Kapela U-Prag vydala po šesti letech novou desku Seconds of Life. Proč ta dlouhá pauza, jaké koncerty kapela chystá a jaké jsou (nejen jejich) Seconds of Life? O tom jsme si povídali se členy U-Prag Šimonem Dvorským a Danem Petkevičem.
V prosinci jste v Akropoli pokřtili druhou desku Seconds of Life. Jak jste přišli právě na tento název?
Šimon: Najít vhodné jméno pro novou desku byl trochu oříšek. S Danem, se kterým jsme na albu pracovali, jsme společně hledali název, který by jasně propojoval to, jak na nás hudba působí. Postupně nám jednotlivé skladby čím dál tím víc evokovaly konkrétní situace nebo intenzivní pocity, které si člověk zapamatuje bez ohledu na jejich důležitost. Pak se najednou vyloupla skladba Seconds of Life a nám přišlo, že právě symbol „vteřiny“ nejlépe vystihuje ony momentky, které v nás jednotlivé skladby vyvolávaly.
První desku 44 Thousands Actors jste vydali v roce 2009, druhá vychází po relativně dlouhé odmlce. Proč ta dlouhá pauza a jak dlouho vznikala?
Šimon: Vydáním 44 Thousand Actors se mně osobně splnil hudební sen, který jsem měl od chvíle, kdy jsem začal hrát v první kapele. Měl jsem pak ale chuť se soustředit i na něco nového. Také se mi narodila dcera Josefínka a s klukama jsme se rovnou dohodli, že pojedeme nějakou dobu v trochu volnějším režimu. Nikdy jsme ale nepřestali koncertovat ani pracovat na nových věcech.
Dan: Zhruba před třemi až čtyřmi roky lety jsme pak se Šimonem najeli na pravidelný režim studiových „seancí“, který trvá dodnes. Na začátku roku 2015 bylo všechno už tak rozjeté, že jsme si troufli zabookovat termín křtu v Paláci Akropolis – a to pak už nebylo cesty zpět.
Oproti 44 Thousands Actors mohou posluchači v mnoha nových skladbách cítit určité zpomalení a zjemnění vašeho projevu. Zároveň však stále zůstáváte věrní elektronice, příjemným beatům, které kombinujete s živými smyčcovými nástroji, což je dobře slyšet hned v první skladbě Expectations. Bylo toto zklidnění záměrem celé desky?
Šimon: Deska měla mít opravdu klidnější charakter. V prvních letech U-Prag jsme vycházeli především z taneční hudby. Album 44 Thousand Actors jsme pak úmyslně pojali „popověji“. U Seconds of Life jsme se zase částečně vrátili k experimentům z počátků, přičemž záměrem bylo vytvořit spíše filmovou atmosféru – takový soundtrack k neexistujícímu filmu. Na nové desce se tak daleko méně zpívá a téměř polovina skladeb je instrumentálních.
Singl Happy to Have You Back je asi nejvíce „popovou“ skladbou alba, naopak Infinte je pro vás tak typickou ryzí elektronikou. Nejvíc překvapující je ale vaše prvotina Sokol, zpívaná v češtině MC Skiverem J. Jak k této spolupráci došlo?
Šimon: Je to tak, Happy to Have You Back určitě je nejvíce popovou skladbou desky a asi nejzřetelněji tím navazuje na naše první album. Kromě toho jsme ji jako singl vybrali také pro její název, který nám k našemu „comebacku“ hezky seděl :-). Myslím si, že Infinite oproti tomu nejlépe charakterizuje tvář nového alba, přestože jednotlivé skladby mají dost různé polohy a nálady.
Dan: K tomu Sokolovi – když už jsme desku měli skoro hotovou, zavolal nám Kuba Loučka (Skiver), že má český text a že na něj lidi na drumandbassových akcích skvěle reagují. Nám se zprvu čeština na desku moc nezdála, ale ten text svojí poetičností vystihuje myšlenku alba a navíc to pěkně šlape. Dali jsme mu možnost a on se toho zhostil jako pán – tak jsme tam tu skladbu prostě nemohli nedat.
Seconds of Life jste vydali na svém vlastním labelu Every Single Soul. Proč jste se rozhodli pro tento krok?
Šimon: Vydavatel naší první desky Radek Adamec (Sub Pub Records) už kapely nevydává, protože se mu to nevyplatí. Proto jsme si založili vlastní label a byli jsme ohromeni obrovskou dávkou svobody, kterou nám to dalo. Momentálně je opravdu snadné dostat se do on-line distribuce, navíc se nám podařilo zajistit si i prodej v kamenných obchodech. Jeden den jsme tak dokončili singl a druhý den jsme ho měli na iTunes, Spotify a dalších serverech. Se svojí hudbou můžeme nakládat dle libosti, na druhou stranu si ale musíme vše sami financovat.
Nová deska je specifická také netradičním grafickým designem – elegantní, čistá a minimální kombinace bílé a černé. S kým jste na grafice spolupracovali?
Šimon: Grafický design obalů a plakátů je pro nás strašně moc důležitý. Zuzana Dvorská, která má na starost grafickou podobu obou našich desek, s námi spolupracuje dlouhodobě a od loňského léta je to navíc i moje žena :-). V případě Seconds of Life jsme průběžně hledali vizuální styl už od počátku. Zuzce se nakonec podařilo všechno spojit dohromady minimalistickým řešením představujícím onu vteřinu z názvu desky.
Dan: Fyzickou podobu alba jsme pak zrealizovali ve spolupráci s letenskou Papírnou. I vizuální pojetí živého hraní jsme řešili dlouho a se spoustou lidí. Nakonec se nám podařilo dostat minimalistickou ideu vteřinovky i na scénu, přičemž s technickým řešením nám pomohli kluci z Lunchmeatu. Nutno říct, že vůbec nelitujeme času a prostředků, které jsme do toho všeho investovali. Křest v Akropoli jsme si i díky tomu hodně užili.
Prosincový křest desky máte za sebou. Kdy a kde vás můžeme slyšet naživo a co v nejbližší době plánujete?
Šimon: Rozhodně nemáme v plánu žádnou masivní vlnu koncertování, spíš se snažíme hrát na koncertech a festivalech, kde to pro nás má nějaký smysl. Třeba v červnu se těšíme na United Islands.
Dan: Seconds of Life chceme naživo hrát co nejvěrněji, takže tam plánujeme opět vystoupit se Smyčcovým kvartetem Pavla Bořkovce, kteří nám zahostovali na desce i v Akropoli. Kromě hraní v ČR bychom se ale rádi opět podívali na Slovensko. No a už máme v hledáčku některé další zahraniční kluby a festivaly, kam by naše současná hudba mohla dobře sednout.
Šimon: Tento rok ale budeme pracovat především na vizuální stránce Seconds of Life – pokusíme se vdechnout život jednotlivým vteřinám desky. A rádi bychom se také víc zaměřili na možnosti další spolupráce v zahraničí.
www.secondsoflife.cz
www.facebook.com/uprag