Téma: Pánský baret

Nastal podzim. Takový ten pořádný listopad, s mrholením, vlezlým větrem a rozmoklým listím navátým u obrubníků. Nízké mraky hoblují paneláky a je tak šedivo, že ani vtipy o Fifty Shades of Grey nepadají na úrodnou půdu. Počasí je prostě na plášť, a tak si člověk na odpolední vycházku vezme černý macintosh, tmavě šedý trenčkot, anebo rovnou tmavě modrý kabát ze solidní vlny. Dobrý plášť či kabát je drahý, a protože v podzimním nečasu hrozí snadno umazání, je přirozené, že člověk opouští své obydlí celý v tmavých barvách. Což světu na veselosti nepřidá. Kam do toho smutku vrazit barvu?
Hledáme prvek ošacení, který je levný, materiálově vhodný k oblečení sportovnímu (manšestrové, tvídové sako) i zimnímu (plášť i kabát), barevný a přitom nepůsobí jako ukradený z ženského šatníku a nacházíme: Baret.

Nějakou pokrývku hlavy na způsob baretu, tedy bez krempy, bez štítku, poměrně měkkou, kulatou a hlavně barevnou, znají snad všechny kultury světa. Tudorovský bonnet se střapcem, co jej v anglosaských zemích nosí slavnostně odění akademičtí pracovníci. Caubeen, tradiční irský baret, poměrně dost vysoký. Katoličtí duchovní nosí solideo nebo biret. Afghánci nosívají pakol, který vypadá jako baret se záchranným kruhem. Skotové mají balmoral a glengarry, ty mají takovou kuličku uprostřed střechy, obvykle bílou nebo červenou. Izraelci jednu dobu nosívali baret, který vypadal skoro jako fez. Ze střední Asie známe tubetějku. V Evropě zažily barety největší rozmach v XVI. století, kdy kontitentem táhly zástupy lancknechtů, rytířů štěstěny, žijících rychlé, na silné zážitky a barvy bohaté životy a oblékajících se, až oči přecházely. Některé tehdejší barety byly tak propracované a tak frajersky posazené na stranu, až musely být k hlavě přivazovány pestrou pentlí, takže vypadaly spíše jako moderní fascinátory. Baret je od té doby považován spíše za vojenskou pokrývku hlavy, součást stejnokroje, a nenásledoval námořnický dvouřadý kabát, zákopový plášť (trenčkot) nebo opasek do řad obyčejných civilů. Alespoň u nás ne.
Na západě, a teď myslím Velkou Británii a Spojené státy americké, je baret celkem normální součástí sportovního oděvu. Však také při Olympijských hrách v Londýně nastoupilo družstvo severoameričanů v pěkných sportovních blejzrech a právě baretech. Vypadali úžasně. Baret nosívá i president Obama. V anglofonních zemích se baret s „anténkou“ od baretu bez „anténky“ nerozlišuje, je to pořád „beret“, pro české země je však rádiovka nerozlučně spjatá s traktoristy, JZD a vůbec tím veselým obdobím, kdy hrdinové dostávali prémie za střelbu utečencům do zad. Rádiovka je retro, ale kdybych nějakou koupil do své sbírky baretů, koupil bych hned jednu ostrou od manželky, pod lopatku.
Možná i tohle vnímání historie přispívá k faktu, že sice česká firma Tonak vyrábí spoustu baretů, na našich ulicích je však skoro nepotkáme. Přitom právě Tonak vyrábí i barety pro českou armádu a nabízí jak tlumené, zemní barvy (tmavě zelenou, tmavě modrou, šedou, červenou), tak i barvy jásavé (světle zelená, oranžová, nebesky modrá). Fialový nebo žlutý jsem zatím viděl jen na fotkách ze zahraničí. Není to nijak super široká škála, ale dostávám se tím k hlavnímu posleství tohoto článku, a tedy tomu, že barevné barety existují, jsou snadno k dostání, jsou levné a pěkné. Jen to chce navštívit trochu jiné obchody, armyshopy, anebo na Internetu hledat nikoliv „pánský baret“ (kterýžto searchkey povede k černým baretům francouzského stylu), ale raději „baret AČR“. Případně britský, německý, americký, samozřejmě; ovšem mohu říct, že českým baretům se jen tak něco nevyrovná. Jen jednu nevýhodu mají, a tou je ruční výroba, neboť rozdíly ve zručnosti a síle výrobců mohou ovlivnit výslednou velikost až o dvě čísla. I proto je lepší nákup v kamenné obchodě a důkladné vyzkoušení. Pořídíte-li si trochu menší baret, je možno jej lehce roztáhnout namočením a vysušením na hlavě, větší baret se dá stáhnout tkanicí protaženou koženým tunýlkem po obvodu.
Pánský baret se nosí „našikmo“, vytváří na hlavě diagonálu. Proto má na levé straně štítek, jenž tuto stranu vyztuží a zvedne, takže se střecha baretu svažuje doprava, kde zasahuje až k uchu. Baret tento tvar nedrží od výroby, musí se vytvarovat, nejlépe již zmiňovaným namočením a následným nošením až do vyschnutí. Je to prostě vlna a je třeba s ní pracovat, podobně, jako když vyprané 
vlněné svetry sušíte naplocho, že ano. Pozor, tvaruje se výhradně sklon „střechy“ baretu, jeho spodní okraj zůstává vodorovný, v linii s obočím.
Baret sluší zvláště vysokým, protáhlým obličejům, které jsou dostatečně výrazné, aby jim baret nekonkuroval. Nízké, kulaté obličeje vyžadují klobouk s pořádnou krempou; tu baret postrádá, takže „otevírá“ tvář, činí vás v očích ostatních komunikativním, toužícím něco sdělit přímo a na rovinu.
Baret je často vnímán jako výhradně vojenská pokrývka hlavy. Já tento názor nesdílím, podstata baretu je v barvách, které vnášejí do mužského šatníku. Na druhou stranu nemíním nikoho přesvědčovat – pokud jste dočetli až sem, patrně nad baretem stejně uvažujete. Dámské blogy přesvědčující své čtenářky k nošení baretů jsou plné jakési agitace, dodávání odvahy a komentářů ve stylu „Líbí se mi, ale...,“ což mi přijde vůči čtenáři dehonestující. Co chci, je nabídnout inspirativní postřeh mužům, kteří uvažují, jak do svého podzimního oděvu dostat barvy, které jinak postrádá. Chci vidět barvy v ulicích. 
 
.
Text Chekotay
Ilustrace FED x (CC by 2.0)
http://faceseveryday.blogspot.cz/2014/11/23-man-wearing-beret.html