Učiť sa prvorepublikovej elegancii a slušnosti – dvojrozhovor

Koncom apríla uzrie svetlo sveta anglicko-česká publikácia plná štýlových retro-fotografií, inšpirovaných obdobím zo začiatku minulého storočia. Aj na otázku, prečo bolo základom pre charitatívny fotografický projekt „1. Republika“práve toto obdobie Československa, sa nám  pokúsia v dvojrozhovore zodpovedať dve osobnosti.

Hlavné slovo má predovšetkým fotograf a autor myšlienky Angelo Purgert. V niektorých odpovediach ho decentne doplní jedna z kľúčových modeliek (a moja spolužiačka na momentálnej filmárskej stáži v Dánsku): Veronika Kubátová.

1.    Čo ste sa o našej krajine a o období 1918 až1938 učili v škole na hodinách dejepisu?

VK: Pokud si dobře vzpomínám, tak jen tolik, že naším prvním prezidentem byl T. G. Masaryk. Jinak dějepis dával přednost spíše válečnému období.

AP: Abych se přiznal, tak je to již 27 let, co jsem navštěvoval školu naposledy. Také jsem do školy chodil v minulém režimu a tak se o tomto období mnoho nemluvilo. V podstatě to hlavní, co si pamatuji, bylo, že v roce 1918 vznikl samostatný československý stát. Zato dějepis po roce 1945 byl velmi podrobně vysvětlován, J.

2.    Čím vám vizuálne učarovalo obdobie Prvej republiky?

AP: Když to zjednoduším do tří slov, tak: architektura, móda a úroveň chování mezi lidmi.

VK: Taky tak. Módní elegancí, zdvořilostí a architekturou.

3.    Čo z vtedajšej architektúry sa zachovalo v hlavnom meste českej republiky? Podľa čoho ste vyberali lokácie na fotenie?

AP: V Praze se zachovala spousta krásných budov, hotelů a kaváren s perlou této doby – Obecním domem. Lokace jsme vybíraly podle vodíteka, kde se lidé v období první republiky scházeli. A tak na fotografiích můžete spatřit krásné interiéry hotelů, kaváren, romantických uliček parků a pasáží staré Prahy.

4.    Aký odkaz môže priniesť filozofia a tradícia Prvej republiky dnešným ľuďom, žijúcim takmer o storočie neskôr v Českej a Slovenskej republike?

AP: Myslím si, že může do dnešní doby přenést poselstvní větší galantnosti, slušnosti, vzájemné úcty a může nás přiučit uhlazenějším mravům.

VK: Protože dříve si lidé vážili více svých věcí, své rodiny ale i státu a prezidenta.

5.    Aké iné kľúčové obdobie našich dejín by ste si vybrali na fotografické spracovanie v budúcnosti (a prečo)?

AP: Do budoucna, tedy na příští rok, mám v hlavě nový projekt, který ale bude jiného zaměření. Jinak si myslým, že jsou také velmi fotogenická šedesátá léta.

6.    Po foto-projekte, výstavách v Prahe a v Košiciach, dražbe diel v ČR i v SR a vydaní knižnej publikácie sa projekt uzavrie? Čo bude nasledovať ďalej?

VK: Řekla bych, že bude mít volné pokračování. Angelo usiluje o další výstavy po celém světě, teď už ale záleží, koho projekt zaujme.

AP: Od 15. 5. do 21. 8. 2011 bude projekt První republika prezentován na výstavě v Národním muzeu fotografie a současně v měsíci červnu ve Lvově a v červenci v Užhorodě na Ukrajině. Ve všech případech je opět výstava charitativního charakteru. Máme ještě další plány, ale to už nechci předbíhat.

7.    Aké typy osobností (modelov a modeliek) boli potrebné pre tento typ oblečenia, účesu, pózu a celkovej nálady?

AP: Modelky a modelové byly vybráni z celkově 500 přihlášených do projektu. Samozřejmě, že jsme je vybírali na základě fotografií, tak aby předběžně odpovídali lidem z období první republiky. Ostatní už bylo na kadeřnici, vizášistkách a stylistech. Další důležitou věcí bylo, abychom vybrali z 35 modelek a 10 modelů co nejvíce odlišné typy, aby byl projekt zajímavý i pro oko diváka.

8.    Aké pozitívne a negatívne zážitky vás postretli počas prípravy a samotnej realizácie projektu „1. Republika“?

VK: Poznala jsem spoustu nových lidí, našla přátele a získala zkušenosti, které se mi budou hodit do budoucna.

AP: Pozitivním bylo, jak skvělý tým 70 lidí se vybudoval a stoprocentně po celou dobu projektu spolupracoval. Nejnáročnější bylo (fotografovalo se jeden rok cca 3x do měsíce) časově zorganizovat termíny tak, aby byly pro všechny zúčastněné dostupné. Jinak během celého projektu panovala výborná nálada a vzniklo i pár velmi dobrých kamarádských vztahů.

9.    Podľa čoho ste si vyberali inštitúcie, ktorým výťažok z projektu venujete?

AP: Posláním celého projektu je finančně pomoci dětem v místech po celém světě, kde je to nejvíce potřeba. A tak finanční výtěžek z projektu neputuje pouze na jedno místo, ale pokaždé jinam. U výstav je to dáno tím, kde se výstava koná. Finační výtěžek je pak vždy věnován v oblasti konání výstavy. Např. z výstavy v Praze byl finanční výtěžek věnován do Dětského domova v Dolních Počernicích. Z Košické výstavy na onkologické oddělení Dětské fakultní nemocnice atd.

10.  S akými ohlasmi verejnosti ste sa stretli po spustení prezentačnej/propagačnej časti projektu (prepojenie módy, fotografie a charity)? Predsa len bolo treba nazbierať čo najviac peňazí, aby charitatívny počin splnil svoj účel.

AP: Domnívám, se že byl tento projekt po všech stránkách přijat kladně. A vichni partneři projektu nám vyšli maximálně vstříc. Samozřejmě, že co se týče propagace projektu, nějáké náklady vznikly. Ale bez propagace není možné, aby to velké úsilí všech, co na projektu spolupracovali, splnilo svůj účel.

11.  Ženy prezentovaného obdobia boli akoby nedoknuteľné –ich držanie tela štylizované, účesy dokonalé, farby temne-elegantné a doplnky viac ako výrazné (čelenky s perami, šnúry perál, cigaretové špičky atď.). v akých obmenách sa vracia tento štýl do módnych kolekcií dnes?

VK: Do módy se vrací halenky podobných střihů, šaty s jemně květovanými vzory, šňůry perel najdete téměř v každé bižuterii.

AP: Retro styl se do módy pomalu vrací a je čím dál oblíbenější. To soudě dle ohlasů na moje fotografie, ale také když se člověk rozhlédne kolem sebe.

12.  Kto a kde vám pripravil kostýmy a doplnky pre fotenie? Čím ste sa nechali viesť (filmami, knihami, starými fotkami)?

AP: Kostýmy a doplňky mi před fotografováním připravovali stylisti, ale občas jsme si museli připravit něco samy. Jinak než samotný projekt začal, tak jsem se nepodíval ani na jednu fotku z první republiky. Nechtěl jsem nikoho kopírovat a naopak mým záměrem bylo, aby vznikl originální projekt. Obdobím první republiky jsem se tedy nechal pouze inspirovat, ale co se týče kompozic, póz modelů a světelného provedení, tak jsem vycházel pouze z vlastních představ. Samozřejmě, že úpravy vlasů, líčení a oblečení bylo do té doby stylizováno.

13.  Ak by ste celý projekt odštartovali až v týchto dňoch, čo by ste na ňom urobili inak (zmenili podobu spred roka)?

VK: Možná bych zapojila do projektu modely s různou věkovou odlišností, od dětí až po dospělé. Některým fotkám bych dala možná větší příběh.

AP: Domnívám se, že bych nic neměnil. Měl jsem kolem sebe skvělý tým lidí, který má člověk možnost potkat pouze jednou za život.

Text: Boba Baluchová