Vánoční dárek pro vaši kariéru

Přemýšlíte o kariéře? Dumáte, jak povýšit? Nebo ne? Napadl mne jako vánoční dárek sdílet tento pro mne velmi inspirující příběh. Našla jsem ho v knížce Opravdové štěstí od Martina Seligmana, amerického pozitivního psychologa. Pokusím se ho převyprávět. 
 
Martin byl povolán do nemocnice, kde jeho přítel Bob ležel již třetí den v kómatu. Lékařka požádala Martina o vyslovení souhlasu s odpojením Boba od dýchacích přístrojů. Martin, obtěžkán obludnou představou rozhodnutí, které po něm lékařka chtěla učinit, najednou zaměřil svou pozornost na obézního sanitáře. Ten zrovna odnášel lůžkovou mísu a náhle začal nenápadně narovnávat obrázky na zdích pokoje. S velkým soustředěním pohlédl na zasněženou krajinu, pak si jí znovu prohlédl z většího odstupu, znovu se na obrázek podíval, ale nebyl spokojen. Martin si všiml, že podobnou činnost sanitář provozoval již předcházejícího dne a zároveň byl vděčný, že může své myšlenky ohledně Bobova odpojení od dýchacích přístrojů opustit a zaměřit svou pozornost na prapodivné počínání sanitáře. Ten dál pokračoval v přeskupování obrazů. Na místo zasněžené krajiny právě umisťoval reprodukci leknínu od Moneta a konečně byl spokojen. Místo černobílé fotografie San Francisca na druhé straně pokoje pověsil na hřebíček barevnou fotografii růže. Martin se sanitáře nesměle dotázal: „Mohu vědět, co děláte?“
Sanitář odpověděl: „Pracuji jako sanitář, zároveň ale zodpovídám za zdraví všech pacientů. Každý den sem proto nosím nové obrazy. Víte, třeba tady pan Miller, od doby co ho sem přivezli, se neprobral, ale až se probere, chci, aby byl obklopen krásou.“ 
 
Sanitář, který mohl popsat svou práci jako vynášení lůžkových mís, ji vnímal jako příležitost naplnit prostor pacientů krásou. Možná, že měl velmi přízemní zaměstnání, ale on ho přetvořil v krásné poslání.
 
Myslím, že nutně nemusíte pracovat v oblasti péče o lidi ani zachraňovat zraněné či ztracené cvrčky, aby vaše zaměstnání mělo hlubší smysl. Krásně mi to tenhle týden dokázal kurýr dopravní společnosti. Měla jsem telefon na opravě a kvůli tomu byla dva dny nedostupná. Právě v tyto dva dny se mi snažil dovolat a doručit zásilku, o čemž mi nepřišla žádná zpráva. O pár dní později mi zvoní telefon a tam tenhle kurýr, říká, jak moc je rád, že mne zastihl. Šla jsem si tedy převzít zásilku. On mi říkal, že se zásilku snažil doručit přesto, že jsem nebrala telefon a zvonil na mne, kdykoliv jel s jinými zásilkami okolo. Ptala jsem se, na jaký zvonek a ukázalo se, že zvonil omylem na jiný. Zkoumavě si prohlížel zvonky a říkal: "Vidíte, to mne nenapadlo. Na to si příště budu muset dát pozor. Jsem moc rád, že jste si balíček mohla převzít osobně. Víte, mým úkolem je aby lidi měli krásné Vánoce a nemuseli v tomto hektickém období jezdit na depo si zásilku vyzvednout." Přišlo mi to až dojemné. Tomu kurýrovi vážně záleželo na tom, aby zásilku doručil osobně do rukou a člověk se nemusel obtěžovat čekáním na sběrném místě. 
 
Tak tedy, ať jsou všechny Vaše vánoční balíčky včas doručeny a Šťastné a Veselé!