtěli být lisovači gramofonových desek, abychom je dostávali zadarmo. Ale vydrželo nám to asi týden. Jinak jsem chtěl být třeba knihkupcem, protože jsem si myslel, že budu celé dny sedět v knihovně a číst si. Taky jsem chtěl být zubařem, asi proto, že jsem se ho bál. Paradoxně jsem chtěl být tím, koho jsem se bál. Když jsem byl dítě, musela mě stříhat maminka, protože jsem se bál holiče. Myslel jsem si, že stříhání mašinkou bolí! No a tak jsem šel na kadeřníka.

Jak jsi začínal?

Dostal jsem se k tomu vlastně náhodou od vlasů. Zkoušel jsem líčit už na škole během praxe, protože mě to bavilo. Taky jsem měl jednu kamarádku modelku, která byla u Czechoslovak Models, a tu jsem vždycky líčil na přehlídky, agentura na mě dala doporučení fotografům -  a už to šlo. Měl jsem tu výhodu, že jsem dělal make-up i vlasy, a tenkrát takových lidí ještě moc nebylo.

Co z těchto profesí děláš raději?

Já mám nejraději kombinaci, protože vím, že jen tak zodpovídám za celkovou vizáž, ale pokud se najímá zvlášť vizážista a zvlášť kadeřník, tak raději volím make-up. 

Kde bereš inspiraci? Máš třeba nějaké oblíbené blogy?

Žádné konkrétní blogy nemám. Inspiruju se spíš zahraničními časopisy jako Vogue, InStyle nebo Elle, a taky tím, co se nosí v zahraničních filmech. Teď čtu knihy amerických vizážistů Bobbi Brown a Scotta Barnese, ale inspiruje mě i práce jiných českých kolegů vizážistů. Když třeba vidím, jak někdo hezky namaloval oči, tak to chci pak taky vyzkoušet, to je přirozené. A nerad třeba sleduji trendy v kadeřnických časopisech. Myslím, že jsou nenositelné. Trend je většinou vytvořený na fotku, účelově a komerčně, takový účes často vyžaduje velkou úprav, je to spíš kreativní výtvor. Nikdo se tak sám doma neučeše. 

70. LÉTA UŽ BYLA!

Následuješ trendy?

Trendy sleduju, musím a snažím se je respektovat, ale jde mi především o to, abych ženu vytvořil ke svému obrazu a trend jen přizpůsobil a vytáhnul některé prvky. Nechci tupě kopírovat třeba 70. léta, když ta doba byla před 30 lety. Oblečení je z jiných materiálů a přípravky, které používáme, jsou jiné. A hlavně to,  co  často obdivujeme, je jistá nedokonalost, která vznikla třeba právě tím, že někdo omylem vlasy nějak připíchnul a vznikl z toho super směr. V momentě, kdy se to začne kopírovat, je v tom už většinou znát snaha o dokonalost. A snažílky nemá všeobecně nikdo rád.

Co nikdy nevyjde z módy?

Kouřové oči, linky a červené rty –to jsou největší evergreeny, které se pořád vracejí. U červených rtů je ale riziko, že nesluší každému. Červená je jedna z nejzrádnějších barev. Má strašně moc odstínů a hodně lidí nevychytá, když to chtějí třeba sladit s oblečením. Červené rty jsou opravdu krásné, jen pokud má žena sama krásné rty, hezky tvarované, nepopraskané a hladké. Třeba žena s silnějšími nebo s úzkými rty by červenou rtěnku používat neměla. 

Oblíbený odstín červené?

Oblíbená červená je Old Hollywood a skvělá k ní je konturka Red, obojí od Bobbi Brown. Vždycky používám shodný odstín rtěnky i kontury, aby to splynulo. A nemám rád červené lesklé rtěnky, mám raději matné. Červená a ještě k tomu lesklá pusa už působí trochu vulgárně.

A co linky?

Nejraději mám linky gelové. Gelová linka je totiž plastická, je to s ní snazší a nerozpatlává se. Když vidím fotky ze 60. let, třeba Brigitte Bardot, ta se určitě nemalovala dvě hodiny, ta udělala čmár, čmár... a šla. A v té určité nedokonalosti bylo kouzlo. Mě vlastně naučila líčit linky Helena. Ona opravdu ví, jak se tenkrát linky malovaly. Třeba do Šíleně smutné princezny si je líčila sama. Takže to umí dvěma tahy, a to žádný vizážista neudělá! 

Jsou víc sexy nalíčené rty, nebo oči?

Oči. Říká se přece, že oči jsou oknem do duše, vždycky se rád podívám na krásně namalované oči, to mě vždycky zaujme. A třeba při focení se dá líčením očí člověku dodat i jiný charakter, než jaký ve skutečnosti má.

Tvůj vzor v make-upu?

Annie Lenox, Jennifer Lopez a Whitney Houston... a také několik hodně dobrých vizážistů.

Které přípravky by měla každá žena mít?

Podkladový make-up nebo tónovací krém, dobrý korektor, řasenku, lesk na rty, pudr a nebo krémovou tvářenku, kterou použijí i na rty. Suché tvářenky téměř nepoužívám, mám raději krémové, vypadají líp. Protože se používají ještě před pudrem a nemají tudíž ohraničenou konturu. Denní líčení by ženě nemělo zabrat více jako 10 minut, a i to je už někdy moc.

Co používáš a doporučuješ ty?

Líčení Bobbi Brown a péče La Mer. Kromě toho, že jsou skvělé, tyto přípravky krásně voní. To je pro mě důležité, protože mám vůně spojené se zážitky. Na vlasy mám rád Paul Mitchell a produkty Bumble and Bumble. 

Druhý díl vám napoví, jak dobře vypadat na fotce, a dozvíte se i, co Zdeněk Fencl dělá proti šedi.

text: Francois