Těhotenský blog Báry Sedláčkové II.

 
Před týdnem jsem si myslela, že těhotenství je naprostá pohoda. Člověk se jenom cpe všemožným smaženým, tučným a mastným jídlem (projedla jsem ve fastfoodu dokonce peníze na vstupenku na Hudbu 2011 a vůbec jsem necítila lítost, že na té přednášce nebudu, naopak, byla jsem naprosto šťastná, snědla jsem kus prefabrikované krávy a jela s úsměvem domů, spát). Co se ale nestalo…Začalo mi být špatně, ale jinak, než když něco špatného sníte, nebo když máte zaražené prdy (které jsou mimochodem dalším doprovodným jevem těhotenství, ne ty zaražené) a bolí vás břicho, nebo když máte střevní chřipku. Jednalo se spíše o knedlík v krku, s možností exploze, kterou předvedla Kate Winslet v Bohovi masakru. Situace, kdy gejzír vjede až tam, kde to opravdu není řekněme příjemné, přijde vždy, když jedete metrem, autobusem, tramvají, stojíte na zastávce, jste v nevětraném prostoru, ležíte na zádech, na břiše, sedíte, jste po jídle, či před jídlem. Jenže zvracení je jen za zásluhy, takže se to stane třeba až po 48 hodinách utrpení. K vykreslení přesného charakteru tohoto jiného stavu je důležitý i fakt, že váš nos se změní v čichové ústrojí hrdiny z knihy Parfém: příběh vraha. Takže pouhá chůze okolo tramvajové zastávky, kde čeká muž, co právě típl cigaretu, čtyři převoněné slečny, velmi stará dáma a několik náctiletých chlapců, kteří používají deodorant příliš, anebo vůbec, je opravdovým zážitkem.
Ale všechno bude zase dobré, za pár týdnů, jak řekla jedna moje přítelkyně, která je dvojnásobnou zasloužilou matkou. „Já vim, všechno bude dobrý, to se musí jenom teď vydržet,“ odpovídala jsem hrdinně. „No dobrý, to bych uplně neřekla. Pak už ti nebude špatně, ale budeš oteklá, velká a budeš nosit zátěž. Porod je hroznej a šestinedělí je příšerný. Dítě bude každý dvě hodiny řvát, budete se doma muset smířit s tim, že jste rodina, budeš to muset vydejchat ty i tvůj muž. Už bude táta reálnýho mimina, ne jenom toho imaginárního…Ale pak ti vyroste tohle (ukázala na fotku svých dětí), není to rozkošný? Ale bude to trvat šest let.“
Ještě že mám ty hormony. Škoda, že se neprodávají v tabletkách, užívala bych je zbytek života.
Také jsem si všimla, že poslední dobou se s těmi „těhotenskými věcmi“ zaplnila snad veškerá média. Na facebooku mi vyskočila kolonka, zjistěte, zda budete dobrou matkou?, nechyběla ani ta s názvem Nejlepší rady pro těhotné, do ČT hledají těhotné na natáčení nějakého dokumentu a kamarádka mi poslala odkaz na porodnický web s dotazem, nechceš mít u porodu Dulu? Asi všechny tyhle šílenosti teď nějak přitahuju. Jinak Dula je: starý řecký název, který se dnes používá pro speciálně vyškolenou ženu, jež poskytuje především psychickou (ale i fyzickou) oporu nově se rodící matce a přispívá k dobrému startu celé nové rodiny. Zní to dost děsivě. Uvědomila jsem si, že celou tuhle devítiměsíční záležitost řeší více moje okolí, než já.
Velice mě potěšilo, že moje rozmnožení vzali i v práci bez komplikací. Až na poznámku mého šéfa, prozradil mi, že se v televizi šuškalo o mém vzrostlém poprsí. Nikoho ale nenapadlo, že jsem těhotná, naopak, několik kolegů si špitalo o tom, že jsem místo lednové dovolené jela tajně na plastiku. Minimálně o dvě čísla! Pokud si toto myslí i diváci, asi budou po splasknutí trochu zklamaní.
P.S. Vřele doporučuji mražený višňový jogurt! Vždycky potěší! A bábovku, třeba pro Týce, tu bych si taky dala.