Tip na výstavu: Nonument v galerii m.odla

„Umění je fanatismus, jenž vyžaduje diplomacii.“

Titěrný nápis na zdi galerie m.odla ve vchodu domu č. 6 v Antonínské ulici leckdo přehlédne. Není to ani klíč k projektu španělského umělce Luise Alipia, dočasně žijícího v Praze, ani část samotné výstavy Nonument. Přesto Vás dostatečně připraví na zážitek, který si ze dvou nástěnek polepených lepicími papírky post-it odnesete.

Galerii m.odla tvoří dvě zasklené nástěnky v přízemní chodbě domu s adresou Antonínská ulice 6. Hlavní vchodové dveře jsou jedinou přístupovou cestou do výstavních prostor. Tudíž si na zvoncích vyberete vám nejsympatičtější jméno, na které zazvoníte. A doufáte, že někdo otevře. Zazvoníte jednou. Zazvoníte podruhé. Zazvoníte na všechny zvonky. Nic.

Naštěstí zrovna z domu vychází starší pán jdoucí na nákup, kterého poprosíte, aby vás dovnitř pustil, že jdete na výstavu. „Tohle je jenom obyčejnej barák, ale jak myslíte...“
Kdyby ten pán uměl anglicky, určitě by o výstavě věděl. Ba co víc – v místech, kterými denně prochází, by mohl čerpat inspiraci, která se jen tak někomu nenaskytne. Silný zážitek má přímo pod nosem. Ale bohužel.

Tedy ti, kteří angličtinu ovládají, pokračují k nástěnkám. Přečtete si první papírek. Přečtete si ho znovu. Přečtete si všechny papírky.

Příval životních pravd, které jdou všechny proti vám. A tak když čtete „Remind forgetting this.“ nebo „Innocence is a fail of memory.“, nezbývá vám než se smát. Tyto myšlenky v sobě nesou větší sílu než pouhá konstatování „You forget.“ nebo „You will forget once you die.“. Humor je zastoupen velmi střídmě, např. „How many non-memories!“, okamžitě je vystřídán mrazením v zádech v podobě nápisu „Forget be happy.“, který se krčí v koutě nástěnky vedle zmuchlaných papírků.

Projekt Nonument nejsou dvě nástěnky. Nonument je především ve vaší hlavě.

„Between you and this text: air.“