Einsteinovi trvalo téměř deset let, než vytvořil obecnou teorii relativity, od té doby však zůstala nezměněná. Dnes už je to celé století, co je většinou fyziků pokládána za dokonalou teorii a je předmětem hlubokého obdivu těch, kteří měli to privilegium se s ní setkat. „Obecná teorie relativity je úhelným kamenem moderního myšlení a do kulturních dějin se zapsala stejně nesmazatelně jako elegantní linie Sixtinské kaple, Bachovy suity pro violoncello nebo některý Antonioniho film,“ píše oxfordský profesor astrofyziky Pedro G. Ferreira, autor knihy Nádherná teorie. Sto let obecné teorie relativity. Publikaci v překladu Jiřího Langra vydává Vyšehrad.
Pedro Gil Ferreira: NÁDHERNÁ TEORIE. STO LET OBECNÉ TEORIE RELATIVITY
Fyzikové zkoumali, potvrzovali i zpochybňovali obecnou teorii relativity hned od chvíle, kdy ji Albert Einstein v roce 1915 předložil. Jejich bádání odhalilo množství překvapivých tajemství vesmíru a mnozí věří, že tato teorie v sobě ukrývá další podivuhodnosti, které jen čekají na své objevení. Astrofyzik Pedro Ferreira ve svých poutavých portrétech vynikajících fyziků, matematiků a astronomů vdechuje zdánlivě formálním rovnicím teorie relativity život, když ukazuje, s jakým nasazením o ně badatelé zápasili. Tato teorie se jim stala skrytým pokladem, o nějž se po celé století vedly intelektuální boje a slavila se vítězství. Einsteinova obecná teorie relativity, která vysvětluje vztahy mezi gravitací, prostorem a časem, je zřejmě největším myšlenkovým výkonem moderní fyziky, zároveň však její studium vždy bylo kontroverzním počinem. Relativisté byli pronásledováni v hitlerovském Německu i ve Stalinově Rusku, v Americe 50. let byli vysmíváni. Vzdor těmto úskalím se však teorie rozvíjela, aby nám posléze umožnila zásadní náhledy do fungování vesmíru: temná hmota, temná energie, černé díry i teorie strun, to vše jsou výhonky Einsteinovy teorie.
Z anglického originálu přeložil Jiří Langer
Pedro Gil Ferreira (1968) se narodil v Lisabonu. Během studia na tamní technice se začal zajímat o Einsteinovu obecnou teorii relativity a ta ho zaujala natolik, že se rozhodl nadále se plně věnovat jejímu studiu. Doktorát z teoretické fyziky získal na Imperial College v Londýně, poté pracoval na univerzitě Berkley a v CERN. Po návratu do Spojeného království byl přijat do astrofyzikálního oddělení univerzity v Oxfordu, kde byl v roce 2008 jmenován profesorem astrofyziky. Věnuje se aktuálním problémům astrofyziky na velkých měřítkách, jako je polarizace reliktního záření, měření geometrie vesmíru či objasnění povahy temné hmoty a temné energie, při tom spolupracuje na velkých mezinárodních pozorovacích projektech. O těchto tématech též často přednáší v rozhlase a televizi. V roce 2006 vyšel jeho úvod do moderní kosmologie The State of the Universe.