Tip na knihu: Multykulty pindy jedný český mindy

Na začátek bych ráda řekla, že si paní Pekárkové velice vážím a myslím si, že dělá skvělou osvětovou práci v rámci svého blogu i knih, z nichž například Slony v soumraku považuji za skvost z hlediska kulturního i literárního. Říkám to hned na úvod, protože momentálně nemohu slíbit, že se fanouškům této spisovatelky a královny české blogosféry skutečně zavděčím.

Jak jsem již uvedla, sama se za fanynku Ivy Pekárkové tak trochu považuji, s nadšením jsem si tedy zakoupila její letošní novinku s názvem Multykulty pindy jedný český mindy, kterou vydalo nakladatelství Millenium Publishing a ilustrovala Pavla Marie Koucká.

Téměř čtyři stovky stran jsou rozděleny do pěti tématických okruhů, každý svým způsobem výjmečný, osobní a osobitý, někdy šokující, ale především umožňující reflektovat stav dnešní tzv. západní společnosti (na příkladu Anglie) optikou přistěhovalců ze všech koutů světa.

Pekárková nám díky svému bezprostřednímu stylu umožňuje nakouknout pod pokličku každodenního života v různých částech Londýna, poznat radosti a strasti jak našich spoluobčanů, tak občanů zemí a kultur zcela vzdálených čemukoliv, nač jsme zvyklí. Čtení je to standartně zajímavé, poučné, více či méně lehce stravitelné a třeba místy i humorné. Tohle všechno zkrátka autorka umí.

A teď ta kritika. Musím uznat, že samotný název titulu mě dosti zarazil. Nejen, protože je tak trochu sprostý a patří spíš do nejpného komentáře na internetu (ostatně, to je zřejmě také zdroj tohoto kreativního pojmenování), zároveň prozrazuje a tak trochu znehodnocuje obsah samotné knihy. Svazek je totiž výběrem autorčiných článků z jejího proslulého blogu, pouze v tištěné podobě. Tím se netají ani popis na obálce knihy, přesto jsem byla doslova šokovaná faktem, že autorka neprojevila nejmenší snahu o jakoukoliv autoredakci čí sjednocení textu, či alespoň vyškrtání znovu a znovu uváděných faktů z jejiho života, případně poměrně často se opakujících slovních obratů. Ptám se sama sebe, komu je tento titul vlastně určen: pravidelným čtenářům autorčina blogu (v tom případě je pro ně tato publikace zcela zbytečná) nebo novým čtenářům, kteří si to na interentu spíše nečtou, ale v knižní podobě se jim to snadněji stráví? A pro co se tedy mají kácet české lesy, pokud je kniha pouze nekonečným blogem bez jakékoliv literární snahy, a teď si nalijme čistého vína, mohu si vesměs totéž přečíst na idnesu?

Opět se vrátím k úvodu: Iva Pekárková je skvělá pozorovatelka dění a života kolem sebe, zajisté toho hodně ví a nebojí se to sdílet s ostatními. Texty, obsažené v knize, jejiž název se mi již nechce opakovat, jsou skutečně obsahově hodnotné a obzory rozšiřující. Že jejich literární kvalita a úprava je sporná, stejně jako kvalita ilustrací (ty spíš připomínají české komiksy ve stylu Trnky Brnky), je věc druhá. Proč si pro ně ale musím chodit do knihkupectví je mi stále záhadou.