The Vaccines: retro na vidličku a po rozchodu sex

Čtyři bohémští hoši a jejich debutové album na britské hudební scéně budí nevšední ohlas. Letos v březnu vydali The Vaccines svou prvotinu What Did You Expect from the Vaccines a na posluchačích je, aby si udělali obrázek o svém očekávání.

Jsou mladí, jsou indie a jsou z Londýna. Vstupní předpoklad dobrý, můžeme pokračovat. Na kytaru hraje mladší bratr Toma Cowana z The Horrors, kteří už se blahé přízni hudebních kritiků těší. Talent bude zřejmě v rodině. Na jejich říjnovém koncertě v Londýně se objevily osobnosti tak zvučných jmen jako Alex Kapranos z Franz Ferdinand, Marcus Mumford, White Lies nebo The Maccabees. V lednu 2011 se umístili jako třetí v hlasování Sound of 2011 pod patronátem BBC. Na začínající kapelu si získali nebývalou pozornost.

Otázkou však zůstává, co si o The Vaccines myslet. Požadavky pro úspěšnou indie rockovou skupinu splňují dokonale. Vypadají dost alternativně na to, aby se za jejich album ve sbírce nemusel stydět kdekterý majitel conversek a raybanů v kostkované košili. Zpěvák má hlas nakřáplý tak akorát. Bicí jsou svižné a kytary šlapou, jak mají. V jedné ze svých nejznámějších písniček zpívají o tom, jak se to vlastně má se sexem po rozchodu. 

Na jejich albu najdete více méně od každého něco. Jak záležitosti rychlejší, jako třeba Wreckin’ Bar (Ra Ra Ra), If You Wanna nebo Wolf Pack, tak pomalejší skladby jako A Lack of Understanding a Blow It Up, které vás naladí přesně do toho typu melancholické nálady, kterou člověk má, když za oknem vlaku/auta/čehokoliv ujíždějícího pozoruje ubíhající krajinu. Nechybí ani refrénové klišé „she’s only seventeen“ v písni Nørgaard. All in White místy lehce připomíná zvuk kapelyMumford & Sons a Post Break-Up Sex se nápadně podobá pecce The KKK Took My Baby Away od The Ramones. Nabízí se i přirovnání k The Jesus and Mary Chain.

Celkově se však nijak nevymykají. Co do zvuku jsou víceméně zaměnitelní s leckterou jinou současnou indie kytarovkou. Nepřicházejí s ničím novým a nijak závratně neexperimentují. K dobru by se jim dala připsat zajímavá práce s ozvěnou, jenže podobné aranže jsme mohli slyšet už dřív od The Drums nebo The Rumble Strips. Do škatulky tedy sice pasují perfektně, ale není tohle právě to, čemu by se měly kapely, jež se chtějí častovat přízviskem „indie“, vyhnout? Jsou The Vaccines skutečně alternativní nebo už jsme zabrousili do maskovaného mainstreamu? Těžko hledat odpověď v době, kdy se do role rozevlátého bohéma pasuje kde kdo a kdy na ulici jiné brýle než Ray-Bany skoro neuvidíte. Indie kapely nám rostou jako houby po dešti a oddělit zrno od plev je čím dál tím náročnější.

Jenže například server www.the-fly.co.uk jejich první vystoupení v Londýně označil jako jeden z nej koncertů za celý rok 2010, na kterém jste mohli svou neúčast upřímně oplakat a skupinu samotnou jako „the most exciting new band since Arctic Monkeys“.

Možná za svoje subjektivní hodnocení shořím v pekle a možná si za čas tohle album vystavím do vitrínky, až prozřu. Zatím však můžu s jistotou prohlásit, že ačkoliv mě The Vaccines neurazili, ani mě nikterak zvlášť nezaujali. Jsou to takoví slušní hoši. Až na ten sex s ex.