Tip na výlet: zámek Jezeří

Až vám zase někdy při hospodských debatách nějaký naiva začne vyprávět cosi na omleté téma o tom, jak to tady za komunistů "vlastně bylo docela dobrý" a vám se už po stotřiapadesáté nebude chtít znovu do zblbnutí opakovat logické argumenty, pojďte si ušetřit práci a vzít ho na výlet do lesů nad Litvínovem. V krušnohorském zámku Jezeří dáte odpočinout svým hlasivkám, protože vše důležité v kostce tak, aby to pochopil i ten největší tupec, za vás na místním příběhu vysvětlí průvodkyně. 
 
 
Těm chytřejším přitom bude stačit pouhý pohled na interiéry i exteriéry a exteriéry, do definitivních souvislostí vše ukotví letmý pohled z okna na zdejší měsíční krajinu – desítky čtverečních kilometrů povrchových dolů táhnoucích se až k městům na samém obzoru. 
 
Nejzatvrzelejší levicoví sympatizanti se ale mezi zdmi zámku zachráněného před naprostým rozpadem doslova "za pět minut dvanáct" asi stejně budou cítít jako doma. Kdo někdy navštívil squatty, jako byla pověstná Ladronka, potvrdí, že estetika většiny zdejších interiérů si s nimi v mnohém nezadá. 
 
Zámkem, který byl až do druhé světové války výstavním sídlem předního domácího šlechtického rodu – roudnické větve Lobkowiczů - prošly dvě armády. Nejprve ta německá. Ta jej využila, jak mohla, ale až tak velké škody neudělala – kromě toho, že si pochopitelně na památku odvezla cennosti z místních sbírek. Místnosti včetně vybavení nábytkem zůstaly zhruba tak, jak byly. 
 
Pohromu způsobila až čtyřicetiletá "péče" domácích mužů v zeleném z chomutovské posádky. Dostatečně ji ilustruje příběh o mobiliáři zámku naházeném bez ladu a skladu do kdysi výstavní zámecké kaple až do výše jejího patra. Co mohlo shořet, shořelo během jejich jistě důkladných pařeb.
 
Zámek sám měl štěstí, že vůbec vydržel stát. Například na rozdíl od nedaleké zámecké myslivny – mimochodem právě v ní strávil velkou část svého dětství významný klasicistní skladatel Christoph Gluck. K muzice přičichl právě na zámku – tehdejší knížepán sponzoroval Ludwiga van Beethovena a některé jeho kousky zazněly v premiéře právě ve zdejším divadelním sále. Do něj ovšem ve vlastním zájmu nemůžete, protože by tam mohlo něco spadnout na hlavu. Z těch několika místností, jimiž se provází, vás sem tam do nejvíce poničené části stavby aspoň nechají nahlédnout.
 
Původní majitelé Jezeří sice před dvaceti lety restituovali, ovšem rychle pochopili, že záchrana zámku je nad jejich síly a za symbolický peníz jej přenechali státu. Zdevastovanou stavbu se od té doby snaží dát do pořádku místní kastelánka se svými lidmi. V rámci možností jí s tím ovšem pomáhají sami návštěvníci – v každé místnosti proto uslyšíte, že z jejího vybavení není původního prakticky nic.
 
Vše jim darovali právě lidé, kteří na zámek přicházejí. Od vycpaných veverek a kun v původně loveckém sále s malebnou vyhlídkou na obří rypadla v hnědouhelném dole po skleničky a nádobí na stolech odněkud z vetešnictví. Ty původní zřejmě vzaly zasvé před lety, když v zámku pod laskavou správou řádného komunistického hospodáře spadl přístavek s původní kuchyní.
 
Po prohlídce si můžete symbolicky spravit chuť rakvičkou v občerstvení v protilehlém opraveném panském domě. Jeho okýnko v přízemí je přímo pod místem, kde s potěšením hřaduje místní páv – když budete mít štěstí, tak se vám na ni nevykadí. Tímto bychom symbolicky mohli prohlídku uzavřít.
 
V Jezeří si víc než kde jinde uvědomíme, že naděje umírá poslední. Tady vychází z toho, že budou platit limity na těžbu hnědého uhlí. Namále měly někdy před dvěma lety, zatím to s drobným škobrtnutím ustály. Nicméně radlice rypadel, která se zastavila v podzámčí jen pár set metrů od Jezeří, stále výhružně cení své zuby.