Transmusicales 2015. Jak to bylo dál.

Transmusicales je skvelý hudební festival v bretaňském Rennes. zaměřuje se na nová jména, experimenty a objevy. Jezdím tam s přestávkami už 18 let a pořád mě to neomrzelo.
 
Skvělá organizace
Akce se koná od středy do neděle, ale velká pódia v halách renneského letiště, kde hrají hlavní hvězdy, jsou v provozu logicky od štvrtka do soboty večer. Jako obvykle byl festival víceméně vyprodaný, i když ani letos na něm nehrála prakticky žádná velká jména. Lidi prostě vědí, že šéf Jean-Louis Brossard, který si festival před 37 lety vymyslel, ho zas naplní dobrými kapelami.
Kromě hal se hraje i ve městě - často v odpoledních a podvečrních hodinách. To umožňuje jednak stihnout i večerní program, jednak to dovoluje seznámení s festivalem pro lidi, kteří třeba nehctějí býr někde v davu ve dvě v noci, plus to je fajn pro děti - poslední roky hraje ve mšstě vždycky jedna dvě kapely z hlavního programu extra koncert pro děti a dospívající. Chytré, stejně jako mnoho dalších věcí na tomto festivalu.
Co mě vždycky fascinuje, je organizace. Vyprodaný festival, kteýrm projde přes 60 000 lidí, a nemáte tu fronty, strkanice... všude se dostanete. Jediné, co je nepříjemné, je kyvadlová doprava na místo, "nepříjemné" je ovšem relativní pojem; ty hordy zlitých bretaňských studentů, kteří si po cestě prozpěvují, takový výlet vnímají jako docela super věc:)
Letos bylo více bezpečnostních opatření (obavy z útoku na tak velkou akci nebyly zřejmě úplně mimo), ale na průchodnosti celého systému se to neodrazilo, a to vše navíc bylo ještě doplněno tím, že placení v halách bylo bezhotovostní a náramek s QR kódem, který umožňoval kup jídla a pití, si většina lidí nabíjela a dobíjela až na místě (i když to šlo i předem z domova, čehož jsem důkazem). Celkově taková organizace přispívá k tomu, že na festival rády chodí různé generace. Od studentů po šedesátníky - ostatně, starší lidi se tu vyskytují i na pódiích a patří sem. Rozmanitost není pro Transmusicales jen frází. Baví mě i důmyslné dekorace hal, pohodlné zóny na relaxaci, bary  řadou dobrých vín, stánek s ústřicemi a mobilní restaurace, kde slavný šéfkuchař vaří luxusní jídla. A vedle si dáte normální hranolky. Příjemné.
Fajn muzika
Ale k té hudbě, přece jen kvůli ní jsme se tu sešli. Program nabízí nespočet žánrů, ověřila jsem, že za slyšení stojí třeba tyhle sestavy:
NATE ET JOJO. Hip hop a punk k sobě nikdy neměly tak blízko. Něco jako P.I.L., když by se skamarádili s rappery. Moc dobrý!
https://www.facebook.com/NATE-JOJO-184503378814/timeline/
HER. Moderní soul s cituplným rtuťovitým zpěvákem, který dodává kavárenskému soundu na naléhavosti. trochu jako massive Attack, ale nemají tu ležérnost, spíše jsou plní ohně.
https://www.facebook.com/thebandher
GIRLS GIRLS GIRLS. Tento večer tyhle dvě holky vystoupily jako DJ projekt. Dokázaly, že mají cit pro to, co funguje na danceflooru, a rozsáhlý hudební přehled. Nadupaná muziky s trochou hiphopu, trochou housu a trochou trancu. Bavily lidi mnoho hodin.
https://www.facebook.com/gggirlsgirlsgirls
http://gggirlsgirlsgirls.com/
VORAKLS BAND. Tohle je strašně divná kapela. Mladý pan kevin Rodrigues se ještě pořád nerozhodl, jestli má radši konzervatoř, nebo Guettu a Prydze, a na pódiu tak mám několik lidí se smyčci i strašlivé samohrajky sypající to, co by asi hrály kroky, kdyby vznikly tak asi předloni. Plus ten nejhorší eurotrance, jaký kdy byl. Když je těch sladkoklišozvuků zrovna méně, je to docela sympatická zábava plná neoposlouchaných věcí, ten člověk má talent, ale nikdo po mně nemůže chtít, abych tohle vyvolávání ducha Poupat přestála celé.
https://www.facebook.com/worakls
GRAND CANNON. parádní švýcarský důkaz, že festivaly nejsou jen pro mladé. Tři pánové v letech jsou úžasně muzikální a úžasně hraví. rytmické možnosti polonafouknutého pytle na odpadky. Virtuos na akordeon. Koncerntí kumpán Screamin Jay Hawkinse, Starý rock, blues, dřevní muzika. "Odpoledne si chtěl otevřít flašku vína a cvakal s tou vývrtkou tka, ež jsem mu řek, ať ji vezme na pódium. Hej, zahraj jim to!" - koncert nahrávala i televize arte, přesvědčte se sami.
https://www.facebook.com/grandcannonband
http://www.grandcannon.net
LENPARROT. Jemný, smutný muž s kytarou. Označuje se za "minimal pop". Hrál s Baxterem Durym (synem Iana Duryho), psoledn dva roky je sám, smuten a eleganten.
https://www.facebook.com/lenparrot
RUBEN. Tohle se mi líbilo nejvíc. Dva Francouzi, kteří dělají hezký elektronický pop, ale pro koncert zvolili až překvapivě mírné podání, v podstatě ambientní, se spoustou projekcí starých fotek z dovolené a záhadných tváří promítaných na zvláštní bílé stany.
Bylo to hrozně hezké, zádumčivé, oduševnělé a celkově sympatické. Pokud se s jejich zvukem chcete setkat aspoň na pár minut, doporučuju hvízdaný hit Comme une évidence.
http://rubenisourname.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/rubenisourname/
LA MVERTE. Jednočlenný francouzský projekt, který se úspěšně zúčastnil Refd Bull Music Academy. Zpívá o ufonehc, co nedokážou přestat kouřit (free download) a tarotu, je to electro a trocha industrialu a je to docela fajn, i když z tím zpěvam mám někdy trochu problém. Ale tenhle dandy, Alexandre Berly, ví, co dělá a nedělá to špatně.
https://www.facebook.com/la.mverte.music
 
 
Web festivalu: http://lestrans.com