Top 11 roku 11

Vloni vyšlo hned několik desek, o kterých by se slušelo mluvit i letos. Své o tom ví hudebník Frank Ness, který pro protišedi sestavil žebříček aktraktivních jmen...

V následujícím výběru debutových alb roku 2011 je nejčastěji skloňována škatulka indie (indie rock, indie pop...). Věřím ale, že každý si tu přijde na své.

Jsou tu alba, na které se dá tančit, při kterých můžete rozjímat, chillwave pro všechny daydreamery, shoegaze s vazbícími kytarami i progresivnější a říznější muzika.

Výběr je to čistě subjektivní a objektivní  je zde sestupné uspořádání dle průměrného hodnocení serveru Metacritic (agregátor hodnocení z různých zdrojů – v našem případě uznávaných hudebních serverů). Jediné album zde nebylo hodnoceno a tak ho naleznete na konci článku, ale dle osobních preferencí bych ho umístil do té lepší poloviny, takže ho určitě nepřehlédněte.

Yuck – Yuck

Metacritic: 81/100 (34 kritik)

Škatulky: Indie rock, Noise rock, Shoegaze

Yuck jsou v Londýně usazená čtyřka milující 90. léta, kytary, džínovinu, náušnice a nahatý holky ve svých klipech. Kapelu založili Daniel Blumberg a Max Bloom, kteří dříve působili v popových Cajun Dance Party. Je to revival devadesátek jak má být – chytlavé jednoduché melodie, ryzí rock ve stylu potichu/nahlas ala Pixies a občasné zaburácení zkreslených shoegazeových kytar. Jsou to skladby se specifickým zvukem inspirující se např. kapelamiDinosaur Jr. a Sonic Youth. Určitá skromnost skladeb vám nedovolí cítit se provinile, že jste se tak snadno zamilovali. Desku si nahráli zcela ve stylu DIYve svých bytech, kresby na coveru dělal zpěvák Daniel. Nahotu tak spatříte nejen v klipech, ale svým způsobem ji můžete slyšet i ve všech skladbách (a není to nahota prvoplánová). Šťastnější z nás zakotlili na strahovské Sedmičce.

 Youth Lagoon - The Year of Hibernation

Metacritic: 80/100 (16 kritik)

Škatulky: Indie, Dream pop, Lo-Fi, Chillwave

Unikátní debut pokojového projektu 22-letého Trevora Powerse. K vychutnání všech vibrací proudících vašim směrem je třeba pozornějšího poslechu. Trevorje čaroděj, který vás okouzlí směsicí nálad. Uzavře vás v pocitech úzkosti a v ten pravý moment vyvolá gravitační kolaps, kdy krom vzniku hvězdy jeho samotné  dochází k osvobozující katarzi. V jeho hlase se snoubí epická krása s uzavřeností a zkušenostmi mnohem staršího člověka.

The Joy Formidable - The Big Roar

Metacritic: 77/100 (23 kritik)

Škatulky: Alternative rock, Indie rock, Shoegaze

Velšská tří-členná kapela s blondýnkou v čele. Kromě pozitivních ohlasů z řad kritiků se jim dostalo chvály např. od Hayley Williams z Paramore, neboDave Grohla z Foo Fighters - pro které otevírali několik koncertů. Chvílemi se kapela sice snaží klamat zasněnou lehkostí, rázem ale uši pročistí zvukovou stěnou z kytar a řádným nářezem. Indie je zde tedy jenom bloňdatý přeliv (stejně jako u vlasů frontmanky) přes hutné prameny tmavovlasého rocku. Tahle kapela se chytá své příležitosti s velkým stylem, skvělou produkcí a s řadou dobrých rockových riffů. Jejich nasazení zabaví po celé stopáži – muzika The Joy Formidable je hlasitá, energická a chytlavá.

Cults – Cults

Metacritic: 73/100 (24 kritik)

Škatulky: Indie pop, Noise pop

Holka s klukem z New Yorku, co natočili povedené indie pop album, to jsou Cults, stačilo by skoro říct. Na debutové desce dokázali, že nejsou jenom singlovým zázrakem, co profrčel každým cool blogem. Jejich skladby mají charakter, její hlas zní skvěle a metalofon (hudební nástroj, jenž za pomoci paličky a kovových destiček vyluzuje něžně zvonivé tóny) si zamilujete taky. Ve 33 minutách servírují akorát tu správnou dávku nostalgie a berou nás s sebou lehce mimo realitu - na místo, kde srdce a rozum mluví stejnou řečí a všechno je tak nějak hezčí a příjemnější. No a pak vyndáte sluchátka a jste ve škole či v kanceláři.

Miles Kane - Colour Of The Trap

Metacritic: 73/100 (14 kritik)

Škatulky: Indie rock, Garage rock

Miles Peter Kane je anglický muzikant, doposud známý jako frontman rozpadlýchThe Rascals a co-frontman projektu TheLast Shadow Puppets, které založil spolu s kámošem Alexem Turnerem z ArcticMonkeys. Na svém sólovém počinu hraje příjemný alternativní retro rock s atmosférou šedesátých let. Album má charisma a šarm se špetkou psychedelie. Vlivy a přispění Alexe Turnera jsou zde někdy ovšem až moc slyšitelné. Miles Kane tak úplně nevylézá z jeho stínu, ale nakročeno má velmi dobře.

 Washed Out - Within and Without

Metacritic: 70/100 (33 kritik)

Škatulky: Synthpop, Chillwave, Dream pop

Washed Out je pseudonym amerického chillwave muzikanta Ernesta Greena. Je to hudba ke snění - ekvivalent shoegazuhraný na klávesy. Nestává se často, že by album nahrané doma mělo tolik co nabídnout. Využívá povědomých prvků minulosti, zatímco vytváří hudbu znějící jako snová a hřejivá budoucnost. Těší se stále větší oblibě, ale prozatím může zůstat naším menším tajemstvím, že i tohle poslouchají rockeři. Tajemstvím naopak není, že fotka dvou propletených osob na coveru alba byla chvíli před vydáním použita i v Cosmopolitanu u článku s názvem "Je tohle nejvíce uspokojující sexuální pozice?". Je?

Foster The People – Torches

Metacritic: 70/100 (19 kritik)

Škatulky: Indie pop, Indie dance, Indie rock

Muzika Foster The People se dá popsat jako melodický, tancem (smrtelně) nakažený pop a rock. Během léta v mnoha různých hitparádách bodoval vysoko crossover hit Pumped Up Kicks. Až si ho budete pískat, nezapomeňte se zaposlouchat i do textu, budete zřejmě překvapeni o čem tahle pohodovka je. Torches je jedna z mála alternativnějších desek, na kterou se dá skutečně tančit (ne, že bych to zkoušel). Budou se vám zřejmě líbit, máte-li rádi třeba MGMT a Phoenix. Dokonce i kytarista U2 The Edge se zmínil o Torches jako o jedné z jeho oblíbených nahrávek poslední doby.

Noel Gallagher`s High Flying Birds

Metacritic: 68/100 (31 kritik)

Škatulky: Britpop, Rock
Lepší půlka Oasis dokazuje, že skvěle ovládá své řemeslo. Debutovým eponymním albem nechává brášku Liamas jeho Beady Eye směle za sebou. Noelpokračuje ve svém typickém songwritingu, který si za léta u Oasis vypěstoval. Nedočkáme se od něj ale jen klasických „Oasis“ písniček v té lepší formě, je volný a může si hrát s trumpetami i tanečním rytmem. Vše je exkluzivně zabaleno do akustických a elektrických kytar, smyčců, dechů a přiměřené dávky reverbu. A jelikož byli oba bratři vždy celkem velkohubí, dovolím siNoelovi vložit pár slov do úst: „In your face! Liam“...

Ringo Deathstarr - Colour Trip

Metacritic: 68/100 (11 kritik)

Škatulky: Shoegaze, Noise pop, Indie rock

Ringo Deathstarr kromě kytar zvazbili i jméno jistého bubeníka z kapely, jejíž jméno se nevyslovuje. Stejně jako u názvu ani u muziky se nedá očekávat nic originálního – je to zasněný mixshoegazu, noise popu a bohatě vrstveného rocku, vycházející z legend My Bloody Valentine a The Jesus and Mary Chain. Vliv je zde nepřeslechnutelný i přes ten bordel. Navzdory vzdané poctě svým předchůdcům album stojí na vlastních nohách a vykazuje známky, že si RingoDeathstarr vytváří vlastní specifický zvuk.

Grouplove - Never Trust A Happy Song

Metacritic: 66/100 (14 kritik)

Škatulky: Indie rock, Alternative rock

Máte náladu na indie rock slunečnější než solárium (nebo minimálně naše léto) a mladistvější než vy před pár lety? V tom případě vám teď na podzim může toto album zpříjemnit cestu nejen skrze městský smog. Kořeny Grouplovesahají až na Krétu, kde všichni pobývali ve zdejší rezidenci pro umělce. O něco později se usadili v Los Angeles. V roli předkapely potom doprovázeli na americkém turné Florence and the Machine. Na předloktí mají všichni stejné tetování „Group“. Pozitivní energií a pop-chytlavostí nejsou nabity jenom jejich písně, ale i videoklipy. Důkazem hitovosti budiž zařazení singlu Colours na soundtrack her Madden NFL 12 a Fifa 12. „Huh, ha!“

Evaline - Woven Material

Metacritic: nehodnoceno

Škatulky: Alternative rock, ProgressiveRock

Evaline jsou parta z Kalifornie existující v té či oné podobě od roku 2003. Jejich nová etapa začala poté, co přešel bubeník Steve Forrest do týmu Placebo.Na Woven Material slyšíme hymnický říznější rock s dramatickými změnami nálad dodávající skladbám tu správnou dynamiku. Hned úvodní Beneath The Fire nabízí rozsáhlé vrstvy proplétajících se kytar, střídající se s pasážemi s klidným pianem, to vše doplněné extatickým bubnováním navrch s agresivním až zastrašujícím zpěvem. Bezprostřední zvuk Evaline je ovšem velmi přístupný a umožňuje člověku, aby se ztratil ve výrazných  melodiích.  Doporučil bych album pro každého, kdo chce slyšet něco silného a jiného. Jako support hráli např. pro Deftones, Placebo nebo My Chemical Romance.

TEXT: FRANK NESS