Tip na vodu: Morava. Řeka, která nezklame.

Přišlo léto a s ním čas zase jednou podlehnout vábení vody, co hučí po lučinách, jejích peřejí i jezů a zejména stánků rozesetých po březích, sbalit pádlo, rum, koneckonců i plavky a vyrazit vstříc zážitkům zalitým vlnami. Co třeba na Moravu…

Zkušený vodák již má dostatečnou fantazii okořeněnou pudem sebezáchovy, aby si včas rozmyslel cestu na profláknutou vodní „dálnici“ s přecpanými jezy i kempy na Vltavě pod Lipnem, a ani se mu nechce drhnout zadek po kamenech na vysychající Sázavě. Takže kam se vydat, aby to už alespoň trochu zavánělo nějakým tím dobrodružstvím, a přitom to zase nebylo příliš daleko? Ideální volbou je třeba horní Morava, vzdálená z Prahy jen nějaké tři hodiny jízdy.

V kempech na řece mezi Šumperkem a Olomoucí se na obsloužení místo dlouhých hodin čeká jen pár desítek minut a odměnou jsou vyhlášené dary místní země: už z dálky vonící (a odborníky dobře ošetřené tvarůžky v různých podobách a skupenstvích) a hlavně správně vychlazený Šerák. 

Síť půjčoven je i zde přiměřeně hustá a pro zdejší lidi od vody není problém přistavit patřičný počet lodí, pádel a dalšího vybavení a navíc ani moc neremcají, když některé vodáky cestou skolí mořská nemoc nebo třeba i „viróza“ a něco z vybavení je oproti plánům potřeba vrátit již dřív za plavby.

Kempy kolem řeky mají různé kvality, co se zásobení, hygieny, možnosti parkování i příznivé otvírací doby týče, ale ty tři, čtyři dny cesty se to dá s drobným nepohodlím vydržet – fronty a davy nechvalně známé z Vltavy tu fakt nečekejte.

A teď to hlavní – řeka samotná. Pro leckterého vodáka, který po české kotlině sjezdil, co se dalo, totiž může být vcelku milým překvapením. Přímo uprostřed výrazně zabydleného a dost průmyslového kraje (o čemž svědčí spousta vesměs architektonicky velmi zdařilých vodních elektráren, statků a vil z počátku minulého století stojících na březích) najdete řeku, která zde vytváří krásné meandry, kde nezřídka hluk peřejí přehluší zvuky blízkých měst a městeček, silnic a dálnic. 

Sem tam se řeka rozdělí do několika ramen, kde lze těžko rozeznat, které je hlavním tokem a které jen cestou do pekel připomínajících amazonskou divočinu – nastává sázka do loterie a to, kdo v ní vyhrál, se zjistí teprve při sčítání šrámů a vyprávění bohatýrských příběhů večer u ohně. A občas pro malý stav vody musí vystoupit všichni a přenášet lodě aspoň pár metrů po oblázkové pláži, kterou se vine nepatrný potůček, v nějž se řeka na pár metrů záhadně změnila.

A o pár stovek metrů zase matně tušíme, že spolu s námi řeku splouvají tři čtyři další partičky, ale obvykle bývají skryty někde za dvěma třemi zatáčkami a my se můžeme cítit jako někde v pravěku (obzvlášť když nás místy silný proud při vyhýbání se četným stromům napadaným do řeky zažene někam do vrbiček). 

Aspoň jedno „cvaknutí“ si tady za víkend často střihne i zkušený říční vlk, labužníci si mokrých zářezů mohou udělat třeba i desítky. Morava nezklame.