Ticho proti šedi

Shodou okolností se ve světě tónů, zvuků a decibelů schyluje k zajímavému bezeslovnému dvojboji. Přelomové loňské vítězství bombtracku Killing In the Name nad pop idoly a zasněženým balastem v prestižním vánočním týdnu UK Singles Chart inspirovalo podobnou aktivitu. Nová iniciativa, rekrutující se opět především z řad uživatelů Facebooku  volí obrat o 180 stupňů a v podobně rebelském duchu se snaží na první místo bristké vánoční hitparády usadit kultovní skladbu Johna Cage s názvem 4:33.

A do toho se s mírným předstihem uchází o umístění na stejném žebříčku kolektivní příspěvek několika umělců z různých branží u příležitosti Dne veteránů, dílko s všeříkajícím titulem 2 Minute Silence. Za podporu i povšimnutí stojí oba kousky.

4:33 napsal roku 1952 americký avantgardista a lehce kontroverzní skladatel John Cage. Název odkazuje ke stopáži a celý vtip (či celé kouzlo) spočívá v tom, žeběhem vyhrazeného času nezazní jediná nota. I po letech vzbuzuje tento jedinečný počin směs reakcí a lze ho nahlížet z mnoha úhlů. Nejlépe během vlastního poslechu. Co se to proboha děje? Směje se nám skladatel? Je to provokace? Perverzita? Úlet?  Je to ještě muzika? Čeho jsem to svědkem?  Meditace nad smyslem hudby? Skladby tisíce podob, ač se to na první poslech nezdá? Ultimátního songu univerza? Sám Cage rád tvrdil, že hudbou je vše kolem nás, stačí jen nastavit uši „jinak“ (profesor industrie Blixa Bargeld z Einstürzende Neubaten nebo hlukový bouřlivák Thurston Moore ze Sonic Youth by jistě přitakali).

Kdysi dávno jsme s jedním hudebně spřízněným kolegou na počest slovutného experimentátora Cage dokonce vážně zvažovali vydání tématického maxisinglu. Krom „plné verze“, tedy 4:33, by pro pořádek obsahoval ještě radio edit (s adekvátní radio-friendly stopáží 3:22), dále nějakou raritní demo verzi, plus optimálně dva nebo tři remixy.

Reklama na ticho

Zatímco náš projekt zůstal v tichosti v rovině čistě teoretické (ale není všem dnům konec!), pokusy zkrotit tento třívětý (!) útvar jsou přepestré. Osobně jsem byl před pár lety účastníkem klavírního provedení v rámci večera soudobé hudby v pražském Švandově divadle. Autor, který k interpretaci skladby sepsal pečlivé instrukce, by však nebyl spokojen – dalo by se říci, že americký klavírista odflákl přípravu a pravidel se nedržel. Správně by měl totiž na začátku zavřít víko klavíru a poté soustředěně sledovat budík a obracet noty. Což se nestalo, klaviatura zůstala otevřená a chtělo se s Cimrmanem křičet, „tak za tohle jsme dali padesát halířů?!!!“.

Existují i oficiální nahrávky, pojaté například jako 4 minuty 33 sekund konkrétních zvuků z letní ospalé vesnice. S kohouty, vzdálenými zvony a šustotem větru. Zase špatně. 4:33 nemá být zakonzerovvána, nemá být slyšena dvakrát ve stejné verzi, existuje právě teď a tady a s puncem jedinečnosti.

Hezky ji onehdy uvedli a odvysílali na britském rádiu BBC. Tam bylo třeba pouze ošetřit předem technické trable, konkrétně vyřadit z provozu tzv. pohotovostní záložní pásku, která automaticky spustí předem určenou hudbu, stane-li s zádrhel a éterem „zazní“ ticho delší než nějakých 30 sekund (kolega Kořínek z veřejnoprávního mne jistě opraví a upřesní). Mimochodem, svoji verzi 4:33 mají na svém posledním albu ukrytou i nespoutaní vyznavači hřmotu Living Colour.

Na níže uvedeném linku si můžete kompozici vychutnat v plné parádě, tedy v komplet orchestrální verzi. A k tomu v podání špičkového ansámblu. Vynikající kolektivní zkušenost. Každá sekunda stojí za to.

Without a Sound

Říká se, že ticho léčí, ale jsou případy, kdy naopak nese tak důležité poslání, až to křičí. Před zakoupením  mp3 s poctou válečným veteránům, na které spolupracoval mj. Thom Yorke, fotbalista Andy Murray, věčný rockový elegán Bryan Ferry či britský premiér David Cameron jsem trochu váhal, chtěl jsem jako správný zákazník zhýčkaný online konzumem nejdříve kousek slyšet, ať nekupuji zajíce v pytli, žeano. (ano, zde si doplňte nadsázkový smajlík) Avšak v nabízeném balíčku bylo i video, tak jsem nakonec svolil. A obojí je v pořádku. Doporučuji. Velmi dobře investovaná libra.

Je to sice spíše zbožné přání, ale pokud by se opravdu podařilo dotlačit 4:33 do Christmas Top Ten, byl by to druhý úžasný zářez v boji proti popovému blastu (mlčeti zlato, chtělo by se u většiny adeptů už předem poznamenat). Ale především bychom zažili tu nejkrásnější Silent Night ever. Třeba se to podaří. Ale pššššt, ať to - - - nezakřikneme.

Links:

John Cage - 4:33 v podání BBC Symphony Orchestra

X-Mass Silence

Silent single

2 Minute Silence – video

text: Filip Tomášek