Tereza Huříková: sexy bikerka miluje poezii a Ameriku

Princezna české cyklistiky se připravuje v americké Arizoně na sezonu a kromě toho, že ve volných chvílích vaří, překládá texty a píše básně, odpovídá i na naše „protišední“ otázky.

Co máte teď na sobě?
No konečně nějaká neobvyklá otázka! :) Unavená po dnešním tréninku ležím na gauči, odpočívám a u toho odpovídám na vaše originální otázky, takže vás žádnou sukní a kozačkami nepotěším! :) Mám na sobě pohodlné černé elastické Alpine Pro tepláky a Craft kompresní ponožky a Pro Cool tričko světle fialkové barvy s potiskem motýlů, takže bych v tomhle oděvu klidně přijala návštěvu. :)

Ptám se proto, že když se člověk podívá na vaše fotky, tak vypadáte spíš jako modelka než juniorská mistryně světa horských kol. Ale to asi slýcháte dennodenně, že?
Teda děkuji za kompliment! Podle toho, že má tvář se zbarvila do barvy toho trička, soudím, že asi zvyklá nejsem. :) Ale jsem ráda, že díky mým rodičům se svým sponzorům můžu odvděčit za jejich podporu nejen výsledky, ale i například nafocením jejich kolekcí či produktů.

Když jste letos přestoupila do nového týmu Central Haibike, ve kterém budete jezdit i s bývalou olympijskou vítězkou Sabine Spitz, musela jste pózovat na promo fotkách. Baví vás podobné akce, nebo to je nutné zlo?
Období, kdy mě to vyloženě bavilo, už mám za sebou, přesto jsem tohle focení absolvovala ráda! Otevřeli jsme touto první týmovou akcí společně něco nového. A myslím, že všichni účastníci, ať už lidé z Haibike, moje týmové kolegyně či realizační tým, z toho měli skvělý pocit a takové to mravenčení, že to bude stát za to!!

Spoustu lidí, hlavně ty „necyklisty“, uvádí do rozpaků upnuté a přilnavé cyklistické dresy.
Myslím si, že v dnešní době, kdy už se odhalování těla meze nekladou a naháči různého věku i pohlaví se bez problémů potkávají ve wellness, venku chodí polonahé slečny se sukýnkami těsně pod zadek a výstřihy až kamsi k pupíku, tak v téhle době už cyklistický dres nemůže nikoho vyvézt z míry. Každopádně je to oděv hlavně účelný… plandavé oblečení si u nás v disciplíně cross country neumím představit. Vloni na svěťáku jsem míjela strom tak těsně, že jsem si o něj dokázala roztrhnout i ty ušlé kalhoty… už v prvním okruhu… naše závody trvají od 1h 30min do 2hodin, takže jsem své poodhalené hýždě musela divákům ukazovat po většinu závodu.

Sakra, ten závod jsem zrovna propás. Existují i tady nějaké módní trendy? Jaké třeba letos pofrčí barvy? 
Trendy určitě jsou, ale v tom jsme my závodníci ze hry; nosíme oblečení v barvách našeho týmu a na něm záleží, jestli bude trendy, nebo ne. Já jsem to letos s ženským týmem Haibike Central Pro team v tomhle směru vyhrála! Ženy si na sladěnost křivek a barev potrpí, a tak není divu, že máme černo-bílo-bleděmodré oblečení a kola i se všemi komponenty ve stejném designu. To je výhoda továrních jezdců.

BÁSNĚNÍ O ARIZONĚ

Momentálně trénujete v Tucsonu, již podruhé. Co se vám na Arizoně líbí?
Baví mě hlavně mít každý den modrou oblohu a slunce nad hlavou. :) Zimy jsou u nás dlouhé a pro cyklistu je zima trochu depresivní období. Trénink venku na kole je takřka nemožný, proto se jeho velká část odehrává vevnitř na trenažeru… hodiny civění do zdi a pocení litrů vody brzy omrzí a kvalita není taková jako v terénu. Proto v tomto období hodně běhám, lyžuji, posiluji a dělám další jiné aktivity, na které v sezóně není prostor. První závody máme koncem února a začátkem března, kdy u nás je stále tuhá zima, proto nezbývá, než odletět kamsi za teplem a najet nějaké kilometry, než se závodní sezóna rozjede.

Tucson jsme si před dvěma lety našli naprosto náhodně a měli jsme štěstí. Tohle místo nás oslovilo nejen pro své klimatické podmínky, ale i pro krásné bikové trasy a příjemné místní obyvatele! Proto jsme se rozhodli sem vracet.

Jak vypadá váš běžný tréninkový den?
Tady mě slunce vytáhne z postele před osmou, obléknu se a jdu běhat podíl kanálu, který se vine podél našeho domu a po obou jeho stranách je stezka pro běžce a cyklisty. Ten kanál je vyschlý, naplní se jen jednou za rok v období dešťů.

Po snídani vyrážím se svým přítelem a tréninkovým parťákem na trénink na kole. Trvá většinou tři až čtyři hodiny. Slunce tu zapadá brzy, ač je tady teplo jako u nás v létě, je tu zimní období, a tak jsou i tady dny kratší, vracíme se proto často se západem slunce, co kreslí kolem okolních hor červánky, takové návraty miluju…

No a večer pracuji na počítači na dalších povinnostech, které k cyklistice patří…komunikuji s trenérem, píšu deník, vyřizuji emaily… taky vařím, čtu si a jinak odpočívám, bych načerpala síly na další den.

Na svém webu uvádíte, že za relax považujete překládání textů písniček. Jaká muzika / skladby vás baví překládat?
To ani nevím, že to tam mám! Ale je to pravda, baví mě to! Ono totiž slyšet hudbu a vnímat jen její melodii je poloviční prožitek. Tím textem chce zpěvák něco říci a je škoda, aby nebyl vyslyšen. Poslední dobou překládám texty Duba FX, protože jsou mi blízké a jeho hudba taky.

Zkoušela jste třeba něco sama psát?
Ráda píšu básně, ale jen pokud mám inspiraci, jen pokud mi hrají jejich melodie v duši, tu ale do tónů převést nezkouším…

Co děláte proti šedi?
Nežiju nudný život. Jsem neustále na cestách po celém světě, poznávám různé kultury, kraje, lidi… mám ráda tvořivost svou i lidí kolem, mám ráda krásné věci, barvy a jejich sladěnost. A je mi líto, když někdo nedokáže překonat strach z nového a žije stále jen ve své ohrádce. Vždyť svět je tak rozmanitý a krásný! A život tak krátký!