Litevské výtvarnice Urte a Ruta: Zkoumání krásy ničeho

Urte Janus (1990) a Ruta Pu. (1989) se potkaly na škole v rodném Vilniusu. Obě pak odjely studovat na Middlesex University v Londýně, kde v roce 2012 dokončily obor fotografie. Během studia začaly pracovat na prvních společných projektech a jejich spolupráce trvá dodnes. Říkají si Terrible Twins a zajímají je vlastnosti moderní společnosti: ty zkoumají skrz mytologii, filozofii, teologii nebo politická dogmata. Vytvářejí mystické světy, surreálné scény a bizarní kostýmy, které pak fotí. 
Před několika lety vystavovaly v rámci přehlídky Middlesex University Graduates v londýnské Red Gallery, se kterou od té doby vřele spolupracují. Letos na podzim pak dostaly pozvání na měsíční uměleckou residenci v Praze, která vyvrcholí v sobotu 15. listopadu jejich společnou výstavou the beauty of nothing v nově otevřeném uměleckém obýváku The Solution v Krymské ulici 27.
 
 
Kdo jsou Terrible Twins?
Ruta: Tak nám začali říkat na škole během studií - jsme nejlepší kamarádky a tvoříme společně, a jméno Terrible Twins odráží náš vztah jedné k druhé. A zní to vtipně.
Urte: Terrible Twins jsme si říkaly během let na univerzitě. Byla to celkem dětinská a naivní hra, různě jsme experimentovaly a zkoušely najít náš umělecký výraz. Teď už ale pomalu začínáme Terrible Twins pohřbívat a tvořit pod vlastními jmény Urte Janus a Ruta Pu., na vlastních věcech a nápadech. Na několika posledních výstavách jsme si společně zvolily téma a pak jsme se mu věnovaly každá zvlášť. Tak tomu bude i na  výstavě v The Solution. 
 
Čemu se ve své tvorbě věnujete, jaká témata vás nejvíc zajímají? 
Ruta: Já pracuju s povrchem: zkoumám, jak je moderní západní společnost posedlá vzhledem a objekty. Hraju si s kostýmy a s věcmi kolem sebe. Ráda vyprávím příběhy, ať už jsou založené na mytologické epice nebo mých vlastních interpretacích prostředí, které mě obklopuje. Spíš kladu otázky, než bych dávala odpovědi.
Urte: U mě jsou to asi věci odpozorované z reality, ve které se pohybuju, a kterou nějak vnímám. Dogmata, pravidla, hodnoty, politika, filozofie, náboženství, psychologie, kyber světy, sny a osobní životní zkušenosti, to všechno sloučené dohromady. V poslední době se začínám víc a víc zajímat o osobní příběhy lidí, které potkávám, mé rodiny, mé vlastní minulosti. Jak se tyhle příběhy odráží v prostředí, ve kterém žijeme, nebo ve kterém jsme žili.
 
Vaše fotky jsou svým způsobem současnou, surreálnou odpovědí na klasické umělecké formáty. Jak se vyvinula vaše technika a proč zrovna fotka?
Ruta: Zajímáme se o historii a její napojení na současnost: jak je minulost nazírána současnýma očima, jak se tradiční mytologie propracovává do moderních diskurzů, co historie ukazuje o lidské psychologii a lidském chování celkově. To jsou všechno otázky, které zkoumáme pomocí současných nástrojů. Používáme fotografii, abychom mohly zaznamenat scény a postavy, které vytváříme a oblékáme. V tomhle smyslu tedy fotografii používáme jako nejneutrálnější médium.
Urte: Naše technika vznikla přirozeně a mimoděk. Obě jsme studovaly fotku, ale ani jedna jsme vlastně nechtěly dokumentovat realitu. Místo toho jsme začaly vytvářet svojí vlastní, založenou na našem pozorování světa. Taky mám hrozně ráda práce moderních malířů: Francis Bacon je asi můj nejoblíbenější. Takže spousta inspirace přichází z obrazů a fotka je pak médiem, se kterým se mi dobře pracuje.
 
Pracovaly jste na několika hudebních klipech. Jaká byla vaše zkušenost s tímhle formátem, a co říkáte na interpretaci hudby pomocí vizuálního umění?
Ruta: Měly jsme pocit, že nejsme uvázané jenom k médiu fotografie, takže posun směrem k pohyblivému obrazu byl náš dobrovolný pokus o to, jestli dokážeme komunikovat naše nápady i skrz jiná média. Rozdíl mezi těmito dvěma formami vyjádření je obrovský: způsob, jakým vyprávíte příběh ve statickém obraze se liší od způsobu vyprávění obrazem, který se hýbe. Promění se tím celý proces přemýšlení. Práce s hudbou je vždycky inspirující: když obrazu dodáte zvuk, vytváříte nové významy.
Urte: Byla to rozhodně skvělá zkušenost. Obzlvášť práce na klipu Le Mystére s Raoulem Pauletem. Hodně jsme se sblížili a rozhodně bychom s ním v budoucnu rády zase na něčem pracovaly. Práce s hudbou byla snadná, vlastně ani nemůžu pracovat, když u toho neposlouchám hudbu. Je to obrovská inspirace. Mnohem větší výzva ale bylo přemýšlet, jak do ní rozpohybovat obraz. Pohyblivý obraz má jiné vlastnosti než fotka. Byla to dobrá zkušenost - video art jsem si zamilovala a zkouším s ním pracovat dál.
 
Jak moc je vlastně hudba důležitá ve vaší tvorbě? Co teď posloucháte?
Ruta: Hudba je důležitá, tancování je ještě důležitější. Zvuk používám buď k tomu, abych se mohla soustředit, nebo abych mohla uvolnit svojí duši. Když jsem se třeba dneska musela soustředit, poslouchala jsem album Steva Reicha "Music for 18 musicians". Celé album je jako jedna dlouhá zvuková vlna, která vaše myšlenky unáší dopředu.
Urte: Mám různé hudební fáze, podle prostředí, období, vnitřního stavu mysli. Teď poslouchám pomalé věci, půlnoční elektroniku, a mám ráda kombinace zvuku napříč žánry a hranicemi. Hudba je pro mě rozhodně důležitá, někdy začnu být při práci moc kritická nebo začnu všechno moc posuzovat, a hudba mi pak pomáhá vypnout a jenom meditovat.
 
Řekly byste nám pár slov o:
Vilniusu?
Ruta: Dospělost, umělecká škola, rodiče a sovětská minulost.
Urte: Moje rodné město, kde jsem se narodila a kam čas od času zajedu.
 
Red Gallery?
Ruta: Přátelství a umění.
Urte: Druhý domov, oáza uprostřed londýnského šílenství.
 
Vaší residenci v Košicích na Slovensku?
Ruta: Přátelství a umění.
Urte: K.A.I.R. je skvělá organizace a spolupráci s nima jsme si užily. Košice jsou krásné a tiché město, perfektní na soustředění.
 
Praze a The Solution?
Ruta: Zájem o nepoznané, zvědavost dosud nezažitých zážitků.
Urte: Divoká, neprozkoumaná, nádherná architektura, noční procházky, dočasné autonomní zóny, chození do kopce, ztrácení se.
Soution je výjimečné místo otevřené všemu, které stojí za to navštívit a prozkoumat.
 
Jak se přesuny v prostoru odrážejí ve vaší práci? Kam vás vedou?
Ruta: Změna prostředí mě vždycky inspiruje a taky je pro mě vždycky neobvyklá. Prvních 20 let svého života jsem strávila na jednom místě. Čím víc ale cestuju, tím víc cítím, že různá prostředí a různí lidé jsou jedním z nejdůležitějších prvků v mojí práci - je to radost, která mi dodává energii se posouvat dál. Zároveň ale tak nějak toužím po tom se usadit na jednom místě, kde bych se mohla rozvíjet konzistentně.
Urte: Nedokážu dlouho vydržet na jednom místě. Mám nomádskou krev a ani nevím, jestli se vůbec kdy usadím. Přesuny mi rozšiřují obzor, můžu porovnávat, jak lidi žijí a jak se chovají, jak tráví čas na různých místech, jaké umění tvoří, jakou poslouchají hudbu, v jaké druhy bohů věří, a jakou minulost nosí v sobě.
 
Výstava U+R je otevřena 15.11.-3.12. v Krymské
 
http://terribletwins.co.uk