Tip do divadla: Příhody z bezprostředního neskutečna

Další premiérou první sezóny Chemického divadla v znovuotevřeném prostoru Venuše ve Švehlovce bude premiéra inscenace na motivy děl rumunského židovského autora Maxe Blechera (1909 – 1938). Termín premiéry byl dříve naplánován na prosinec, ze zdravotních důvodů však muselo dojít k jejímu odkladu na 16. ledna nového roku.
 
Dílo Maxe Blechera není objemově příliš rozsáhlé, přesto se jedná o zapomenutý literární poklad prvořadého významu, jehož širší publikaci dlouho bránily dějinné okolnosti vedoucí k faktické izolaci řady fenoménů rumunského kulturního prostoru. Svými kořeny i tématikou je Blecherova tvorba blízká zejména jeho středoevropským současníkům Bruno Schulzovi a Franzi Kafkovi. Svět Blecherových děl, která jsou literárními vědci někdy označovaná jako „metafyzické autobiografie“ je však zcela svébytný a představuje originální syntézu rumunských a evropských vlivů.
 
Málokteré dílo je tak silně spjato s tragickým osudem a utrpením autora. Max Blecher vyrůstal v relativně zámožné maloměstské židovské rodině v rumunské Moldávii. Po maturitě odjel do Paříže, kde se nechal zapsat ke studiu medicíny. Po několika měsících však musel studium ukončit, protože mu byla diagnostikována Pottova nemoc, tuberkulóza kostních obratlů. Většinu z posledních deseti let života strávil Max Blecher po nejrůznějších evropských sanatoriích jako trpící mrzák nucený ležet na zádech v sádrovém krunýři, až nakonec ve věku nedožitých 29 let své nemoci podlehl. Během své nemoci se Blecher začal intenzivně zajímat o filozofii, literaturu a výtvarné umění.
 
Kromě dochovaných deníkových zápisků, známých pod názvem Osvětlené doupě, básnické sbírky Průsvitné tělo, korespondence a několika menších děl publikovaných časopisecky jsou těžištěm jeho literárního díla zejména dvě ucelené prózy. Zážitky ze setkání s tuberkulózou dokázal Blecher sugestivně vylíčit v románu Zjizvená srdce, my jsme však za základ naší dramatizace zvolili prózu Příhody z bezprostředního neskutečna, ve které se autor vrací ke svým vzpomínkám na období dětství a dospívání.
 
Spíše než jednotný děj Blecher nabízí roztříštěnou mozaiku drobných událostí, reflexí, vzpomínek a snů, které přesto dohromady vytváří myšlenkově bohatou kompozici s propracovanou a komplexní strukturou. Blecherovo dílo je přes svůj tíživý rámec svědectvím o mimořádném bohatství vnějšího a zejména vnitřního lidského života. Vzpomínky přecitlivělého chlapce deprivovaného nehybnou strnulostí moldavského maloměsta se točí kolem poznávání skrytých tajemství života, sexuality, citu, snu a smrti. Za vším je cítit průzkum hranic vlastní existence ústící v exaltovanou touhu po osvobození z tělesného a hmotného vězení a nalezení „skutečného života“.
 
Chemické divadlo usiluje o vytvoření inscenace, která nebude přílišně lpět na literární osnově ani na biografických detailech, ale pokusí se o zprostředkování jedinečného světa lidské duše. Inscenace bude pracovat s motivy z Blecherových děl a bude se snažit různými senzorickými vjemy zprostředkovat svět „neskutečna“, života duše spoutané v krunýři pozemské reality.
 
Max Blecher, Vojtěch Bárta: Příhody z bezprostředního neskutečna
Premiéra 16. 1. 2015 od 20 hodin ve Venuši ve Švehlovce (Slavíkova 22, Praha 3 – Žižkov).
První repríza 17. 2. 2015 od 20 hodin tamtéž.
Hrají Šimon Krupa, Tereza Dočkalová, Jindřiška Křivánková, Kajetán Písařovic a Vojtěch Fülep, hudba Pavel Lukáš, projekce Pavel Lukáš, Martin Bitala, lightdesign  Martin Bitala, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová, produkce Magda Juránková a Zuzana Rainová, překlad Hana Janovská a Karel Kulich, scénář a režie Vojtěch Bárta.