Jedna z našich nejoriginálnějších jazzových kapel současnosti – Vertigo Quintet – včera prvním koncertem (druhý přidává dnes tamtéž) zahájila dvoudenní křest nového alba Metamorphosis. Band, kterému nechybí silné osobnosti, výrazný sound ani touha jít dál a hledat, včera předvedl, z jakých ingrediencí tento elixír míchají.
Co všechno umí?
Od freejazzových výbojů, obohacených třeba čtenou poezií (kdo byl přednášející kmotr desky David Růžička?), přes avantgardní spletité kompozice (nová Metamorphosis), k jednoduchým písničkám (nová Kalimba) v jejich podání není až tak daleko. S chutí a radostí tito třicátníci se zkušenostmi ze světa posluchače provedli labyrintem vlastní imaginace. Leader Vojtěch Procházka tuší, že jejich hudba není pro každého, a tak si občas neodpustil komentář typu: „..před další skladbou se radši pořádně napijte předem!“ nebo: „jsme rádi, že jste s námi vydrželi, zítra přived’te i své kamarády.“ Hraní (si) na nástroje i nástrojky (nejrůznější perkuse v rukou skoro všech), preparovaný, tedy různě poupravovaný klavír, občasný booster kontrabasu mi evokoval náladu sedmdesátých let, kdy z Ameriky Miles Davis a spol. kázali fusion.
Soustředěné publikum
Skupiny, kde se všichni posluchají jsou spíše vzácností a je radost je poslouchat (popř. i se na ně dívat). V sále se občas rozhostilo ticho, kdy upadnuvší špendlík byl slyšet.
Vertigo Quintet zkrátka umějí přitáhnout jak obecenstvo „produchovnělé“, tak i extroverty.